Pupendo (2003)

Pupendo považuji za poslední dobrý film Jana Hřebejka,který se od té doby vydal cestou mnou nepochopenou. Tento film nabízí spoustu zábavných scén a zajímavých postav. Stejně jako ve filmu Pelíšky,tak i zde dobová atmosféra perfektně dotváří dojem z filmu a bere si z ní potřené ingredience pro vývoj děje.

Ne tak dobrý jako Pelíšky, ale pořád dost vymazlený film na to, aby se držel dost vysoko nad průměrem současné české filmové produkce.

Kvalitní Hřebejk. Po Pelíšcích jsem asi měla jako všichni tendenci srovnávat a nedocenit. S odstupem času se na Pupendo dívám s chutí, pokaždé něco nového objevím a mám je moc ráda. Super hlášky, bezva hudba.

Mára je sochař, který však nemůže svobodně tvořit. Je to logické, jsou osmdesátá léta. Navíc to vypadá, že byl zachycen v jedné z mnoha vln komunistických zátahů na umělce a trochu to schytal. Ale kdo tenkrát ne, že? Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré a pro Máru se persekuce stala účinnou výmluvou pro to, aby nechodil do práce a trávil veškerý svůj čas v leže na kanapi, v sedě v hospodě nebo zašitý ve svém malém ateliéru na břehu Vltavy. Tím přivádí svou rodinu do tristní finanční situace. Vandrácky oblečení sedí o hladu v zatuchlém sklepním bytě.
I takový člověk má však přátele. Ti dobře znají Márovu finanční situaci a navzdory vědomí jeho odporu k práci, vymyslí pro něj způsob, jak vydělat peníze a současně zůstat "charakterním" umělcem. Mára se však místo vděčnosti, která by se zdála být na místě, nechá přemlouvat a nakonec až blahosklonně svolí. A tak dále, a tak dále, skončí to špatně. Víte, takový charakter je prostě na zblití, i když ve filmu je to kladný ubohý hrdina.
Proto ho asi nemám rád.
Jinak je film profesionálně natočený a angažované hvězdy odvádějí výbornou práci. V některých scénách se ale neubráním pocitu absence scénáře. Prostě to vypadá jako skeč z Ruské rulety. Ale to nevadí, ke koukání mi stačí, když není na scéně Mára.
Jeho přístup mi vlastně připomněl ještě jednu věc. Jednou jsem viděl v televizi rozhovor s panem režisérem Krejčíkem, který to při nějaké té čistce také schytal. V kostce říkal, že všichni režiséři, kteří točili v sedmdesátých a osmdesátých, jsou komouši a dštil na ně oheň a síru. Že on, ubožátko, nemohl dělat svoje věci a přesto se nesnížil k točení (těch naprosto sqělých) schválených filmů (které máme všichni rádi), ale místo toho na protest trpěl ve sklepě.
Co říci závěrem? Jsem rád, že za socialismu existovali i umělci, kteří nemuseli bojovat za každou cenu a poskytli nám sqělé filmy, ve kterých se sice lidé oslovují "soudruhu", ale my na ně stejně rádi koukáme pořád dokola...

Další klasická komedie Jana Hřebejka, která vstoupila do historie českého filmu a troufám si říct, že bude promítána dlouhá desetiletí, jako velice oblíbený snímek. Smutné je, že všechny tyto věhlasné komedie pocházejí z nepěkných časů naší historie. Snad se dočkáme filmu, který si bude dělat srandu i z dnešní doby. Rád bych se toho dožil...

Klasická ukázka tehdejší přeposranosti lidské, která v nás zůstala vlastně doposud. Velmi kvalitní výkon zde předvádí zejména Bolek Polívka a Jaroslav Dušek. Zábavné situace střídají ty vážnější. Každá postava má krapet jiný charakter a postavení ve společnosti a to dělá film diváčtějším.