Hollywood na rozcestí? Sněhurčin kolosální výprask možná zapříčiní úbytek woke tendencí

Pokud jste posledních několik let vůbec neregistrovali dění kolem Sněhurky, obrázek si rychle uděláte už podle nadpisů níže přiložených článků. Projekt od počátku vznikal v obecné nedůvěře, jelikož značná část publika nefandí kategorické struktuře novodobé studiové tvorby nakloněné ideologickým, potažmo notně solidárním vlivům, obsaženým v jediném výrazu „woke“.

Zástupci nejrůznějších sociálních či genderových menšin pronikají do rolí a fikčních světů, kde dle mnoha konzervativců a puritánských diváků nemají co pohledávat. Oheň na střeše přiživilo Sněhurčino obsazení herečkou kolumbijského původu Rachel Zegler. Ta navíc odsoudila původní animák jako šíleně stereotypní, snad i vulgární v přístupu k ženské hrdince, a veřejnost se sešikovala do tuplované nenávisti. Disneymu se s další „ideologickou agitkou“ přál krach a Zegler, která v zákulisí potrápila i svého mocného zaměstnavatele, se po premiéře stala nejvděčnějším hromosvodem potměšilosti internetu.

Jak moc Sněhurka vlastně vybouchla? V kinech je sice sotva dva týdny, ale přijetí v tomto období bývá do budoucnosti naprosto směrodatné – nikdo nepředpokládá, že se z filmu Marca Webba (Amazing Spider-Man) s dosud nejhorším výkonem Gal Gadot v roli Zlé královny vyklube prvotně nepochopený skvost typu Blade Runnera nebo Klubu rváčů. Sněhurka totiž bude mít na základě diváckých hodnocení blíž k alternativně kultovním „skvostům“ jako Manos: The Hands of Fate nebo Ptákodémie: Děs a hrůza, jež aktuálně poráží v žebříčku IMDb o nejhůře hodnocené filmy všech dob.

Sněhurka na největší světové databázi nastřádala přes 250 tisíc hlasů a průměrné hodnocení dělá 1,6 z 10. Taková ostuda není zcela objektivní a rozhodně se projevuje následek tzv. reviewbombingu, kdy nenávistní lidé hromadně udělují nulu ještě před zhlédnutím nebo zcela bez potřeby projekce. To se v minulosti dotklo i jiných disneyovek včetně Malé mořské víly, kterou před dvěma lety ztvárnila afroamerická herečka Halle Bailey. Co na plat, že ve skutečnosti je Sněhurka veskrze rutinní a zaměnitelnou pohádkou, veřejnost dává svůj názor najevo bohužel i bez patřičného zhlédnutí.

Jedná se o efekt, který ale ekonomicky založený Hollywood nemůže déle ignorovat. Sněhurka ostatně v kinech nevydělá žádné peníze, zatím si došla pro 143 milionů dolarů globálně. Nebude tedy ani půlmiliardovým, natož pak miliardovým filmem, jimž by vzhledem k rozpočtu, své značce a propagaci být měla. New York Times přišel s informacemi, podle nichž se rozpočet často přetáčeného a odkládaného filmu vyšplhal až na 350 milionů dolarů – rýsuje se tedy obrovský propadák, který si snad vyžádá obměnu celkové studiové strategie.

Moderní společenské tendence sice dohánějí také streamovací tvorbu, která ale nečelí existenční krizi. To kina se musí vzpamatovat a vymanit se z „módu boje o přežití“, kde se dle zdrojů z různých společností nachází celý Hollywood. Klasická studia jako 20th Century Fox a MGM už spadají pod bohatší žrouty Disneyho, respektive Amazon, na nichž tak spočívá znásobená odpovědnost. Amazon se ostřeluje kvůli Pánovi prstenů a nově také bondovské franšíze, nad níž má plnou kreativní kontrolu, Disney je podle odpůrců mekkou „woke" kultury a reprezentace menšin, která se ale na blockbusterové úrovni nejeví lukrativní.

A to je ještě slabé slovo. Magazín The Mail v tomto směru upozorňuje, že zvlášť po kauze Sněhurky a při současné nejisté budoucnosti Warner Bros. Pictures v Hollywoodu propuká hmatatelná úzkost. „Když se na konci roku 2017 rozběhlo hnutí #MeToo a v květnu 2020 protesty po smrti George Floyda, každé studio ve městě naskočilo na „woke" vlnu,“ řekl Disneyho insider deníku The Mail. „O pět let později se teď všichni zoufale snaží zachránit sebe i Hollywood. Nelze podcenit strach za zavřenými dveřmi. Připomíná to boj o přežití.“

Každoročně vzniká řada projektů věnovaných specificky afroamerické komunitě, LGBTQ+ a dalším menšinám, které ale nepřitahují pozornost. Problém nastává u velkofilmů, jimiž se dřív vyprávěly univerzální příběhy s nejjistějším kasovním potenciálem. Ty jsou dnes v očích veřejnost svázané s takřka mytickými pravidly o diverzifikovaném castingu, z čehož se do jisté míry stal směrodatný prvek také na Oscarech. K tomu se pro The Mail vyjádřil nejmenovaný producent, nominovaný na stále méně prestižní (z pohledu veřejné optiky) zlatou sošku.

„Filmy musí splňovat určitá kritéria: kolik menšin, kolik žen, kolik lidí s postižením atd. Klasické filmy jako Kmotr nebo Casablanca by dnes nemohly být nominovány, protože jejich obsazení nebylo dostatečně rozmanité. Místo toho tu máme filmy jako Emilia Pérez (o šéfovi kartelu, který podstoupí změnu pohlaví z muže na ženu), jež nezajímají nikoho kromě hrstky ultralevicových liberálů,“ tvrdí producent, jenž ze současného směřování evidentně není tolik nadšen.

Emilia Pérez ze třinácti oscarových nominací nakonec proměnila jen dvě a probudila značnou kontroverzi v Mexiku, o kterém vyprávěla a na jehož publikum, zdá se, mylně cílila. To je ostatně další problém a paradox těchto minoritních děl – na první pohled vznikají, aby se určité komunity začlenily do magického průmyslu, ale dle insidera z Prime Video nejsou ničím jiným než dalším pokusem o nahrabání. Finanční výsledky jsou přitom tristní, celá koncepce se ocitá pod palbou a všichni propadají panice ve snaze zvrátit kolizní kurz.

Na to snad ještě není pozdě, zájem o tradiční blockbusterové látky se v nadcházejících měsících může oživit s ambiciózními událostmi jako Mission: Impossible, Jurský svět, Superman nebo F1. Hollywood bude muset znovu vyprávět příběhy, jimž svět bude chtít naslouchat, i kdyby měl opustit své letité přesvědčení, spíš ale nefunkční obchodní strategii.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů tohoto roku.

zdroje: Movieweb, Daily Mail, Kinobox