Videorecenze: Želvy Ninja jsou konečně praví puberťáci. Animák s nimi skvěle baví
Želvy Ninja: Mutantí chaos | Kinobox
Pubertálnost může být ve filmech otravná, tady je na ní ale postavená celá estetika. Film výtvarně stojí na pomezí dětinskosti a dospělosti, mezi 2D a 3D, mezi počítačovou a ruční animací, mezi realismem a silnou stylizovaností.
Želvy Ninja: Mutantní chaos | Kinobox
Michelangelo, Rafaelo, Donatello a Leonardo mají velmi odlišné povahy, zároveň jsou spolu bráškovsky naladění a propojení. Víc se tu zdůrazňuje, že puberta je obdobím, kdy tělo mutuje, hormony se bouří, kdy si dospívající připadají divní a vyloučení ze společnosti.
Poprvé je také dabují skutečně mladí herci. Poprvé mistra Třísku dabuje někdo, kdo umí bojové umění – a tady je to Jackie Chan. Ten sice dělá kung-fu, ale když už natočil Karate Kid, proč ne Želvy ninja. Jackie Chan je prostě univerzální mistr Yoda, pan Miyagi i Ratatouille.
Želvy Ninja: Mutantí chaos nemají nejlepší název. Ale je to zcela jednoznačně nejlepší želví film všech dob a je i lepší animovaný film o želvách než Červená želva. Nejvíce to připomíná poslední Spider-Many v paralelních vesmírech. Ale naštěstí tu nejsou paralelní vesmíry. Je tu jen New York, jenž působí nebezpečně a špinavě jako New York v 80. letech, ale jinak tu je internet a želví puboši tráví hodně času na počítačích a mobilech.
Věkově, etnicky i tělesným typem je posunutá i novinářka April O´Neal, která zatím dělá jen pro školní časopis. A ta škola se jmenuje Eastman High, tedy Eastmanova středí, ale taky Eastmanova zhulená. Jestli se nechytáte, je to narážka na Kevina Eastmana, který si Teenage Mutant Ninja Turtles vymyslel.
Želvy Ninja | Group W Productions/CBS
Mutantí chaos je především v první půlce výtečná komedie. Vtipná na první dobrou a vtipná i v druhém plánu se spoustou odkazů, umocněná se skvěle použitou hudbou. Druhá půlka děje už je víc klasický „akční film s poselstvím“, což je teď taková oblíbená, ale trochu otravná kategorie filmů. Želváci si musí rozmyslet, jestli je definuje víc to, že jsou jiní, stejně jako padouši, s nimiž by měli bojovat, nebo zda jim jde o to získat si přízeň lidí a být „normální“.
Na Mutantí chaos se vyplatí jít do kina s jakkoli malými dětmi a většina rodičů při sledování navíc zpětně objeví své vlastní vnitřní želví mutantí dítě. Škoda, že k filmu vám doma prodají jen popcorn, ne pizzu.