24.12.2021, 19:10

Jak si nevzít princeznu je mnohem těžší, než byste si mysleli. Štědrovečerní pohádka nás naučí, že hrát si s osudem se nevyplácí

Jak si nevzít princeznu je mnohem těžší, než byste si mysleli. Štědrovečerní pohádka nás naučí, že hrát si s osudem se nevyplácí 4 obrázky v galerii
Jak si nevzít princeznu | Foto: Česká televize
I letos si Česká televize připravila novou štědrovečerní pohádku. Ta letošní se jmenuje Jak si nevzít princeznu a vznikla v koprodukci se Slovenskem a Německem. A docela se povedla.

Sudičky putují světem od jednoho právě narozeného dítěte ke druhému a nad kolébkou jim sdělují svou sudbu. Ta čeká i na právě narozeného prince Leopolda. Sudičky mu předpoví, že se kromě svého vlastního království ujme vlády i nad královstvím sousedním, protože si vezme tamní princeznu. Královští rodiče jsou nadšení, když se ale o deset let později Leopold se svou nastávající ženou – princeznou Josefínou – seznámí, není ani trochu rád. Zajímají ho knihy a věda, ve všem potřebuje mít pořádek, zatímco princezna je akční a impulzivní, což se mu nelíbí. Neustále se hašteří a svatba je pro ně noční můrou. O patnáct let později se tak oba rozhodnou, že svou sudbu změní. Utečou ze svatby, vezmou si od sudiček hodinky na cestování časem a vrátí se do doby, kdy se Leopold narodil. Netuší ale, co všechno tím způsobí. Po návratu z minulosti je totiž čeká naprosto odlišná budoucnost a napravit ji, bude pěkný oříšek.

Karel Janák již pro Českou televizi režíroval šest štědrovečerních pohádek, letošní je tedy jeho sedmou. Spolupracoval na ní se scenáristou Petrem Hudským, se kterým točil i Korunního prince. Je tedy vidět, že ČT Karlu Janákovi věří, a zatím se jí to vyplácí, neboť loňská pohádka O vánoční hvězdě, rok před ní Princezna a půl království a i Dvanáct měsíčků z roku 2012 patří k těm lepším a oblíbeným pohádkám. A ta letošní se naštěstí také poměrně povedla. Jak si nevzít princeznu kombinuje modernější fantasy příběh o cestování v čase s tradičními pohádkovými postavami, jako jsou sudičky a mazaní loupežníci.

Jak si nevzít princeznu | Foto: Česká televize

Na řadu se tak dostávají sice malé, ale povedené triky (vlastně jde jen o procházení časovou branou a později mizení postav z různých budoucností), akční podívaná (honičky, jízdy na koni), neustálé slovní přestřelky hlavních hrdinů i povedený humor, který dá například hlášce „uklidni se“ úplně jiný rozměr. Tvůrci si hrají s jistou dětinskostí prince a princezny, s ohledem na jejich chování a rozhodování většinou na just tomu druhému. Škoda jen, že ve druhé třetině začne příběh trošku pokulhávat. Scény z loupežnického tábora nejsou příliš povedené, hlavně kvůli hereckým výkonům. Většina herců v nich neuvěřitelně přehrává, takže bych celou tuto pasáž nejraději přeskočila. Poslední třetina se ale naštěstí vrátila do normálu a pohádka tolik neutrpěla.

Jak si nevzít princeznu | Foto: Česká televize

Co se týče výpravy filmaři odvedli opět skvělou práci, ať už jde o lokace, kde se natáčelo (Český ráj, hrad Pernštejn, hrad a zámek Frýdlant a zřícenina hradu Zvířetice), nebo o kostýmy, které jsou sice pojaté moderně, ale přesto tradičně. Vydařená je i hudba Davida Solaře (Fair Play, Kozí příběh – Pověsti staré Prahy). Pozornost věnovali řadě detailů, například zmíněná časová brána vypadá jako obyčejná, ale je vkusně ozdobená ručičkovými hodinami a symboly slunce a měsíce na sytě modrém pozadí. Rozdílné povahy prince a princezny vyjadřuje jejich mluva; zatímco Leopold hovoří dokonale spisovnou češtinou, Josefína je mnohem bezprostřednější a hovorovější. Ostatně sympatická dvojice Marek Adamczyk a Anna Fialová je také velkou výhodou pohádky. Jejich neokoukané tváře jsou příjemnou změnou, své party zvládají s lehkostí a nadhledem. Přesto si ale pohádku svými výkony pro sebe ukradly sudičky Ivy Janžurové, Daniely Kolářové a Nadi Konvalinkové, v jejich podání jsou tyto tradiční pohádkové postavy vtipnými babkami v nejlepším slova smyslu. Rovnat se jim může jen dobrosrdečný král Miroslav Táborský (otec prince).

Jak si nevzít princeznu | Foto: Česká televize

Devadesátiminutová pohádka je kromě zmíněné, ne příliš povedené loupežnické pasáže, vtipná a dobrodružná. Rozhodně se ale nevyhne srovnání s pohádkou Peklo s princeznou, které nechtěný, předem domluvený sňatek mezi princem a princeznou řeší podobným způsobem. Stejně jako u Pekla s princeznou je to i tentokrát právě společné dobrodružství, které oba hrdiny naučí mnoho o životě, o sobě samých i o tom druhém. Díky fantasy prvku se navíc nabízí i porovnání s Princeznou zakletou v čase. Tady je ale rozdílů mnohem víc a platí, že Princezna zakletá v čase je spíš fantasy film než pohádka a že je určená hlavně starším dětem. Jak si nevzít princeznu kvality obou zmíněných filmů úplně nedosahuje, ale určitě patří k tomu lepšímu co se televizní tvorby týče.

hodnocení: 70 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.

Ankety
Máte rádi žánr true crime?
Ano, mám.
Mám, ale není můj nejoblíbenější.
Ne, nemám.
Vyhýbám se mu, děsí mě.
Je to pro mě subžánr s velmi různorodou kvalitou.
Co je to true crime?
Nejnovější články:
Načíst další články