Žebříčky

MUBI: nejlepší životopisné filmy

  1. Barva granátového jablka
    Barva granátového jablka (1969)
    Film
    • MUBI
    Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy.
    73%
    Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy.
    1
  2. Buena Vista Social Club
    Buena Vista Social Club (1999)
    Film
    • MUBI

    Známý americký instrumentalista Ry Cooder napsal hudbu již ke dvěma filmům Wima Wenderse: ke snímkům Paříž, Texas a The End Of Violence. Během práce na posledně zmíněném snímku hovořil Cooder často s Wendersem o své cestě na Kubu a o tamním nahrávání s několika kubánskými muzikanty. Poté, co se deska objevila na trhu s názvem Buena Vista Social Club, zaznamenala ihned obrovský celosvětový úspěch. Desky se prodalo několik milionů a byla oceněna cenou Grammy. V roce 1998 se Cooder vydává opět na Kubu, aby zde nahrál sólové album s Ibrahimem Ferrerem, opět za účasti muzikantů, kteří se podíleli i na Buena Vista Social Club a kteří jsou známí na Kubě jako Super Abuelos či Super Granddads. Wenders jej tentokrát doprovází s malým filmovým štábem, aby zaznamenal práci muzikantů ve studiu a jejich životy na Kubě. Natáčení pokračovalo v Amsterdamu, kde Buena Vista Social Club měli dva koncerty, a skončilo v New Yorku při jejich triumfálním úspěchu v legendární Carnegie Hall.

    67%

    Známý americký instrumentalista Ry Cooder napsal hudbu již ke dvěma filmům Wima Wenderse: ke snímkům Paříž, Texas a The End Of Violence. Během práce na posledně zmíněném snímku hovořil Cooder často s Wendersem o své cestě na Kubu a o tamním nahrávání s několika kubánskými muzikanty. Poté, co se deska objevila na trhu s názvem Buena Vista Social Club, zaznamenala ihned obrovský celosvětový úspěch. Desky se prodalo několik milionů a byla oceněna cenou Grammy. V roce 1998 se Cooder vydává opět na Kubu, aby zde nahrál sólové album s Ibrahimem Ferrerem, opět za účasti muzikantů, kteří se podíleli i na Buena Vista Social Club a kteří jsou známí na Kubě jako Super Abuelos či Super Granddads. Wenders jej tentokrát doprovází s malým filmovým štábem, aby zaznamenal práci muzikantů ve studiu a jejich životy na Kubě. Natáčení pokračovalo v Amsterdamu, kde Buena Vista Social Club měli dva koncerty, a skončilo v New Yorku při jejich triumfálním úspěchu v legendární Carnegie Hall.

    2
  3. Hledání Vivian Maier
    Hledání Vivian Maier (2014)
    Film
    • MUBI
    Příběh záhadné ženy nás zavádí do ulic New Yorku a Chicaga, kde Vivian Maier od roku 1950 až do své smrti v roce 2009 nafotila více než 100 000 dechberoucích fotografií. Žádnou z nich ale nikomu neukázala. Snímky byly objeveny shodou náhod až poté, co strávily několik desetiletí v zaprášených krabicích. Díky umělecké hodnotě nečekaně objeveného díla začala být Vivian Maier brzy považována za jednu z nejvýraznějších osobností fotografie 20. století. Přesnost, se kterou zachycovala spontaneitu pouličních výjevů, ji vynesla srovnání s Henri Cartier-Bressonem a dalšími. Její samotářský život ale zůstal obestřen tajemstvím. Kdo byla tato svérázná chůva? Proč před ostatními tajila svou největší vášeň? Mozaika jejího fascinujícího života se postupně skládá z dříve nepublikovaných fotografií, filmů a rozhovorů s desítkami lidí, kteří si mysleli, že ji dobře znali. (Aerofilms)
    63%
    Příběh záhadné ženy nás zavádí do ulic New Yorku a Chicaga, kde Vivian Maier od roku 1950 až do své smrti v roce 2009 nafotila více než 100 000 dechberoucích fotografií. Žádnou z nich ale nikomu neukázala. Snímky byly objeveny shodou náhod až poté, co strávily několik desetiletí v zaprášených krabicích. Díky umělecké hodnotě nečekaně objeveného díla začala být Vivian Maier brzy považována za jednu z nejvýraznějších osobností fotografie 20. století. Přesnost, se kterou zachycovala spontaneitu pouličních výjevů, ji vynesla srovnání s Henri Cartier-Bressonem a dalšími. Její samotářský život ale zůstal obestřen tajemstvím. Kdo byla tato svérázná chůva? Proč před ostatními tajila svou největší vášeň? Mozaika jejího fascinujícího života se postupně skládá z dříve nepublikovaných fotografií, filmů a rozhovorů s desítkami lidí, kteří si mysleli, že ji dobře znali. (Aerofilms)
    3
  4. Korida lásky
    Korida lásky (1976)
    Film
    • MUBI
    Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu. Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán. Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvláštnující prvek estetizace, projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou. Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA.
    59%
    Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu. Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán. Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvláštnující prvek estetizace, projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou. Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA.
    4
Které jsou top životopisné filmy na online streamovací platformě MUBI? Filmovému žebříčku životopisné filmy na platformě MUBI s celkovým počtem 4 titulů vévodí těchto 5 nejlepších filmů: Barva granátového jablka, Buena Vista Social Club, Hledání Vivian Maier, Korida lásky, s hlavními hvězdami, jako jsou: Spartak Bagashvili, Sofiko Chiaureli, Giorgi Gegechkori, Melkon Aleksanyan, Hovhannes Minasyan, Vilen Galstyan.Stále nevíte, na co se podívat? Vytvořte si svůj vlastní žebříček filmů pomocí vyhledávacího filtru.