Sergej Paradžanov

Sergej Paradžanov (arménsky Sarkis Parajanian) se narodil 9. ledna 1924 v Tbilisi, hlavním městě Gruzie, do rodiny arménského starožitníka a herečky. Byl sovětským filmovým režisérem a scenáristou, který je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších filmových tvůrců 20. století. Vzdělání a počátky kariéry Paradžanov vyrůstal v umělecky podnětném prostředí. Po roce studia na vysoké škole dopravní přestoupil na konzervatoř v Tbilisi, kde se věnoval choreografii a opernímu zpěvu. Osudovým momentem se pro něj stala cesta do Moskvy, kde se rozhodl studovat filmovou režii. Absolvoval prestižní moskevský filmový institut VGIK ve skupině profesora Igora Savčenka. Po studiích začal pracovat jako asistent režie v ukrajinském studiu Alexandra Dovženka v Kyjevě, kde natočil své první dokumentární a hrané filmy. Z tohoto období pocházejí snímky jako Andriješ (1954), Dumka (1957), Zlaté ruce (1957), První chlapec (1959) nebo Ukrajinská rapsodie (1961). Tyto rané práce však později sám označil za "odpad", protože byly natočeny v duchu socialistického realismu, který mu byl vnucen. Umělecký průlom Skutečný umělecký průlom přišel v roce 1964, kdy natočil film Stíny zapomenutých předků (Shadows of Forgotten Ancestors). Toto poetické dílo, založené na novele ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského, je rhapsodickou oslavou ukrajinské huculské lidové kultury. Film získal mezinárodní uznání a v roce 1975 vyhrál hlavní cenu na argentinském festivalu Mar del Plata. Stíny zapomenutých předků představily světu Paradžanovův jedinečný a idiosynkratický talent, který se vyznačoval bohatou obrazotvorností, dynamickou kamerou a důrazem na folklórní prvky. Vrchol tvorby a pronásledování V roce 1969 vytvořil Paradžanov své další mistrovské dílo Barva granátového jablka (The Color of Pomegranates), stylizovaný životopis arménského básníka 18. století Sajat-Novy. Film je charakteristický svou poetickou, nelineární a symbolickou povahou, využívá sérii vizuálně ohromujících tableaux a je považován za jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie. Paradžanovova imaginativnost a odmítání konvencí socialistického realismu však nepřišly vhod sovětským úřadům. Postupně mu byla znemožněna aktivní činnost a jeho filmy byly zakazovány. Paradžanov byl poprvé uvězněn v roce 1968, kdy protestoval proti zacházení s disidenty v SSSR. Byl obviněn z šíření ukrajinského nacionalismu. V roce 1974 byl znovu zatčen a odsouzen na základě vykonstruovaných obvinění z homosexuality, obchodu s kradenými uměleckými předměty a podněcování k sebevraždě. Ve vězení strávil celkem několik let, během nichž se věnoval výtvarnému umění. Vytvořil stovky kreseb, koláží a dalších uměleckých děl. O letech nesvobody později ironicky poznamenal: "Jako Armén narozený v Gruzii jsem seděl v ruském vězení za ukrajinský nacionalismus." Návrat k filmové tvorbě Po propuštění z vězení se Paradžanov vrátil do Tbilisi. Díky úsilí gruzínské inteligence a postupnému uvolňování poměrů v Sovětském svazu mu bylo v roce 1984 umožněno natočit film Legenda o Suramské pevnosti (The Legend of Suram Fortress). Tento snímek, inspirovaný gruzínskou lidovou pověstí o mladíkovi, který se nechá zazdít do stěn pevnosti, aby ochránil svou vlast před nepřáteli, získal ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. V roce 1986 natočil krátký dokumentární film Arabesky na téma Pirosmani, věnovaný gruzínskému naivnímu malíři. Jeho posledním dokončeným celovečerním filmem byl Ašik Kerib (Ashik Kerib, 1988), adaptace Lermontovovy pohádky o potulném pěvci, který se vydává na strastiplnou pouť, aby získal ruku své milované. Tento film, který věnoval svému příteli Andreji Tarkovskému, získal Evropskou filmovou cenu. Sergej Paradžanov zemřel 20. července 1990 v Jerevanu ve věku 66 let. Jeho nedokončený autobiografický projekt Zpověď (The Confession) byl po jeho smrti dokončen režisérem Michailem Vardanovem. Paradžanovovo dílo je charakteristické svou vizuální bohatostí, poetičností a symbolismem. Jeho filmy jsou považovány za vrcholná díla světové kinematografie a měly významný vliv na mnoho filmových tvůrců. Mezi jeho obdivovatele patřili Federico Fellini, Jean-Luc Godard a Andrej Tarkovskij. Paradžanov je dodnes uznáván jako jeden z největších a nejvlivnějších filmových režisérů všech dob, jehož dílo překračuje hranice národních kinematografií a představuje univerzální uměleckou hodnotu.