retos
Komentáře

  • 85%
    0
    0
    25. 8. 2020

    V krátkém intervalu po vynikající Gravitaci na diváka útočí další vynikající drama znázorňující boj jedince o přežití s živly. Tentokrát se děj přesouvá z nekonečného vesmíru do nekonečného oceánu. Vše je ztraceno je minimalistický nervy drásající film, který klade důraz na realičnost a pohrává si s divákovým očekáváním. Hlavní roli ztvárnil svým bezchybným výkonem Robert Redford, jenž je také jedinou postavou v celém snímku. Divák se nedozví jeho jméno, nedozví se nic o jeho minulosti. Za celých 106 minut stopáže řekne přibližně tři věty (z toho pár nadávek). Sledujeme sled několika událostí, jenž znepříjemňují hlavnímu hrdinovi jeho pobyt na moři, ale tyto události na sebe nenavazují a tudíž se vzájemně kauzázlně nerozvíjejí. Hlavní dominantou snímku je racionální počínání ústřední postavy, která se snaží veškeré problémy vyřešit zcela logicky a rozumně. Tento fakt dodává celému příběhu pocit realičnosti. Film můžeme rozdělit na dvě poloviny, první se odehrává na lodi, druhá na záchraném člunu. Nastolené situace se ve vyprávění opakují a variují (např. nejprve teče do lodi, poté nastane bouře, nejprve teče do záchraného člunu, poté nastane bouře). Vše je ztraceno je nenápadným, leč o to více zajímavějším počinem, který ale bohužel pro mnohé diváky nebude velkým lákadlem.

  • 65%
    0
    0
    25. 8. 2020
    Jen 17 (2013)

    Film sleduje osudy dospívajcící dívky (jak již český název napovídá 17leté) během jednoho roku. Přičemž hlavní tématem je její sexualita. Vyprávění je rozděleno na čtyři části podle ročních období. Každé období / část vypovídá o událostech, kterými si Isabelle prochází (v létě přožije svou první sexuální zkušenost, na podzim se živý jako luxusní prostitutka, v zimě se o jejích přivídělcích dozví rodina a na jaře prochází katarzí). Snímek je lehce dráždivý, a to hned v několika ohledech. Za prvé díky svému erotickému napětí (ale žádné explicitní sexuální scény nenajdete). Za druhé pro své kontroverzní téma - nezletilá dívka se živý jako prostitutka pro starší klienty. Reřisér se také jemně dotýká i dalších problématických témat jako nevěra (matky či jejího ,,oblíbeného" klienta), voyarského bratra, jenž sleduje svou sestru v choulostivějších sitaucích. A za třetí je film dráždivý ve vztahu poskytování informací či vodítek divákovi o motavacích hlavní hrndinky. Divák se neodozví žádné důvody, proč Isabelle dělá to, co dělá. Pochází z celkem dobře situované rodiny, nic jí nechybí, peníze nepotřebuje. Proč tedy dělá prostitutku? Proč nemůže navázat normální milostný vztah? Film nabízí mnoho otázek, ale bohužel již neposkytuje odpovědi (nebo jsem možná nedával pozor).

  • 90%
    0
    0
    25. 8. 2020

    Francouzská seriálová pecka, jenž také získala nominaci na Emmy. A to zcela po právu. Adaptace stejnojmenného filmu z roku 2004 vypráví o návratu mrtvých mezi živé. Hororové téma natočené ne úplně čistě hororovým stylem. Jedná se o tzv. demografický určený typ seriality, kdy je makrosvět omezen na určité území (zde dokonce je to doslovné - postavy se nemohou dostat pryč z onoho místa). V tomto případě se nacházíme v horském městečku, nad kterém se tyčí vodní přehrada. Seriál sází na pomalejší tempo a mrazivou atmosféru, při které dostanete příjemnou husí kůži. Tvůrci se zaměřují především na postavy, jejich jednání a osudy. Seriál sestává (respektive první řada) z osmi dílů, jenž jsou po většinu věnované jednomu z hlavních hrdinů (jednotlivé epizody také nesou jejich jména). Postupně odkrýváme jejich minulost. Ne ale všechny postavy jsou vztahově propojené. Jen některé pojí relační vztahy. Vše je natočeno stylem, jenž na sebe nestrhává pozornost, čímž se divák může zaměřit pouze na dění v městečku. Kriticky příznivě přijatý počin ukazuje, že k filmovému zážitku není zapotřebí velkorozpočtové akce, ale ,,stačí" mít vynikající scénář, jenž pokládá mnoho otázek, ale mnoho z nich nezodpovídá. K tomu ještě přičtěte úžasný hudební doprovod a pro mě Les Revants znamená jeden z nejlepších seriálových děl posledních let.

  • 80%
    0
    0
    4. 8. 2020

    Filmům s homosexuální tématikou se moc často nestává, aby se vymanily z festivalových hranic a dostanly se do podvědomí běžného diváka a do širší distibuce. Snímku Život Adele se to podařilo. A to především díky vítezství v Cannes a možná také díky pověsti dílu s výraznými explicitními sexuálními scénami, která film předcházela. Nejedná se sice (jak může evokovat název) o typické životopisné drama. V dlouhé tříhodinové stopáži příběh nepopisuje celý život hlavní hrdinky, nýbřž postihuje dva mezníky v jejím životě. Příběh se dá rozdělit na dvě části. V první se setkáváme s Adele jako s dospívající dívkou, která řeší svou sexuální orientaci a jsme svědky začátku jejího milostného vztahu s jinou dívkou. Ve druhé polovině a o pár let později sledujeme krizi v jejím životě. Film sází na intenzitu, emoce a především v první části na sexuální napětí. Snaží se diváka v táhnout prostřednictvím filmového stylu, kterému dominují detaily obličejů obou ústředních postav a minimální využívání celků. Dále se tvůrci snaží přilákat obecenstvo dlouhými několika minutovými sexuálními scénami. Ale úplně se vyhýbají konfrontaci hlavní hrdinky s okolím, či rodičemi po přiznání její orientace. Život Adele tedy vyniká především vizuálně a emocionálně s důrazem na autenticitu.

  • 50%
    0
    0
    4. 8. 2020

    Politicky angažovaný režisér Oliver Stone se nebojí problematičtějších a kontroverznějších témat týkajících se historie USA, od války ve Vietnamu (Četa, Narozen 4. července), přes Kennedyho (JFK), Bushe (W.), 11. září až po současný dokument zahrnující několik posledních desetiletí amerických dějin počínaje druhou světovou válkou (Neznámé dějiny Spojených států). Se vší úctou k obětem tragédie, ale tento film neměl vzniknout. Snímek pojednává o osudech dvou zasahujících policistů bezprostředně po teroristickém útoku. Ačkoliv se jedná o skutečnou tragickou událost, film neobsahuje mnoho napínavých scén. Hlavní hrdinové jsou po celou dobu filmu pouze pasivními figurami. Ve skutečnosti nikoho nezachrání a celý film jen leží zavalení pod tunami sutin. I zpočátku, kdy ještě nejsou uvězněni, jen přihlížejí neštěstím, které se dějí kolem nich. Všude pobíhají ve zpomalených záběrech krvácející lidé v doprovody kýčovité instrumentální hudby. Film má podobou strukturu jako Okrsek 49. Je složen z flashbacků a také sleduje počínání rodin obou policistů. Melodramatické šablonovité vzpomínky střídají rozhovory zavelených hrdinů (zavalených až tak, že jim skoro není vidět ani obličej), které zavání patosem a sentimentem. Kontroverzní režisér zůstává daleko za očekáváním. Bohužel využívá typické kýčovité postupy, které jsou obsaženy v kdejakém filmu. Ve výsledku se jedná o sterilně a překvapivě neemocionální stokrát viděné drama.

  • 75%
    0
    0
    4. 8. 2020

    Panika v Needle parku patří mezi ty snímky, které ukazují devastující účinky drog na jedince. Ale přeci se jen liší od svých známějších ,,kolegů"- Trainspottingu a Requiemu za sen. U nich je problematické především označení realistické. Oba filmy totiž využívají realistické motivy k prezentaci nerealistických vizuálních postupů a prvků. Panika ničím takovým nedisponuje. Zůstává v realistických mantinelech. Účinky drog znázorňuje velkými detaily na jehlu a na tvář se zdůrazněním očí narkomanů. Příběh má spíše epizodních charakter, každodenní život feťáků, kteří se stále setkávají s nejrůznějšími jim podobnými lidmi. Vyprávění je zkratkovité a eliptické. Najdeme zde mnoho vynechávek. Divák ani neví v jakém časovém rozmezí se děj odehrává. Neradostný pohled mezi drogově závislé, který se nevyžívá v obrazových či střihových experimentech, ale i tak je velice působivý.

  • 75%
    0
    0
    1. 10. 2019
    Blue Ruin (2013)

    Poměrně příjemný nezávislý thriller. Film se vyznačuje pomalým tempem, které je přerušováno výbuchy explicitního násilí. Primárním motivem díla je pomsta, jenž představuje hnací motor málomluvného ústředního hrdiny a zároveň i jeho nepřátel. První třetina až polovina byla dle mého názoru lepší než zbytek snímku. Divák v této části příběhu je v napětí a nachází se v neznalosti. Nevíme důvody jednání postav ani jejich minulost. Scény jsou velice krátké a odehrávají se téměř beze slov či s dialogy, které se ale neodvíjejí v hlavní částí záběru, ale někde v pozadí. Je škoda, že si film takovýto styl nedrží po celou dobu.

  • 50%
    0
    0
    1. 10. 2019
    Dárce (2014)

    V poslední době se roztrhl pytel s tématicky podobně zaměřenými filmy ukazujícími alternativní dystopickou budoucí do určité míry tyranskou společnost, která vykořisťuje své občany. Cílí na mladší publikum (i když se vždy ve vedlejších rolí objeví starší herecká hvězda - zde Jefff Bridges a Meryl Streep) tím, že hlavní postavy představují dospívající jedince, kteří právě vstupují do světa starších, přičemž odhalí a posléze zničí temnou stránku společnosti. Všechny tyto snímky jsou natočeny na základě knižní předlohy. Problém Dárce ale tkví ve faktu, že ačkoliv kniha je už přes dvacet let stará, její filmové zpracování přišlo až nyní, kdy je divák seznámen již s ostatními podobnými díly (Hunger games atd.). Díky tomu vyznívá jako nudný a nesmyslný paskvil. První hodina filmu téměř postrádá výraznější dějovou linii. Je složena pouze ze střihové kolekce kýčovitých videí. Ty ukazují nejprve radosti a krásu našeho současného světa a poté jeho krutosti (kdo by to byl řekl?!). Poslední část snímku už předvádí určitý náznak akce, ale ta je zastíněna nereálným putováním hlavního hrdiny společně s miminem, které zvládne bez jakéhokoliv přísunu výživy přežít nespočet dní v horku či obrovském mrazu. Prostě ztráta času.

  • 50%
    0
    0
    1. 10. 2019

    Želvy Ninja slaví kulaté narozeniny a pro všechny fanoušky právě přichází do kin ,,dárek" v podobě hraného (alespoň z větší části) filmu. Bohužel se nejedná o dar nikterak vydařený. To šlo poměrně snadno vyvodit hned z několika vodítek. Originální název jasně ukazuje, na kterou cílovou skupinu se snímek zaměřuje. Tomu také odpovídá primitivní dějová zápletka, ještě jednoduší humor, stupidní dialogy a lehce dopředu odhadnutelné zvraty. Pod dílem je v roli producenta podepsán Michael Bay, což se promítlo i do jeho celkové podoby. Film je naplněn dostatkem akce rychlého klipovitého střihu a totální destrukcí všeho možného. Závěrečný boj uprostřed města tak hodně připomíná Transformers. Hlavní hrdinou je ve skutečnosti spíše reportérka v podání nepřesvědčivé Megan Fox, skrze kterou divák dostává veškeré informace a vyskytuje se téměř v každé scéně. Problém je také s ústředním padouchem Trhačem. Ten za celou dobu nesundá neprůhledné brnění, kvůli čemuž nemůže naplno zafungovat jeho zlověstné charisma. O nic lépe na tom nejsou ani Želvy Ninja, jejichž vzhled je velice nevydařený. Film tedy v divákovi vyvolá spíše negativní nebo chladnou odezvu.

OMůj oblíbený uživatel

0 ×

Poslední aktivita