Slávka Hozová

Slávka Hozová, narozená 7. července 1944 v Praze, vlastním jménem Miroslava Špánková, je česká herečka, která svou uměleckou dráhu zasvětila především divadlu, ale zanechala výraznou stopu i ve filmové a televizní tvorbě. Vzdělání a divadelní začátky Herectví vystudovala na pražské DAMU v letech 1961-1965, kde mezi její pedagogy patřili významní herci jako Vítězslav Vejražka nebo Ilja Prachař. Již během studií se začala objevovat před kamerou a vytvořila vedlejší dívčí role ve filmech Na laně (1963) a Perličky na dně (1965). Po dokončení studií působila dvě sezóny v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (1965-1967). Větší příležitosti na jevišti jí přineslo krátké působení v Divadle Vítězného února (nynější Klicperovo divadlo) v Hradci Králové, kde strávila jeden rok (1967-1968), ale odehrála několik titulních ženských rolí včetně Maryši a Manon Lescaut. Divadelní kariéra Její domovskou scénou se stalo pražské Divadlo S. K. Neumanna (později přejmenované na Divadlo pod Palmovkou), kde působila od roku 1968 do roku 2001. Zde vytvořila řadu významných rolí v klasických i moderních dramatech, například v Lorcově dramatu Dům doni Bernardy (1995), v hrách Tennessee Williamse (Kočka na rozpálené plechové střeše, Tramvaj do stanice Touha) a v mnoha dalších inscenacích jako Sen noci svatojánské, Vojna a mír, Jeptiška či Peer Gynt. Věnovala se také divadelní režii, kdy režírovala například hry Lucerna nebo Balada ze Salamanky. Filmová a televizní tvorba Ačkoliv český film a televize nebyly ke Slávce Hozové, co se hereckých příležitostí týče, příliš štědré, vytvořila několik nezapomenutelných rolí. V roce 1972 se objevila ve filmu ...a pozdravuji vlaštovky v roli vězeňkyně Jiřiny. V pohádce Jak se budí princezny (1977) ztvárnila roli Bětky, manželky Jakuba. Významnou rolí byla postava maminky ve filmu Zlatí úhoři (1979) režiséra Karla Kachyni, natočeném podle povídek Oty Pavla. Tento televizní film získal v roce 1979 hlavní cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia. Populární filmy a seriály Širší divácké publikum si Slávku Hozovou pamatuje z oblíbených komedií Dušana Kleina z cyklu o básnících. V filmech Jak svět přichází o básníky (1982) a Jak básníkům chutná život (1987) ztvárnila postavu paní Ječmenové, manželky profesora Ječmena, kterého hrál Josef Somr. Nezapomenutelnou stopu zanechala také v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře (1985), kde vytvořila postavu Fanynky Herálcové, švagrové hlavního hrdiny Jakuba Cirkla (Luděk Munzar). Její Fanynka se po ovdovění Jakuba Cirkla starala o jeho početnou rodinu s osmi dětmi, protože její partner Lojzík (Miroslav Středa) se nevrátil z války. Pozdější kariéra V devadesátých letech, kdy se potýkala s nedostatkem práce v divadle, stála v roce 1996 u zrodu projektu Tyjátr na káře, s nímž každé léto vystupovala na otevřených scénách, hradních nádvořích, náměstích i loukách. S tímto poloamatérským souborem spolupracovala deset let. V posledních letech působila jako režisérka a manažerka amatérského Divadla na Vísce v Hořovicích, s nímž často vystupovala na přehlídkách ochotnických divadel. Před kameru se naposledy postavila v roce 2006 v menší roli zdravotní sestry v televizním filmu Nevlastní bratr. Slávka Hozová, která je známá svým charakteristickým hlasem, se po odchodu z Prahy usadila na chalupě ve vesnici Rpety nedaleko Hořovic, kde se věnuje divadelní režii a práci s amatérskými herci. V roce 2024 jí byla udělena Cena Františka Filipovského za dlouhodobé herecké mistrovství v dabingu.