Henry Nielsen

Henry Nielsen, narozen 1. listopadu 1890 v Dánsku, zemřel 12. května 1967, byl dánský divadelní a filmový herec. Patřil mezi nejvýraznější osobnosti dánské kinematografie první poloviny 20. století a byl jedním z nejoblíbenějších charakterních herců své doby. Počátky kariéry Henry Nielsen byl autodidakt, který se herectví naučil praxí bez formálního vzdělání. Svou filmovou kariéru zahájil již v roce 1912, ačkoliv sám v rozhovorech tvrdil, že začal u společnosti Nordisk Film již v roce 1911, pravděpodobně jako statista. První film, ve kterém lze jeho účast prokazatelně doložit, byla farce Den store Gevinst z roku 1918. Již od počátku své kariéry se specializoval na menší, ale výrazné role, které mu postupně vynesly značnou popularitu u dánského publika. Filmová kariéra ve 20. a 30. letech Ve 20. letech se Nielsen objevil ve většině populárních filmů dvojice Fy og Bi (známé také jako Pat & Patachon nebo Long & Short), což byla slavná dánská komediální dvojice tvořená herci Carlem Schenstrømem a Haraldem Madsenem. Tyto filmy patřily k nejúspěšnějším dánským snímkům své doby a byly distribuovány i v zahraničí. V 30. letech pokračoval Nielsen v hraní menších rolí, které byly často nekreditované, ale postupně si budoval svou pozici charakterního herce. Vrchol kariéry Skutečný průlom v Nielsenově kariéře přišel v 40. a 50. letech. V roce 1940 se objevil ve filmové adaptaci díla Hermana Banga Sommerglæder, kde ztvárnil roli dobrosrdečného venkovského policisty. Tento typ postavy se později stal jedním z jeho poznávacích znamení. V roce 1947 zazářil ve filmu De pokkers unger (Those Damned Kids), kde hrál roli laskavého domovníka Hansena, který se spřátelí s dětmi z chudé čtvrti. Tato role mu přinesla mimořádnou popularitu a údajně dostával spousty dopisů od dětí, které film viděly. Nejznámější filmy Mezi jeho nejznámější filmy patří Ved Kongelunden (1953), kde ztvárnil roli majitele zahrádkářské kolonie, což je role, která dokonale vystihovala jeho herecký styl a schopnost ztvárnit obyčejné, dobrosrdečné postavy. Dále se proslavil ve filmech Nyhavn 17 (1933) a Med fuld musik (1933). Významná byla také jeho role v populární komedii Den gamle mølle på Mols (1953), kde dokonce sám sebe představil slovy: "Tady mě máme jako venkovského pošťáka po 117. krát." Charakteristika hereckého stylu Henry Nielsen byl známý svým kulatým obličejem s malýma, ale pozornýma očima, které téměř mizely za jeho úsměvem. Byl považován za ztělesnění dánské pohody a přátelské prostoty. Často byl označován za "věčného pošťáka", protože role venkovského listonoše, který přichází na kávu, byla pro něj typická. Kromě pošťáků hrál často policisty, průvodčí, domovníky, vrátné, pivovarské vozy, číšníky nebo obchodníky - postavy, které představovaly úspěšný kompromis mezi věrohodností a lidovou komikou. Divadelní kariéra Vedle filmové kariéry měl Nielsen také rozsáhlou divadelní kariéru. K jeho největším divadelním rolím patřila role politizujícího popeláře v Pygmalionu od George Bernarda Shawa a role režiséra ve hře Teater. Jeho divadelní výkony byly ceněny pro jejich autenticitu a schopnost ztvárnit obyčejné lidi s mimořádnou přesvědčivostí. Pozdní kariéra a odkaz Henry Nielsen pokračoval v hraní až do konce svého života. Jeho poslední film Min kones ferie byl uveden v roce 1967, ve stejném roce, kdy zemřel. Film měl premiéru dva a půl měsíce po jeho smrti. Celkem se objevil ve více než 100 filmech, většinou v menších rolích, které však byly nezapomenutelné díky jeho osobitému hereckému projevu. Henry Nielsen zůstává v dánské filmové historii zapsán jako jeden z nejoblíbenějších charakterních herců, který dokázal s mimořádnou autenticitou ztvárnit obyčejné lidi a vnést do svých rolí lidskost, humor a teplo. Jeho schopnost vytvořit nezapomenutelné postavy i z malých rolí z něj učinila jednu z ikon dánské kinematografie první poloviny 20. století.