Elem Klimov

Elem Germanovich Klimov (9. července 1933 Stalingrad – 26. října 2003 Moskva) byl sovětský filmový režisér, scénárista a producent, po studiích na VGIKu známý především jako autor pěti celovečerních filmů.

Welcome, or No Trespassing (Příchod, anebo zákaz vstupu) (1964) – debutní celovečerní film, satirická komedie zasazená do pionýrského tábora, která kriticky zobrazuje byrokratickou absurditu v sovětské společnosti. Film byl původně zablokován cenzory, ale nakonec schválen sám Chruščov, a otevřel Klimovovi cestu jako režisérovi.

Adventures of a Dentist (Pokochždenija zubnogo vrača) (1965) – temná komedie o zubaři, který je ostrakizován kvůli svému nadání bezbolestně trhat zuby. Klimov trval na neskrácené verzi filmu navzdory cenzuře, což vedlo k velmi omezenému uvedení a asi půl milionu diváků v době premiéry.

Sport, Sport, Sport (1970) – hraný a dokumentární film věnovaný dějinám sportu v Sovětském svazu i zahraničí. Kombinuje dokumentární záběry, archivy i hrané scény a používá sport jako metaforu společenské vývoje.

Agony (někdy uváděno v anglické distribuci jako Rasputin) (1981) – historicko‑psychologické drama o posledních měsících života Grigorije Rasputina a úpadku carského dvora. Film vznikl v letech 1973–75, ale kvůli odporu úřadů byl uveden až v Evropě v roce 1982 a ve SSSR v roce 1985.

Farewell (Projekt původně režisérky Larisy Šepitkové, dokončen Klimovem po její smrti) (1983) – adaptace románu Valentina Rasputina, povída o vesnici Matyora zanikající kvůli výstavbě vodní přehrady. Klimov projekt převzal po úmrtí své manželky Larisy Šepitkové (1979) a film je poetickým a ekologickým mementem postupu technického pokroku.

Come and See (Idi i smotri; česky Jdi a dívej se) (1985) – Klimovovo poslední dílo a pro mnohé nejsilnější filmová reflexe druhé světové války. Snímek sleduje dospívajícího Belorusa Fljoru, který se přidá k partyzánům a postupně je přítomen německým zvěrstvům v okupované Bělorusku. Film se natáčel až po osmi letech cenzury a byl značně kontroverzní, ale dnes je považován za jeden z nejvýznamnějších anti‑válečných filmů vůbec. Uspořádání záběrů, subjektivní kamera, naturalistický styl a psychologická intenzita filmu silně rezonují s kritiky a diváky již desítky let.

Jeho partnerkou a manželkou byla významná režisérka Larisa Šepitková, které po její smrti dokončil její poslední film a vzdal jí tak hold v titulní části filmu Farewell.