J. Edgar Hoover

J. Edgar Hoover, 1. ledna 1895, Washington, D.C. – 2. května 1972, Washington, D.C., americký právník, státní úředník a první ředitel Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). J. Edgar Hoover, jedna z nejvlivnějších osobností americké historie 20. století, je znám především jako dlouholetý ředitel FBI, kterou vedl téměř 48 let. Méně známá je však jeho spojitost s filmovým průmyslem, kde se objevil jako autor, konzultant a dokonce i jako herec. Hooverova filmová kariéra začala koncem 30. let, kdy vydal knihu "Persons in Hiding" (1938), která se stala základem pro sérii filmů produkovaných společností Paramount Pictures. Z této knihy, která popisovala skutečné kriminální případy FBI, vznikly celkem čtyři filmy: Persons in Hiding (1939), Undercover Doctor (1939), Parole Fixer (1940) a Queen of the Mob (1940). Hoover byl u těchto filmů uveden jako autor původního materiálu, ačkoliv knihu pravděpodobně ghostwritersky napsal Courtney Ryley Cooper. Tyto filmy byly typickými kriminálními dramaty své doby a sloužily jako propagace práce FBI v boji proti zločinu. V roce 1942 se Hoover objevil jako vypravěč v americké verzi britského válečného propagandistického filmu The Next of Kin. Film byl původně vytvořen jako výcvikový materiál pro britskou armádu s varováním, že "neopatrné řeči stojí životy". Pro americkou distribuci byl film zkrácen a doplněn o Hooverův úvod a závěr, kde zdůrazňoval důležitost bezpečnostních opatření v době války. Významným Hooverovým příspěvkem k filmovému průmyslu byl článek "The Crime of the Century: The Case of the A-Bomb Spies", publikovaný v Reader's Digest v květnu 1951. Tento článek se stal základem pro film Walk East on Beacon! (1952), který režíroval Alfred L. Werker. Film byl typickým antikomunistickým thrillerem své doby, vytvořeným s plnou podporou FBI a zaměřeným na boj proti sovětské špionáži v USA. Vrcholem Hooverovy filmové kariéry byla jeho spolupráce na filmu The FBI Story (1959), kde působil jako konzultant a měl značný vliv na výslednou podobu filmu. Režisér Mervyn LeRoy, který byl Hooverovým osobním přítelem, musel přetočit několik scén, které Hoover nepovažoval za vhodné zobrazení FBI. V tomto filmu se Hoover dokonce krátce objevil v cameo roli, kde byl natočen zezadu při proslovu k agentům FBI. Film s Jamesem Stewartem v hlavní roli byl oslavou práce FBI a Hooverova vedení. Hooverův vliv na filmový průmysl pokračoval i v 60. letech, kdy působil jako konzultant pro televizní seriál The F.B.I. (1965-1974), produkovaný společností Warner Brothers. Tento seriál dále upevňoval obraz FBI jako efektivní a neúplatné organizace bojující proti zločinu. Po Hooverově smrti v roce 1972 se jeho osobnost stala námětem mnoha filmů a televizních produkcí, které často kriticky zkoumaly jeho kontroverzní metody a zneužívání moci. Mezi nejvýznamnější patří The Private Files of J. Edgar Hoover (1977), televizní film J. Edgar Hoover (1987) a biografický film J. Edgar (2011) režiséra Clinta Eastwooda s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. J. Edgar Hoover využíval filmový průmysl jako nástroj k budování pozitivního obrazu FBI a k šíření svých politických názorů. Jeho spolupráce s Hollywoodem byla oboustranně výhodná – filmová studia získávala přístup k zajímavým příběhům z archivů FBI, zatímco Hoover mohl kontrolovat, jak je jeho organizace prezentována veřejnosti. Tato symbióza mezi mocným ředitelem FBI a filmovým průmyslem představuje zajímavou kapitolu v dějinách americké kinematografie a ukazuje, jak úzce byly propojeny zábavní průmysl a státní moc v průběhu 20. století.