Omar Shargawi

Omar Shargawi se narodil v roce 1974 v dánském Odense. Je dánsko-palestinským režisérem, hercem a scenáristou, který vyrůstal v Kodani v rodině dánské matky a palestinského otce. Počátky kariéry Shargawi začínal jako fotograf, než se samouk pustil do filmové režie. Jeho celovečerní režijní debut Go with Peace Jamil (2008) zaznamenal mimořádný úspěch na mezinárodních festivalech, kde získal prestižní ocenění včetně ceny VPRO Tiger Award na festivalu v Rotterdamu, Církevní ceny a ceny FIPRESCI v Göteborgu a ceny za nejlepší režii na festivalu v Transylvánii. Film, natočený převážně v arabštině, vypráví příběh odehrávající se v kodaňské arabské komunitě a zabývá se tématy náboženské nesnášenlivosti, pomsty a viny. Shargawi v tomto filmu ukázal svůj osobitý režijní styl, který se vyznačuje těsnými záběry a rychlými střihy připomínajícími práci Paula Greengrasse. Příběh se odehrává v Kodani, ale geografické reference jsou minimální, což podtrhuje univerzálnost tématu. Jak sám režisér uvedl: "Není to dánský film; mohl by se odehrávat kdekoli, v jakémkoli velkém městě v Evropě." Film se zabývá náboženskými antagonismy (v tomto případě mezi sunnity a šíity) a ukazuje, jak násilí plodí další násilí. Dokumentární tvorba Shargawi se kromě hraných filmů věnuje i dokumentární tvorbě. Jeho dokumentární film My Father from Haifa (2009) pojednává o režisérově otci, který jako dítě uprchl se svou rodinou z Palestiny. Tento snímek získal dvě ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Dubaji. V roce 2011 spolurežíroval dokument ½ Revolution, který zachycuje první dny egyptské revoluce proti prezidentu Husnímu Mubarakovi. Film byl oceněn Zlatou cenou Al Jazeera Documentary, nominován na cenu za nejlepší celovečerní dokument na festivalu Sundance a získal zvláštní uznání na CPH DOX. Jeho třetí dokumentární film Western Arabs (2019) byl vybrán do sekce Panorama na Berlinale a také do programu CPH:DOX. Tento intimní portrét dánsko-arabské rodiny vznikal po dobu 12 let a zachycuje složitý vztah režiséra s jeho palestinským otcem Munirem. Film se zabývá otázkami kulturní identity a dědictví traumat mezi generacemi. "Film se jmenuje Western Arabs, protože je o nás všech, kteří jsme zároveň Arabové i Evropané, o tom, jaké to je pro nás, kteří se vždy cítíme rozděleni mezi Evropou a Blízkým východem," vysvětlil Shargawi. Dokument propojuje dokumentární materiál se scénami z jeho hraných filmů, v nichž často obsazoval svého otce. Hraná tvorba a herecká kariéra V roce 2015 natočil Shargawi svůj druhý celovečerní hraný film Al Medina. Tento existenciální thriller vypráví příběh Yusifa, muže dánsko-arabského původu (kterého ztvárnil sám Shargawi), jenž se se svou těhotnou dánskou manželkou vrací do otcova rodného města na Blízkém východě. Krátce po příjezdu je Yusif neúmyslně zodpovědný za smrt žebrajícího chlapce, za což je uvězněn. Film zkoumá hranice lidské víry při extrémním utrpení a obsahuje autobiografické prvky. "Před několika lety jsem zažil zkušenost, která mě připravila o veškerou naději a víru v život. Toto temné období bylo klíčem k mému příběhu," uvedl Shargawi. Film byl původně koncipován jako egyptský příběh, ale nakonec byl natočen v Jordánsku. Shargawi se kromě režie příležitostně věnuje i herectví. Sám o sobě říká, že není profesionálním hercem, přestože se v několika menších rolích objevil. Do svých filmů často obsazuje nejen sebe, ale i členy své rodiny a přátele. Například v Go with Peace Jamil hrál Jamilova otce Shargawiho vlastní otec a jednu z rolí ztvárnil i jeho blízký přítel. Zajímavostí je, že Shargawi, který vyrůstal v rodině, kde násilí a agrese byly vnímány jako prostředky k řešení problémů, se specializuje na akční filmy a thrillery. Při práci se svým otcem filmové scénáře často diktovaly dialog, který byl doma potlačován. Umělecký přínos Omar Shargawi je poháněn touhou porozumět sobě samému, svým kořenům a zejména svému palestinskému otci. "Uprchlické zázemí a historie mého otce vždy ovlivňovaly mou rodinu všemi možnými způsoby. Je to základem mnoha věcí, včetně toho, že jsem filmař," říká Shargawi. Všechny jeho filmy – dokumenty i hrané snímky – se zabývají blízkovýchodními tématy a často přímo zahrnují jeho otce. Přestože Shargawi našel určité smíření s mnoha věcmi ze své minulosti, přiznává: "Nikdy nenajdu úplný klid. Což je pravděpodobně dobře, protože mě pohání zvědavost. Zvědavost, vášeň a pocit, že to, co dělám, je nezbytné. Pokud to někdy skončí, mohl bych stejně dobře přestat vyprávět příběhy. Nechci dělat něco jen pro zábavu. Proto nenatáčím filmy."