Pavel Hajný

Pavel Hajný (* 15. dubna 1939 Rožnov pod Radhoštěm) je spisovatel, scenárista a dramaturg. V roce 1956 odmaturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, pak studoval elektrotechniku na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě (1956–1959) a následně ještě ČVUT v Praze (filmová, televizní a filmová technika 1959–61, Ing.). V letech 1962 až 68 byl zaměstnán v Československé televizi jako střihač, zvukový technik, mistr zvuku a později jako dramaturg a redaktor. Začátky v televizi a filmu Jeho televizní hra Domácí víno (1963, režisér František Filip) vznikla na základě jeho ročníkové práce na FAMU. Pavel Hajný se již během studií etabloval jako talentovaný scenárista televizních inscenací. K dalším televizním filmům a inscenacím napsal pak následující scénáře: Kdo je kho (1970, rež. Antonín Moskalyk), Klícka (1971, rež. Antonín Moskalyk), Od večera do rána (1970, rež. Alois Müller), Návštěva (1973, rež. Alois Müller, sc. + V. Hajný), Okno (1974, rež. Zoroslav Záhon) a další televizní projekty. Dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov Od roku 1968 byl dramaturgem hraného filmu ve Filmovém studiu Barrandov. Jako dramaturg se podílel na více než 35 českých filmech. Za mnohé jiné - Můj brácha má príma bráchu /1975/, Holka na zabití /1975/, Brácha za všechny peníze /1978/, Upír z Ferratu /1981/, Jonáš a Melicharová /1986/, Divoké srdce /1990/, Žebrácká opera /1990/. Pavel Hajný se tak stal klíčovou postavou československé kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let, kdy dramaturgicky dohlížel na vznik řady významných filmů. Scenáristická tvorba pro český film Jako scenárista se Pavel Hajný podílel na několika úspěšných českých filmech. Scénář připravili: Pavel Hajný, který se podílel také na titulu Sexmise a Petr Tuček, který se podílel také na titulu Slovácko sa nesúdí. Film Copak je to za vojáka se stal jednou z nejpopulárnějších československých komedií. Pokračování filmu, na němž spolupracuje i původní scenárista Pavel Hajný, se ujal Vladimír Skórka, do role zestárlého sukničkáře se vrátí Jiří Langmajer. Spolupráce s polskou kinematografií V 70. a 80. letech spolupracoval úzce s polskou kinematografií. Tak vznikly scénáře filmů Dvojí svět hotelu Pacifik (1975, rež. Janusz Majewski), Noční můry (1978, rež. Wojciech Marczewski), Slaná růže (1980, rež. Janusz Majewski), Penzionát paní Latterové (1982, rež. Stanislaw Różewicz), Sexmise (1984, rež. Juliusz Machulski, scénář spolu s Juliuszem Machulskim a Joannou Hartwigowou)], C. k. dezertéři (1986, rež. Janusz Majewski). Sexmission se stala kultovní polskou sci-fi komedií, která získala mezinárodní uznání. Literární tvorba Pavel Hajný je také autorem několika prozaických děl. V knížce Kde teče Tennessee mladý muž potkává pasti praktik Státní bezpečností. Ke klíčovému vztahovému i identitnímu dilematu dochází hrdina prózy Léta, která je založena na převážně detektivní zápletce. Závěr tohoto období tvoří Samarkand, Samarkand, který integruje psychologický a vztahový žánr s prozaicky podaným cestopisem. V literatuře debutoval románem „Kde teče Tennessee" zabaveném v roce 1969 a později vydaném v exilu. Pozdější kariéra a současnost S krachem Barrandova změnil profesi potřetí a stal se žurnalistou. V oblasti IT založil magazín Internet 4U, v ČT a na Primě týdenní pořad Computerworld, později týdeník stejného jména na Radiožurnálu. Od roku 1999 se začal systematicky věnovat historii rodiny Baťů a Tomáše Bati - fenoménu „baťovství" a zaznamenal množství inspirativních, byť opomíjených osudů Baťových následovníků, přátel a zaměstnanců, kteří kdysi opustili Českou republiku. Většinu výsledků své dokumentaristické práce pak publikuje na webovém portálu Batastory.net. Od roku 2012 působí jako externí dramaturg Filmového vysílání České televize.