Jaroslav Orlický

Jaroslav Orlický, narozen 7. dubna 1899 v Praze jako Josef Moucha, zemřel 16. března 1970 v Praze, byl český divadelní a filmový herec. Divadelní začátky Jaroslav Orlický přišel k divadlu bez větších teoretických znalostí, ale s výrazným přirozeným talentem již před první světovou válkou. Jeho divadelní kariéra začala na menších pražských kabaretních scénách, kde vystupoval až do třicátých let 20. století. Mezi tyto scény patřily kabarety U Lhotků, Adria, Modrá trojka, Dvorní pivovar, U bílé labutě a U Kuřího oka. Tyto malé scény mu poskytly prostor pro rozvoj hereckého talentu a získání potřebných zkušeností. Působení v kamenných divadlech Ve třicátých letech Orlický přesunul své působiště do větších kamenných divadel. V letech 1931-1932 byl členem souboru nuselského Tylova divadla, následně v letech 1932-1935 působil v divadle Uranie v pražských Holešovicích. Poté se stal členem Nového divadla. Tato angažmá mu umožnila rozvinout svůj herecký potenciál v profesionálním divadelním prostředí a připravila ho na pozdější filmovou kariéru. Filmová kariéra Jaroslav Orlický se ve filmu prosadil především v období protektorátu a v poválečných letech. Jeho filmografie není rozsáhlá, ale zahrnuje několik významných snímků české kinematografie. Mezi jeho nejznámější filmy patří romantická komedie Hotel Modrá hvězda (1941) režiséra Martina Friče, kde se objevil po boku hvězd jako byli Oldřich Nový, Nataša Gollová a Adina Mandlová. Film vypráví příběh mladé dědičky zchátralého hotelu, která se snaží podnik postavit na nohy a zároveň nachází lásku. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl snímek Peřeje (1941) režiséra Karla Špeliny. Tento film pojednává o kočovné varietní společnosti, která jezdí po venkovských štacích bez větších úspěchů, dokud jim nepomůže krása a umění cikánské tanečnice, do níž se zamiluje mladý lékař. Po delší odmlce se Orlický objevil ve vědeckofantastickém filmu Ztracená tvář (1965) režiséra Pavla Hobla. Tento snímek, natočený podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby, vypráví příběh lékaře Bartoše (Vlastimil Brodský), který objeví metodu dokonalé transplantace lidské tváře. Děj se odehrává v pražském podsvětí 30. let minulého století a kombinuje prvky sci-fi, kriminálního thrilleru a komedie. Herecký styl a odkaz Jaroslav Orlický patřil ke generaci herců, kteří začínali v kabaretním prostředí a postupně se propracovali k filmovým rolím. Ačkoliv většinou hrál menší role, jeho výkony byly vždy profesionální a přispívaly k celkové kvalitě filmů, ve kterých účinkoval. Jeho herecká kariéra, trvající několik desetiletí, odráží vývoj českého divadla a filmu od kabaretních počátků přes zlatou éru české kinematografie až po experimentální filmy šedesátých let. Osobní život O osobním životě Jaroslava Orlického se dochovalo jen málo informací. Víme, že se narodil jako Josef Moucha a pro svou uměleckou dráhu si zvolil pseudonym Jaroslav Orlický. Zemřel 16. března 1970 v Praze ve věku nedožitých 71 let, zanechávaje za sebou skromný, ale významný příspěvek české divadelní a filmové kultuře. Filmografie Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří: - Peřeje (1941) - režie Karel Špelina - Hotel Modrá hvězda (1941) - režie Martin Frič - Ztracená tvář (1965) - režie Pavel Hobl Jaroslav Orlický svou hereckou kariérou přispěl k bohaté tradici českého divadla a filmu první poloviny 20. století a zanechal po sobě stopu, která je součástí kulturního dědictví české kinematografie.