Bohdan Lachman

Bohdan Lachman, 9. října 1866, Slavkov u Brna – 2. listopadu 1942, Praha, český divadelní a filmový herec Divadelní začátky Bohdan Lachman se narodil 9. října 1866 ve Slavkově u Brna jako Bohdan Lachmann. Zlákalo ho divadlo a proto od roku 1887 začínal u kočovné Divadelní společnosti Vendelína Budila. Vendelín Budil, jako zkušený pedagog, mladému Lachmanovi vštěpil základy činoherního herectví a vychoval v něm zdatného herce. Lachman prošel ještě několika dalšími cestujícími společnostmi ředitelů Františka Trnky (Operní, operetní a činoherní společnost Františka Trnky) a Jana Blažka. I on sám působil jako divadelní ředitel. Jeho herecký projev se vyznačoval autoritativností, což podtrhovala jeho vysoká postava, podlouhlá tvář a silný hlas. Angažmá v Praze Po roce 1902 přišel do Prahy a řadu let byl v angažmá holešovického Lidového divadla Uranie, kde tvořil až do vysokého věku. Na divadelních prknech se skvěle uplatnilo realistické herectví Bohdana Lachmana, jeho autoritativní herecký projev, podlouhlá tvář, silný hlas a též vysoká postava. Zahrál si například Záviše Černého z Garbova („Jan Žižka" Aloise Jiráska), Hraběte de Guiche (Rostandův „Cyrano de Bergerac") a nebo Hefterdinga („Domov" Hermanna Sudermanna). V listopadu 1906, lednu a únoru 1907 hostoval dokonce několikrát na scéně Národního divadla v Praze. V uměleckém světě někdy vystupoval jako Miloš Horský. Filmový debut a první role Před filmovou kamerou debutoval až na začátku 30. let po příchodu zvuku: listonoš v Longenově Miláčkovi pluku (1931) a vězeňský duchovní v dramatu Psohlavci (1931) Svatopluka Innemanna. Přestože se k filmovému herectví dostal až ve svých pětašedesáti letech, dokázal si rychle vybudovat pozici vyhledávaného epizodního herce, který se specializoval především na role autorit – ředitelů, farářů, lékařů a dalších vážených osobností. Vrchol filmové kariéry V letech 1932–1933 hrál až v patnácti snímcích Karel Havlíček Borovský (porotce u soudu), Anton Špelec, ostrostřelec (host na pohřbu), Pepina Rejholcová (povozník Matěj Vrzal), Písničkář (pan poštovní rada), Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (sluha), Kantor ideál (komorník), Před maturitou (ředitel gymnázia), Život je pes (host), Skřivánčí píseň (divák v opeře), Řeka (farář), Vražda v Ostrovní ulici (policejní lékař), Na sluneční straně (ředitel vychovatelského sboru), … A život jde dál… (krčmář), Diagnosa X (host na večírku) a též Jindra, hraběnka Ostrovínová (lokaj). Ve svých nejúspěšnějších letech 1933 a 1934 se Bohdan Lachman mihnul každý rok až v devíti filmech! V rozmezí let 1934–1935 byl herec Lachman například převorem (Za řádovými dveřmi), hostem na večírku (Žena, která ví co chce), lokajem (Za ranních červánků), starým generálem (Mazlíček), sedlákem (Tatranská romance / Píseň domova), ředitelem školy (Poslední muž), lékařem (Hudba srdcí), hostem v lázních (Hrdinný kapitán Korkorán). Pozdní filmová tvorba Druhou polovinu 30. let (1936–1939) dokončil mj. snímky Páter Vojtěch (kněz), Na tý louce zelený (lokaj), Lojzička (farář z Nemanic), Švanda dudák (komorník ze zámku), Hlídač číslo 47 (kněz) i Teď zas my (přísedící u soudu). Přestože šlo většinou o menší role, Lachman je dokázal ztvárnit s přesvědčivostí a profesionalitou, která mu zajistila stálý přísun filmových nabídek. Poslední role a odkaz Úplně naposledy (pouhé tři roky před svou smrtí) se ve své době jeden z nejstarších českých filmových a divadelních herců Bohdan Lachman před filmovými kamerami a návštěvníky biografů předvedl v postavě starého komorníka v romantickém snímku s Lídou Baarovou, Otylií Beníškovou, Svatoplukem Benešem, Antonií Nedošinskou, Zorkou Janů, Františkem Rolandem a Janem W. Speergerem Ohnivé léto (1939) režisérů Františka Čápa a Václava Kršky. Dlouhou dobu se mělo zato, že se naposledy zjevil jako uvaděč v divadle v melodramatu Sobota (1944) režiséra Václava Wassermana. Ale kvůli datu jeho úmrtí byla tato informace nakonec dementována. Ojediněle spolupracoval i s rozhlasem. Bohdan Lachman zemřel nakonec 2. listopadu 1942 v Praze ve věku vysokých šestasedmdesáti let. Zanechal po sobě bohaté herecké dědictví čítající desítky filmových rolí, které natočil během pouhé jedné dekády své filmové kariéry. Jeho specializace na charakterní role autorit a důstojných postav z něj učinila jednoho z nejvýraznějších epizodních herců české kinematografie 30. let 20. století.