Antun Nalis

Antun Nalis, 9. února 1911, Zadar, Rakousko-Uhersko (nyní Chorvatsko) – 14. února 2000, Záhřeb, Chorvatsko, byl významný chorvatský herec a scenárista, známý také pod přezdívkou Tonči Nalis. Raný život a začátky kariéry Narodil se v Zadaru, který byl tehdy součástí Rakousko-Uherska. Po první světové válce se Zadar stal součástí Itálie, což Nalisovi později pomohlo při získávání rolí v italských filmech a ztvárňování italských postav. Studoval právo v Bělehradě a působil v amatérském divadle v Šibeniku, než se vydal na profesionální hereckou dráhu. Filmová kariéra Svou filmovou kariéru začal budovat po druhé světové válce. Jeho první filmové vystoupení v roce 1949 ve snímku Zastava se málem stalo i jeho posledním. Ve filmu ztvárnil ustašovského plukovníka a během přestávky v natáčení si zašel do obchodu nakoupit, aniž by si převlékl kostým. Byl zatčen jugoslávskou tajnou policií UDBA a trvalo nějakou dobu, než se mu podařilo přesvědčit úřady, že je herec hrající ustašovce, a nikoli skutečný ustašovec skrývající se po válce v lesích. Tato příhoda ho však neodradila a pokračoval ve své kariéře, objevil se v mnoha klasických chorvatských a jugoslávských filmech 50. a 60. let. V počátcích své kariéry byl obsazován především do rolí záporných postav ve filmech jako Plavi 9, U oluji, Kameni horizonti a Krvavi put. Významné role Zlom v jeho kariéře přišel s titulní rolí ve filmu Jubilej gospodina Ikla (1955) režiséra Vatroslava Mimicy, k němuž Nalis napsal i scénář. Tato role odhalila jeho mimořádný komediální talent a od té doby mu byly svěřovány větší i menší komické role. Postupně si vybudoval pověst jednoho z nejrozpoznatelnějších a nejspolehlivějších charakterních herců. Největšího uznání se mu však dostalo za tragickou roli ve filmu Pogled u zjenicu sunca (1966) režiséra Veljka Bulajiće, kde ztvárnil postavu Verniće. Za tento výkon získal prestižní ocenění Zlatá Arena. Během natáčení tohoto náročného válečného dramatu zhubl více než 15 kilogramů. Mezinárodní publikum ho zná především z jeho rolí v populárních německých westernech podle knih Karla Maye. V prvním dílu trilogie o Vinnetouovi (1963) ztvárnil barmana Hickse. Objevil se také ve filmech Poklad Aztéků (1965) a Pyramida boha slunce (1965), kde hrál postavu Pabla Corteja, mexického kriminálníka a bývalého vězně. Jednou z jeho nejpamátnějších rolí byla postava zloděje Ivici ve filmu H-8 (1958) režiséra Nikoly Tanhofera. Tento snímek, který získal Velkou zlatou Arenu za nejlepší film na Festivalu igraného filmu v Pule, je dodnes považován za jeden z nejlepších chorvatských filmů všech dob. Pozdější kariéra V pozdější fázi své kariéry se objevil v americkém filmu Captain America (1990), kde ztvárnil roli starého opraváře. Do roku 1987 účinkoval přibližně ve 150 filmech, což z něj činí jednoho z nejplodnějších herců bývalé Jugoslávie. Ocenění a odkaz Za svůj přínos jugoslávské kinematografii získal v roce 1975 čestnou cenu Vladimira Nazora za celoživotní uměleckou činnost. V srpnu 1985 obdržel cenu Slavica za celoživotní dílo. V roce 2005 se v chorvatském filmovém časopise Hollywood umístil na 9. místě v žebříčku "Nejlepších chorvatských filmových hvězd všech dob". Antun Nalis zemřel 14. února 2000 v Záhřebu ve věku 89 let, pouhých pět dní po svých narozeninách. Dodnes patří k nejoblíbenějším hercům bývalé Jugoslávie a je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností chorvatské kinematografie.