Ossie Davis

Ossie Davis, vlastním jménem Raiford Chatman Davis, se narodil 18. prosince 1917 v Cogdell v Georgii a zemřel 4. února 2005 v Miami Beach na Floridě. Byl významným americkým hercem, režisérem, spisovatelem a aktivistou za občanská práva. Jeho jméno "Ossie" vzniklo nedopatřením, když úředník na matrice špatně porozuměl jeho matce, která vyslovila iniciály "R. C. Davis". Počátky kariéry Davis vyrůstal v rasově segregovaném prostředí jižních států USA, kde se již od raného věku setkával s rasismem. Po absolvování střední školy studoval na Howard University ve Washingtonu, D.C., ale v roce 1939 školu opustil, aby se mohl věnovat herecké kariéře v New Yorku. Jeho profesionální dráha začala téhož roku, kdy se připojil k divadelní skupině Rose McClendon Players v Harlemu. Během druhé světové války sloužil v americké armádě ve zdravotnickém sboru, kde také psal a produkoval představení pro vojáky. Divadelní kariéra Po návratu z války debutoval v roce 1946 na Broadwayi v hlavní roli hry Jeb. Během tohoto představení potkal herečku Ruby Dee, se kterou se v roce 1948 oženil a vytvořil s ní jedno z nejuznávanějších uměleckých partnerství v historii amerického divadla a filmu. V následujících letech se objevil v mnoha broadwayských inscenacích, včetně her The Royal Family, Remains to Be Seen, The Wisteria Trees a No Time for Sergeants. V roce 1959 převzal po Sidney Poitierovi roli Waltera Lee Youngera v inscenaci A Raisin in the Sun. Významným milníkem v jeho kariéře bylo napsání a uvedení satirické hry Purlie Victorious v roce 1961, v níž také ztvárnil hlavní roli. Tato hra, která humornou formou kritizovala rasovou segregaci, byla později adaptována do filmové podoby pod názvem Gone Are the Days! (1963) a v roce 1970 se dočkala i muzikálové verze Purlie. Na Broadway se Davis vrátil v roce 1986 v inscenaci I'm Not Rappaport. Filmová a televizní kariéra Davis debutoval ve filmu v roce 1950 po boku Sidney Poitiera ve snímku No Way Out. V době, kdy afroameričtí herci dostávali většinou jen stereotypní role, se Davis snažil vyhýbat karikaturám a hrát důstojné postavy. Mezi jeho významné filmové role patří vystoupení ve filmech The Cardinal (1963), The Hill (1965), A Man Called Adam (1966) a The Scalphunters (1968), za který byl nominován na Zlatý glóbus za nejlepšího herce ve vedlejší roli. V roce 1970 se Davis stal jedním z prvních afroamerických filmových režisérů, když natočil film Cotton Comes to Harlem podle románu Chestera Himese. Tento snímek, který kombinoval akci, komedii a sociální komentář, je považován za jeden z prvních filmů žánru blaxploitation. Jako režisér pokračoval filmy Black Girl (1972), Gordon's War (1973) a Countdown at Kusini (1976). V pozdější fázi kariéry se Davis proslavil spoluprací s režisérem Spikem Leem, pro kterého natočil několik filmů včetně School Daze (1988), Do the Right Thing (1989), Jungle Fever (1991), Malcolm X (1992), Get on the Bus (1996) a She Hate Me (2004). V Malcolm X ztvárnil skutečný projev, který pronesl na pohřbu Malcolma X v roce 1965. Z dalších významných filmů, v nichž Davis účinkoval, lze jmenovat Let's Do It Again (1975), Grumpy Old Men (1993), The Client (1994), Dr. Dolittle (1998) a Bubba Ho-Tep (2002). Za své televizní role v pořadech Teacher, Teacher (1969), King (1978), Miss Evers' Boys (1997) a The L Word (2005) byl nominován na cenu Emmy. Aktivismus a odkaz Ossie Davis byl spolu se svou manželkou Ruby Dee významným aktivistou za občanská práva. Byli blízkými přáteli Martina Luthera Kinga Jr. a Malcolma X, na jejichž pohřbech Davis pronesl smuteční řeč. Společně s manželkou se podíleli na organizaci pochodu na Washington za práci a svobodu v roce 1963. Kromě herectví a režie se Davis věnoval i psaní. Napsal několik divadelních her, biografií a dětskou knihu Just Like Martin (1992). V roce 1998 vydal společně s Ruby Dee autobiografii With Ossie and Ruby: In This Life Together. Za svou práci získal Davis řadu ocenění, včetně uvedení do Síně slávy amerického divadla v roce 1994, Národní medaile za umění v roce 1995 a Kennedy Center Honors v roce 2004. Posmrtně získal s Ruby Dee cenu Grammy za nejlepší mluvené slovo za album Ossie and Ruby (2005). Ossie Davis zemřel ve věku 87 let během natáčení filmu Retirement. Jeho odkaz žije dál nejen v jeho umělecké tvorbě, ale i v jeho neúnavném boji za rovnoprávnost a spravedlnost. Spolu s Ruby Dee, s níž byl ženatý 57 let, ukázal, že lze být zároveň umělcem i aktivistou, a otevřel dveře mnoha afroamerickým hercům a režisérům následujících generací.