Karel Vochoč

Karel Vochoč (7. dubna 1930, Praha – 12. července 1987, Ostrava) byl český filmový, televizní a divadelní herec. Narodil se na pražském Žižkově do poměrně chudé dělnické rodiny, což později významně ovlivnilo jeho životní i uměleckou dráhu. Dětství a válečná léta Již v útlém věku se Karel Vochoč setkal s divadelním prostředím. Jako dítě zpíval v Kühnově dětském sboru, díky čemuž měl možnost vystupovat na prknech Národního a Vinohradského divadla. Během druhé světové války prokázal mimořádnou odvahu, když se mu podařilo uprchnout z protektorátu do Jugoslávie, kde se připojil k partyzánskému hnutí vedenému Josipem Brozem Titem a aktivně bojoval proti nacistům. Tato válečná zkušenost významně formovala jeho pozdější politické přesvědčení. Poválečná léta a začátky herecké kariéry Po osvobození se vrátil do Prahy, kde jeho dělnický původ spolu s válečnou zkušeností vedl k členství v Komunistické straně, což do značné míry ovlivňovalo i jeho uměleckou dráhu. Původně pracoval jako dělník a chystal se absolvovat tzv. dělnickou přípravku, v roce 1948 ale bez odborné herecké průpravy nastoupil profesionální dráhu na divadelních prknech. Po roce 1948 bylo jeho první štací Horácké divadlo v Jihlavě, pak hrál v Oblastním divadle v Novém Boru, následovala dvě angažmá ve Slezsku – Opava a Český Těšín. Ostravské angažmá V roce 1963 pak našel trvalé působiště ve Státním divadle v Ostravě, kde setrval až do svého předčasného úmrtí. Podle vlastních slov Vochoč inklinoval především ke komediálním rolím (Veselé paničky windsorské, Hrátky s čertem, Strakonický dudák), prokázal ale i schopnosti charakterního herectví v kvalitních dramatech z domácího i světového repertoáru (Obchodník s deštěm, Krvavá svatba), za svou kreaci v Gorkého hře Na dně získal v roce 1973 Hereckou cenu. V letech 1974-1981 byl v Ostravě i šéfem činohry. Filmová kariéra Podle některých pramenů hrál Karel Vochoč poprvé bezejmennou epizodu ve filmu Tanková brigáda (1955), prokazatelně lze jeho první zkušenost s kamerou doložit až s filmem Lucie (1963). V témže roce pak dostal větší příležitost jako asistent Kobloch ve filmu Mykoin PH 510 (1963). Roli předsedy Národního výboru Petona si zahrál v jednom z vrcholných děl československé kinematografie Všichni dobří rodáci (1968). V sedmdesátých a osmdesátých letech hrál Karel Vochoč v pětadvaceti filmech, často ale v zapomenutých snímcích normalizační kinematografie, které se buď točily v Ostravě nebo vznikaly v gottwaldovském studiu filmů pro děti. Ze známějších filmů můžeme připomenout komedii Křtiny (1981), kde opět ztvárnil postavu předsedy MNV. Do této doby spadá také jeho jediná hlavní role, a sice předsedy JZD v retrospektivním psychologickém dramatu Trnové pole (1980). V tomto filmu ztvárnil těžce nemocného předsedu JZD z jihomoravského Dubovce, bilancujícího v nemocnici svůj život a práci. Více se ale zapsal do diváckého povědomí otcovskými postavami v mimořádně populárních příbězích ze života současné mládeže (Vítr v kapse, 1982; Discopříběh, 1987). V Discopříběhu ztvárnil kominického mistra, který cepuje Rudolfa Hrušínského nejmladšího. Mezi jeho další významné filmové role patřily postavy ve snímcích Zatykač na královnu (Kalous), Případ mrtvého muže (Máček), Město nic neví (lázeňský), Tobě hrana zvonit nebude (Balcar), Profesoři za školou (Kačírek), Řeknem si to příští léto (Zemánek), Hop – a je tu lidoop (soudruh Kulich), Sólo pro starou dámu (Rožánek) a jeho poslední film Hauři (Bürger). Televizní tvorba Bohatá byla Vochočova spolupráce s televizí, a to především s jejím ostravským studiem. Vedle řady dalších menších rolí vynikl Karel Vochoč v ostravských televizních seriálech: Dispečer (1971–72), Haldy (1974), Kamenný řád (1976), Tybys (1979), Plechová kavalérie (1979), Přátelé Zeleného údolí (1980), Bez ženské a bez tabáku (1981), Velké sedlo (1985) a Černá země (1985). Ocenění a závěr života Za herectví, ale i za politickou činnost, získal za výkon ve inscenaci Na dně Hereckou cenu (1973), Cenu Svazu českých dramatických umělců (1975) za uměleckou tvorbu, titul Zasloužilého umělce (1976) a za záslužnou práci i politickou angažovanost Čestné uznání Městského výboru v Ostravě (1980). Karel Vochoč zemřel 12. července 1987 na infarkt krátce po svém rozvodu. Premiéry filmu Discopříběh se již nedožil. Karel Vochoč se proslavil nikoliv jako divácký magnet a dobový ideál, ale víceméně coby herec malých, nicméně dobře zapamatovatelných rolí, zvláště obětavých funkcionářů a představitelů JZD. Jeho osobitý herecký projev, charakteristická vizáž a přirozené charakterní herectví z něj učinily nezaměnitelnou tvář československé kinematografie 70. a 80. let 20. století.