Bohumila Dolejšová

Bohumila Dolejšová se narodila 30. září 1942 v Plzni a zemřela 3. března 2020 v Praze. Byla česká herečka, která se proslavila především svým působením v divadle a vedlejšími rolemi v československém filmu a televizi. Divadelní začátky a formování Bez zvláštního hereckého vzdělání získala své první profesionální angažmá již jako osmnáctiletá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde působila v letech 1960-1965. V roce 1965 odešla do Prahy, kde nastoupila do Divadla za branou Otomara Krejči a zde hrála až do zrušení divadla v roce 1972. Toto angažmá mělo zásadní vliv na její hereckou profilaci. Pokračování divadelní kariéry Po zrušení Divadla za branou až do pádu komunistického režimu účinkovala v komorním souboru Lyra Pragensis a v roce 1990 se vrátila do obnoveného Divadla za branou II, kde setrvala do roku 1994. Bohumila Dolejšová tak zůstala věrná divadelnímu prostředí po celou svou kariéru. Filmové začátky Před kamerou se poprvé objevila v roce 1972 v televizní inscenaci Surové hedvábí a o rok později pak natočila svůj první film Adam a Otka. Od poloviny 70. let se s ní diváci mohli setkat na plátnech kin v drobných portrétech mladých žen a později matek a manželek, například ve filmech Jaroslava Balíka (Stín létajícího ptáčka, 1977; Konečná stanice, 1981; Atomová katedrála, 1984; Experiment Eva, 1985), J. Herze (Buldoci a třešně, 1981; Zastihla mě noc, 1985) i jiných režisérů (Borisek malý seržant, 1975; Jak rodí chlap, 1979; Čas pracuje pro vraha, 1979; Oznamuje se láskám vašim, 1989). Nejvýznamnější filmové role Ve filmu hrála vesměs jen vedlejší a epizodní role. Tou největší byla asi Eva Marhová v krimi Čas pracuje pro vraha (1979). Za zmínku stojí i barmanka v parodii Buldoci a třešně (Bulldogs and Cherries) (1981), Vančurová v dramatu Atomová katedrála (1984) nebo učitelka Blanka ve filmu Experiment Eva (1985). Bohumila Dolejšová se specializovala na charakterní role žen ze středních vrstev společnosti. Televizní tvorba V televizi hrála v řadě inscenací a také v seriálech Dobrá voda, Sanitka, Vlak dětství a naděje, Druhý dech, Dlouhá míle, Přísahám a slibuji, Náhrdelník, Co teď a co potom, O zvířatech a lidech, Četnické humoresky nebo Černá sanitka. Obdobné postavy hrála také v televizi: ve filmech (například Vrtkavý král, 1974; Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert, 1976; Šéfe, vrať se, 1984; Utopím si ho sám, 1989; Přes padací mosty, 1991) a v TV-seriálech (Dobrá voda, 1982; Sanitka, 1984). Osobní život a odkaz I když si jako herečka nechala své jméno, po svatbě byla úředně provdaná Křenková. Bohumila Dolejšová představovala typ spolehlivé charakterní herečky, která po celou svou kariéru ztvárňovala autentické postavy obyčejných žen. Její herecký projev se vyznačoval přirozeností a věrohodností, což ji činilo oblíbenou u režisérů i diváků.