Sting

Sting, britský filmový herec a hudebník, vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, se narodil 2. října 1951 ve Wallsendu v hrabství Northumberland. Ačkoliv je mezinárodně znám především jako zpěvák a frontman skupiny The Police, od počátku 80. let se pravidelně objevoval také ve filmech. Jeho filmová kariéra je charakteristická výběrem osobitých a často excentrických postav, které se vymykají běžné herecké typologii. Díky své charismatické přítomnosti a výrazné vizáži se uplatnil v žánrově rozmanitých snímcích, od historických dramat až po fantasy a kriminální thrillery.

Sting debutoval na plátně menšími rolemi, ale výrazněji na sebe upozornil ve filmu Quadrophenia (1979), inspirovaném stejnojmenným albem skupiny The Who. V tomto snímku ztvárnil postavu stylového Ace Face, čímž se stal ikonou mod kultury a předvedl svou schopnost dramatického projevu. Tato role jej etablovala jako schopného herce mimo hudební scénu a podnítila jeho další účast ve filmových projektech. Od té doby se začal věnovat herectví systematičtěji, přestože hudba zůstala jeho hlavní profesí.

V roce 1984 získal Sting roli ve filmu Duna režiséra Davida Lynche, kde ztvárnil postavu Feyda-Rauthy Harkonnena. Tato adaptace slavného sci-fi románu Franka Herberta mu přinesla globální filmové publikum. Jeho postava byla fyzicky i charakterově výrazná a ukázala jeho ochotu přijímat netradiční herecké výzvy. Díky spolupráci s Lynchem se Sting etabloval jako herec schopný fungovat v náročných autorských projektech.

Sting se rovněž uplatnil v historických snímcích, kde mohl využít svou hereckou stylizaci a výraznou tvář. Zahrál si například ve filmu The Bride (1985), volné adaptaci příběhu o Frankensteinovi, kde ztvárnil hlavní mužskou roli po boku Jennifer Beals. Tato gotická romance potvrdila jeho zájem o filmové projekty s výtvarným a mytologickým přesahem. V historickém dramatu Plenty (1985) se představil vedle Meryl Streep, což dále podpořilo jeho herecký profil jako muže s dramatickým potenciálem.

V 80. a 90. letech se Sting objevil v několika kriminálních dramatech a artových filmech, mezi něž patří například Stormy Monday (1988) nebo The Grotesque (1995). V těchto projektech obvykle ztvárňoval charismatické a tajemné postavy s vnitřní ambivalencí. Jeho herectví bylo v těchto snímcích postaveno na práci s tichem, gesty a výrazem – kvalitami, které odlišují jeho filmovou tvorbu od jeho koncertních vystoupení.

V pozdějších letech se Sting objevoval spíše ve vedlejších nebo epizodních rolích, často v komediálním nebo ironickém tónu. Zahrál si například v romantické komedii Kašlu na lásku nebo měl camea ve filmech, které využívaly jeho slavné jméno pro zpestření obsazení. Přesto i v těchto malých rolích dokázal Sting zanechat výrazný dojem díky své osobnosti a přirozené autoritě.

Stingovo filmové herectví se vyznačuje klidnou intenzitou, smyslem pro styl a ochotou pracovat s netradičními postavami. Na rozdíl od své hudební kariéry, která je emotivní a expresivní, jsou jeho filmové výkony spíše vnitřně koncentrované a přesné. Často ztvárňuje postavy s tajemstvím, dvojznačností nebo morální nejednoznačností, což odpovídá jeho vizuálnímu i hlasovému projevu.