Jiří Marek

Jiří Marek se narodil 30. května 1914 v Praze jako Josef Jiří Puchwein. Byl scenárista, spisovatel, prozaik, novinář a pedagog. Své spisovatelské jméno užíval už od roku 1937 a přijal ho za své roku 1946. Zemřel 10. prosince 1994 v Praze ve věku osmdesáti let. Filmová kariéra Jiří Marek se do českého filmu poprvé zapojil jako spoluautor scénáře u dramatu Miroslava Cikána Případ Z – 8 (1948). Dále byl v 50. a 60. létech spoluscenáristou u agitkách Čeňka Duby Vítězná křídla (1950) a Jiřího Krejčíka Nad námi svítá (1952), komedie Zaostřit, prosím! (1956) Martina Friče, dramatu Jiřího Hanibala a Štěpána Skalského Všude žijí lidé (1960) a kriminálky Vladimíra Čecha Alibi na vodě (1965). Film Nad námi svítá měl anglický název Dawn above Us a komedie Zaostřit, prosím! anglický název Focus, Please! Za scénář k filmu Nad námi svítá (1952) získal druhou Státní cenu I. stupně (1953). S Vladimírem Čechem ještě pracoval na scénáři nové hudební komedie podle Františka Langera Svatá hříšnice (1970). S Josefem Machem psal scénář k Machově krimi Na kolejích čeká vrah (1970). Podle literární předlohy jednoho ze zakladatelů české detektivkářské školy Eduarda Fikera napsal Marek filmový příběh, který znovu uvádí na scénu zkušeného kriminalistu Kalaše. Ve snímku Na kolejích čeká vrah vystřídal osvědčeného Rudolfa Hrušínského v hlavního roli Jiří Sovák. Televizní a seriálová tvorba Úspěšná a dodnes velmi populární byla Markova práce námětová a scénáristická pro Československou televizi (př. Šestý do party, Štědrý večer pana rady Vacátka, Noční jízda, Muži jdou ve tmě a seriály Hříšní lidé města pražského a nebo Panoptikum města pražského). Na úspěch seriálu Hříšní lidé města pražského (1968) navázal Jiří Marek a režisér Jiří Sequens čtyřmi díly podle Markových předloh a scénáře (v autorství se Sequensem) Pěnička a paraplíčko (1970), Partie krásného dragouna. Na motivy povídek z Panoptik vznikly Markovy scénáře k Sequensovým filmům Pěnička a paraplíčko (1970), Partie krásného dragouna (1970), Smrt černého krále (1971) a Vražda v hotelu Excelsior (1971). Další funkce a ocenění Vstoupil do světa filmu jako ústřední ředitel Československého státního filmu (1954 – 1959). Dále se realizoval při literární činnosti (1959 – 1960), odborným asistentem (1960 – 1961), docentem (1961 – 1972), děkanem (1964 – 1966) a vedoucím katedry české literatury Institutu osvěty a novinářství UK a docentem Filozofické fakulty UK (1972 – 1982) až do odchodu na odpočinek. Získal tituly Zasloužilého (1964) a Národního (1989) umělce, Výroční cenu Svazu českých spisovatelů (1982), Cenu Antonína Zápotockého (1987) a Prémii Českého literárního fondu (1989). V roce 1965 byl členem poroty na 4. mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě.