Terry Gilliam

Kultovní britské uskupení Monty Python se vrací do českých kin se svými největšími úspěchy. Život Briana (Life of Brian), jenž letos slaví 40. výročí, je trefná a především vtipná kritika stádnosti s hned několika nezapomenutelnými okamžiky. Film kdysi na jednu stranu čelil veřejnému odporu, na druhou z něj těžil ve svůj prospěch. Dnes už mají tuhle klasiku prakticky všichni rádi. Zjistěte proč.

Podobné návraty vidíme rádi. Několik příštích týdnů bude hitových novinek v kinech pomálu, a tak je ideální doba na připomenutí klasik, kterým velké plátno a společné sledování svědčí. To je případ i prvního plnohodnotného filmu od komediální skupiny Monty Python, který příští rok oslaví půl století existence. Monty Python a Svatý Grál (Monty Python and the Holy Grail) však stále patří mezi etalony absurdní komedie, na němž staví i spousta současných tvůrců.

Vedle smrtelné nehody Paula Walkera se v Hollywoodu v tomto století možná neurodil tragičtější a častěji vzpomínaný osobní příběh než ten, jakým si prošel i s konečným fatálním zvratem Heath Ledger. Teprve osmadvacetiletý herec zazářil jako Joker v Temném rytíři (The Dark Knight) tak jasně, že mu filmový průmysl rázem ležel u nohou. Oscara za vedlejší roli samozřejmě získal, jenže až posmrtně – premiéra oceňované DC komiksovky proběhla půl roku poté, co Ledgera našli v hotelovém pokoji předávkovaného prášky na předpis. U sebe měl přitom dle nově poskytnutých informací režiséra Stephena Gaghana (Syriana) nový scénář a také knihu Blink: The Power of Thinking Without Thinking, která ho inspirovala.

O Nicolasi Kimu Coppolovi lze říct hodně věcí, ale jednu rozhodně ne: nejde o zbabělce. Vždyť se dokonce vzdal svého příjmení, které ho váže ke slovutnému strýci Francisi Fordu Coppolovi, režisérovi Kmotra a Apokalypsy. Ne že by své rodinné konexe odmítl využít, už v patnácti letech se cpal alespoň do vedlejších roliček ve strýčkových filmech. Přesto se hned zkraje rozjeté kariéry rozhodl přijmout umělecké jméno a budovat svůj brand odděleně od zbytku klanu Coppolů. A že to je nějaký brand! Dnes slaví Nicolas Cage 60. narozeniny, podívejme se tedy na jeho deset nejvýraznějších rolí.

Brada Pitta netřeba představovat. Dnes šedesátiletý hollywoodský herec a producent se dlouhodobě řadí k nejpopulárnějším celebritám a dávno prokázal, že za pohlednou tváří vězí pořádná dávka talentu. Jakožto milovník filmů si umí vybírat zajímavé role v projektech, jejichž kvalitativní rovnováha patří k těm nejstabilnějším v Hollywoodu. Držitel dvou Zlatých glóbů, jednoho hereckého a jednoho producentského Oscara a mnoha dalších ocenění se nebojí výzev a čas od času se na stříbrném plátně předvede v poloze, která zcela popírá jeho obecný status a image. Tak jako v šesti níže popsaných filmech, jež nejlépe reflektují hercův výjimečný rozsah.

Juraj Jakubisko byl vyhlášený nejlepším slovenským režisérem všech dob. Doby, kdy byl nejlepší, se však odehrávaly mezi 60. a 80. léty. Od 90. let nastalo spíš tápání. Svou velikost už nikdy nedokázal, velikášství však ano. Ohromující talent z jeho děl probleskuje v jednotlivostech výtvarného řešení, méně už ale z vypravěčství nebo z vedení herců. To platí i pro Perinbabu a dva světy.

Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se tentokrát vydá na cestu napříč filmovou historií a vypíchne různorodá ztvárnění slavného vojevůdce Napoleona u příležitosti nadcházející premiéry velkofilmu Ridleyho Scotta.

Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.

Dávno před BANGEREM. a dlouho po Bezstarostné jízdě natočil Terry Gilliam protidrogovou báchorku Strach a hnus v Las Vegas, jejíž překotné tempo a morálně nejednoznačné vyznění si vyloženě říkaly o to, aby film spoustu lidí naštval. Režisér svou imaginaci tentokrát podřídil nechvalně známému literátovi a výsledkem je dodnes značně rozporuplný kult.

O Monty Pythonech se říká, že měli na vývoj humoru vliv srovnatelný s rolí Beatles v globálním posunu hudebního vkusu. Pokud toto srovnání platí, je příznačné, že Smysl života připomíná i pozdní experimentální období Beatles, jež předcházelo rozpadu kapely. Ne každému sedne, tím větší význam má ale pro svůj obor. Od premiéry dnes uplynulo 40 let.

Špatné recenze nemusí nutně znamenat, že film neuspěje u publika či alespoň u určité části, z odsuzovaných či přehlížených děl se pak lehce stanou klasiky či kultovky. To je případ následujících jedenácti snímků, které navzdory kritickým odsudkům v kinech jednoznačně vydělaly nebo se časem zapsaly do pomyslného zlatého fondu kinematografie.

Je několik způsobů, jak režisér může ze svých herců dostat ideální výkon. Buď s nimi probírá každičký aspekt jejich postavy, nebo se jim snaží part co nejvíce přizpůsobit. A pak je tu otázka prostředí, kdy lze požadovaného efektu dosáhnout vytvořením té správné atmosféry. Což zní jako dobrý nápad. Pokud ovšem oním režisérem není Stanley Kubrick.

Filmový průmysl dokáže být krutý. Tvůrci mohou mít uměleckou představu, hotový scénář a dokonce natočený materiál, ale jejich pracovní úsilí přesto uvízne na mělčině, odkud nikdy nenajde cestu až k tomu nejdůležitějšímu – k publiku. Historie nedokončených či zcela nerealizovaných projektů je dlouhá jako kinematografie sama a nyní se ve světle některých čerstvých událostí ohlédneme za několika filmy, které nikdy nespatřily světlo světa, ačkoli byla jejich produkce z podstatné části kompletní.

Robin Williams by dnes oslavil jednasedmdesáté narozeniny, kdyby o něj svět před osmi lety nepřišel. Táta v sukni, Dobrý Will Hunting a Společnost mrtvých básníků jsou jen některé z jeho velkých rolí, které se navždy zapsaly do dějin filmu.