Miloš Forman

Na počátku 80. let stavěli Brada Dourifa mezi nejperspektivnější mladé herce Hollywoodu. V té době měl na kontě Zlatý glóbus a oscarovou nominaci za roli Billyho Bibbita v Přeletu nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest) a v New Yorku začínal vyučovat herectví i režii na Columbia University. Mezi jeho studenty byl také Don Mancini, pozdější stvořitel hororové série Dětská hra, v níž Dourif od roku 1988 dabuje vraždící a zjevně nezničitelnou panenku Chucky. Ve čtyřiasedmdesáti letech si herec užívá důchodu a podle webu JoBlo vyslyší pracovní nabídky už pouze ze strany Manciniho, který Chuckyho protáhl filmovou franšízou i televizními projekty.

„Co nejvíc vzbudilo všeobecnou pozornost a ocenění u tohoto filmu, byl Formanův pronikavý pozorovatelský talent. V recenzích bylo konstatováno odvážně nazřené téma mladých s neobvyklou mírou autentičnosti, nekonvenční způsob vyprávění a volně strukturovaný příběh, odkloněný od běžné, tradiční formy,“ shrnuje Stanislava Přádná v biografii Miloše Formana přednosti Černého Petra. Snímek, standardně uváděný s rokem vznikem 1963, přesně před 60 lety vstoupil do českých kin.

Dokumentů o Václavu Havlovi vzniklo především v první dekádě 21. století, tedy po konci jeho druhého prezidentského období v roce 2003, opravdu hodně. Tím nejslavnějším a nejdiváčtějším je dodnes Občan Havel (2007), mapující Havlův osobní život i politickou kariéru už od začátku 90. let. S koncem funkce hlavy státu a stažením se do ústraní však zajímavé momenty v životě našeho prvního porevolučního prezidenta neustaly, což se snaží zachytit poměrně předvídatelný, přesto však citlivý a sympatický snímek Tady Havel, slyšíte mě?, jenž se dostává do kin.

Luc Besson se nikdy příliš netrápil požadavky na to, jak má vypadat správný film, aby byl označen za umění. Jeho filmy jsou často skvěle natočené a zahrané, najdeme v nich i pořádný kus nápaditosti, prioritou je ale vždy čistá explozivní zábava. Tento filmař vykrádá vše, co se mu namane. Bere si ze světa okolo sebe, co ho baví, a vrací to zpět ve formě hyperaktivní pastiše. Dnes Besson slaví 65 let, během nichž nás učil, že sebe ani film nemáme brát tak vážně a kinematografii si máme především užít.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Čtyři dekády po oscarovém dramatu Miloše Formana Amadeus, kterého si i mladší hollywoodská generace vysoce považuje, se pozdní život geniálního rakouského skladatele dočká televizní revize zásluhou Sky Studios. Hlavní roli Wolfganga Amadea Mozarta získal v nadcházející minisérii od Joea Bartona (Projekt Lazarus) sedmatřicetiletý herec britsko-japonského původu Will Sharpe, známý dosud především z druhé sezóny seriálu Bílý lotos.

Bez Jima Carreyho by byl filmový svět o něco smutnější a nebýt jeho průlomové úlohy Zvířecího detektiva (Ace Ventura: Pet Detective), jenž s dosud nepoznaným katalogem grimas pátrá po uneseném delfíním maskotovi, Jim Carrey by měl cestu ke slávě o dost složitější. Neměl ostatně lehký život a jako nadějný stand-up komik dokázal publikum v rychlém sledu nadchnout i pořádně otrávit. Za Ace Venturu, který do amerických kin velkolepě vlétl začátkem února 1994, začínající herec obdržel střídmých 350 tisíc dolarů. Pro pokračování, jež vzniklo už další rok, si jej však pojistili rovnou na patnáct milionů.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Pověstné filmové metodické herectví si od své iniciace během padesátých let prošlo několika fázemi adorace i výsměchu. Herci, kteří odmítají vystoupit ze svých rolí, si vyslechli nejen spoustu chvály za své odhodlání, ale také výtek za narcismus, sobectví či komplikování produkce. Také za jednoduchý fakt, že zacházení do takového extrému značí nepochopení toho, co měla „metoda“ obnášet podle těch, kteří ji poprvé učili. Nyní se kyvadlo názoru veřejnosti nachází na straně odmítnutí, což demonstrují i nedávná slova Natalie Portman.

Pětatřicetiletá americká herečka Emma Stone patří nepochybně k nejrespektovanějším a nejpopulárnějším osobnostem své generace v Hollywoodu. Má dar vybírat si role, jež kombinují divácký, kritický a akademický zájem, jak dokazuje její oscarový výkon v La La Landu. Její aktuální snímek Chudáčci půjde do českých kin koncem ledna a v USA patří mezi oscarové favority. V rámci jeho propagace se spolu s kolegy rozhovořila o svých nejoblíbenějších filmech, přičemž jejich volby vyvolaly pořádnou melu.

Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se u příležitosti dalšího filmového převyprávění Tří mušketýrů ohlédne za trojicí dosavadně nejpozoruhodnějších adaptací Dumasova klíčového a kanonického díla.

Ve dvaaosmdesáti letech zemřel po dlouhých zdravotních komplikacích hollywoodský herec Ryan O'Neal, jenž byl začátkem sedmdesátých let čelní osobností konkurující Robertu Redfordovi či Clintu Eastwoodovi. Za roli v romantické klasice Love Story (1970), která byla v době svého uvedení šestým nejvýdělečnějším filmem historie, obdržel svou jedinou oscarovou nominaci. Největší stopu zanechal v historickém klenotu Stanleyho Kubricka Barry Lyndon (1975), který Akademie neprávem opomněla na úkor Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem. O jeho úmrtí informoval na Instagramu hercův syn Patrick.

Režisér a scenárista Béla Tarr převezme v úterý 31. října od Akademie múzických umění v Praze čestný titul doctor honoris causa, a to na základě nominace Filmové a televizní fakulty (FAMU), kde bude po celý zimní semestr vyučovat v rámci mentoringového programu. Čestný doktorát je spolu se jmenováním profesorem a Zlatou medailí AMU nejvyšším oceněním života a díla, které univerzita uděluje. Slavnostní ceremonie proběhne dle tradice v Sále Bohuslava Martinů na HAMU.

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.

Ve čtvrtek v noci zemřel jeden z nejvýznamnějších českých filmových dramaturgů Václav Šašek. Na svém kontě má téměř 60 snímků jako dramaturg a 26 scénářů jako autor. Bez něj by neexistovala česká nová vlna a těžko si bez něj představit i 70., 80. a 90. léta naší kinematografie.