Vaclav Hanus

Václav Hanuš se narodil 16. září 1910 v obci Běloves u Náchoda a stal se jedním z nejvýznamnějších kameramanů československé kinematografie. Zemřel 17. března 1991 v Praze. Počátky kariéry Nejdříve se vyučil na mechanika a optika, ale přes odpor rodičů odešel do hlavního města. Přes práci v automobilce se dostal až od roku 1928 do optického závodu Šlechty na výrobu kamer, kde se poprvé seznámil s filmovou aparaturou. Později našel práci ve filmových ateliérech, začínal jako asistent Václava Vícha, v druhé polovině třicátých let spolupracoval jako samostatný kameraman na několika krátkých filmech s režiséry Jiřím Weissem a Jiřím Lehovcem. Předválečná a válečná tvorba Současně začal natáčet i celovečerní hrané filmy – do r. 1945 jich bylo více než dvacet. Mezi jeho významné předválečné práce patřily filmy Eva tropí hlouposti (r. Martin Frič, 1939), Turbína (r. Otakar Vávra, 1941), Prstýnek (r. Martin Frič, 1945). Václav Hanuš tak již v této době prokázal svou všestrannost při spolupráci s předními režiséry československé kinematografie. Poválečná spolupráce s Otakarem Vávrou Po válce se častěji setkal u kamery s Otakarem Vávrou, s nímž vytvořil některá ze svých nejpozoruhodnějších děl. Jejich spolupráce zahrnovala Krakatit (1948) - adaptaci románu Karla Čapka, která se stala významným filmem československé kinematografie. V roce 1948 získal Václav Hanuš I. prémiu za filmovou fotografii a prémiu 35000 korún za svou práci na tomto snímku. Husitská trilogie Vrcholem spolupráce Václava Hanuše s Otakarem Vávrou byla gigantická barevná HUSITSKÁ TRILOGIE (JAN HUS, JAN ŽIŽKA, PROTI VŠEM), kde si Hanuš vyzkoušel i práci s trikovými snímky. Husitská trilogie (1955-57) představovala jeden z nejnákladnějších projektů československé kinematografie padesátých let. Kameraman Václav Hanuš žádná ozvláštnění nehledal, staticky nasnímal davové výjevy, dbaje na barevně syté odstíny a obrazovou zřetelnost každého záběru. Další významné filmy Václav Hanuš spolupracoval s mnoha předními režiséry své doby. Spolupracoval s rozličnými českými režiséry, př. s Miroslavem Cikánem (O ŠEVCI MATOUŠOVI), Vladimírem Čechem (DIVÁ BÁRA), Jiřím Krejčíkem (TÝDEN V TICHÉM DOMĚ), Jiřím Weissem (VLČÍ JÁMA, ROMEO, JULIE A TMA), Evou Sadkovou (PĚT MILIÓNŮ SVĚDKŮ), Oldřichem Daňkem (KRÁLOVSKÝ OMYL), Václavem Krškou (POSLEDNÍ RŮŽE OD KASANOVY), Václavem Vorlíčkem („PANE, VY JSTE VDOVA!"). Film Romeo, Juliet and Darkness z roku 1959 režiséra Jiřího Weisse patří mezi jeho významné práce z konce padesátých let. Komedie You Are a Widow, Sir! z roku 1970 režiséra Václava Vorlíčka představovala jeho práci v žánru sci-fi komedie. Spolupráce s Jiřím Sequensem a televizní tvorba V pozdější fázi kariéry Václav Hanuš často spolupracoval s režisérem Jiřím Sequensem. Nově s Jiřím Sequensem (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR, SMRT ČERNÉHO KRÁLE, POKUS O VRAŽDU, KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA a RUKOJMÍ V BELLA VISTA). V 70. letech často spolupracoval s televizí, kdy nasnímal různé pořady, inscenace (ÓDA NA RADOST) a zejména Sequensův normalizační politický seriál 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974 – 1979). MAJOR ZEMAN byl Hanušovou zcela poslední kameramanskou příležitostí. Pedagogická činnost a ocenění Od roku 1952 byl činný jako pedagog (a později i jako profesor) na pražském FAMU. Pod řadou krátkých studentských filmů se podepsal jako pedagogický vedoucí (tř. OPLATKY, STRACH, DOCELA VŠEDNÍ NEDĚLE, LHÁŘ, ŽIVOT, NÁVŠTĚVA, SOUSTO, KOČIČINA, CESTA DOMŮ, NENÁVIST, SVATEBNÍ NOC aj.). Hanušova kameramanská technika byla odměněna v roce 1968 titulem Zasloužilého umělce.