Jana Janěková

Jana Janěková, narozená 5. června 1955 ve Zlíně, je česká herečka, režisérka, fotografka a divadelní pedagožka. Pochází z umělecké rodiny – její otec byl hudebníkem, sbormistrem a pedagogem, a hudbě se jako dirigent věnuje také její mladší bratr Roman Válek. Vzdělání a divadelní kariéra Rodinné umělecké zázemí přivedlo Janu Janěkovou k herectví, které vystudovala na Pražské konzervatoři, kde v roce 1976 absolvovala hudebně-dramatický obor. Již během studií hostovala v Divadle E. F. Buriana a J. Wolkera. Její první profesionální angažmá bylo ve Východočeském divadle v Pardubicích (1976-1978), kde zaujala například v Shakespearově hře Sen noci svatojánské a poprvé se setkala s muzikálem v inscenaci Oklahoma. Po krátkém působení v Hradci Králové získala angažmá v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1979-1981). Významnou etapou její kariéry bylo působení v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (1980-1985), kde se prosadila jako výrazná muzikálová herečka v inscenacích Nejkrásnější válka a Bleděmodrý Petr. Za hlavní roli v představení Elektro, má lásko získala Cenu Literárního fondu. Na řadu dalších let spojila Jana Janěková své působení s Brnem; v letech 1987-2005 byla oporou hereckého souboru Státního divadla v Brně (dnešní Národní divadlo). Z jejích početných jevištních vystoupení na této scéně vyniká poměrně časté setkávání s pracemi W. Shakespeara (Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Hamlet), příležitosti ale dostávala i v kusech dalších klasických autorů, stejně tak i v moderně. Za své výkony byla několikrát oceněna v diváckých anketách. Filmová a televizní kariéra Ještě jako studentka konzervatoře začala Jana Janěková točit na Barrandově, nevelké dívčí role odehrála ve filmech Velikonoční dovolená (1971) nebo Poslední ples na rožnovské plovárně (1974). Její poměrně nepočetná filmografie z dalších let je důsledkem jejích mimopražských divadelních angažmá. Výraznější příležitost dostala jako číšnice v kriminálním filmu Smrt stopařek (1979), na filmovém plátně pak ztvárňovala menší role manželek a matek. V době svého působení v Ostravě se objevovala v inscenacích tamního televizního studia, totéž se týká brněnské televize po jejím přechodu do zdejšího Státního divadla v roce 1987. Menší, ale zapamatovatelnou roli dostala v seriálu My všichni školou povinní (1984), v pozdějších letech se uplatnila v seriálových projektech brněnského televizního studia (Detektiv Martin Tomsa, 1996; Četnické humoresky, 1997). Vysokou, i když diskutabilní popularitu přinesl Janě Janěkové sitcomový seriál Nováci (1995-1996) z produkce televize Nova. Později hrála v dalších seriálech komerčních televizí (Letiště, 2006; Světla pasáže, 2007), po dlouhých letech se také dočkala výrazné filmové role, a sice psycholožky Hany ve filmu Hezké chvilky bez záruky (2006). V tomto filmu Věry Chytilové ztvárnila hlavní postavu psycholožky, která má v popisu práce nabízet řešení partnerských trablů. V pozoruhodném podání Jany Janěkové jde o bytost, která se ve všeobecném stresu snaží existovat normálně. Se svými klienty se však většinou ani nedostane ke slovu a navíc ji ubíjejí starosti o vlastní soukromí. V posledních letech své herecké kariéry se objevila v několika pohádkách. Jednou z jejích posledních filmových rolí je maminka Pařízková v pohádce Dešťová víla (2010), z těch televizních dvorní fiflena Kornélie v Tajemství staré bambitky (2011). Mezi její další filmy patří 4teens (2010), kde ztvárnila Kamilinu matku Karlu Černou, Bludičky (2010), Pouta (2010), Trapasy (2007), O kominickém učni a dceři cukráře (2006), Boží pole (2006) a Stříbrná vůně mrazu (2005). Pedagogická a režijní činnost Počátkem devadesátých let rozšířila Janěková své působení o pedagogickou činnost; od roku 1991 externě přednášela techniku jevištní mluvy na brněnské JAMU, v roce 1996 byla jmenována docentkou a na plný úvazek se stala pedagožkou v oboru muzikálového herectví. V posledních letech se Jana Janěková věnuje také divadelní režii, ve svých projektech se soustřeďuje na propojení činohry a hudebních složek. Realizovala několik zajímavých projektů v Brně, mimo jiné ve studiu Marta, studentské scéně JAMU. V roce 2010 napsala scénář k muzikálu Anděl z půdy aneb Co vodnes čas, v roce 2011 pak k muzikálu Líbej mě, líbej aneb Sen o kostkované košili Jiřího Šlitra. Režírovala také muzikály Footloose/Tanec není zločin (2012) a Pokrevní sestry (2013) v Divadle na Orlí. Osobní život Jana Janěková má tři dcery; nejstarší dcera Jana Janěková (*1978) pochází ze vztahu s předčasně zemřelým hercem Petrem Svojtkou (1946-1982), dvojčata Markétu a Adélu má z dalšího vztahu. Jana se vydala ve šlépějích rodičů a dnes je známou herečkou. S maminkou si na jevišti zahrála v inscenaci Na dotek, a ač každá v jiné řadě, obě účinkovaly v seriále Cesty domů. U divadla je i dcera Adéla, která pracuje jako produkční v Janáčkově opeře. V současnosti Jana Janěková dle svých slov „sází růže do neúrodné valašské půdy" v zahrádce domku s výhledem na Beskydy, Jeseníky, Hostýnské i Vsetínské vrchy a stará se o koně.