Frank Herbert

Pokud bychom měli vybrat jeden film, který byl na počátku roku filmovou událostí, na níž se vyplatilo zajít do kina, rozhodně bychom řekli druhou Dunu (Dune: Part Two). Sci-fi epos Denise Villeneuva byl nejen audiovizuálním skvostem, ale navíc dokázal divákům prodat obtížnou a pro řadu fanoušků zdánlivě nezfilmovatelnou předlohu Franka Herberta. Již brzy si navíc budete moci tento hit vychutnat i ve svých obývácích.

Je tomu přesně čtvrt století od premiéry filmu, který uvedl lidstvo do jednadvacátého století. Matrix patří k těm titulům, jež dokonale pochopily náladu své doby a daly celé jedné generaci dílo, které vystihovalo její vkus a cítění jako máloco. Jednak šlo o dechberoucí akční podívanou využívající potenciál digitálních technologií v dosud nevídaném měřítku, jednak také o dílo, které z patnáctiletých kluků udělalo filozofy. Součástí univerzální síly Matrixu je, že si ho každý vykládá po svém a přerostl dokonce i záměr svých tvůrkyň. Čím je tedy Matrix dnes a čím byl před 25 lety?

Jak se z nich probůh seskakuje?! Otázka týkající se cestování na písečných červech zarazila mnoho fanoušků druhé Duny (Dune: Part Two), na nichž se tento způsob transportu nejednou využije. Proces „nastoupení“ na červa byl poměrně důkladně vyobrazen, ovšem jakmile se člověk na těchto obřích hmyzích monstrech dopraví, kam potřebuje, potřebuje bezpečně slézt na zem. Není to však jediná palčivá otázka týkající se povahy těchto neodmyslitelných obyvatel planety Arrakis.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Svět Duny nás ve dvou filmech Denise Villeneuve vzal hned na několik planet, přestože zde neprobíhá mezihvězdné cestování v takovém rozsahu jako u jiných sci-fi. Seznámili jsme se třeba s Caladanem, domovinou rodu Atreidů, či děsivou planetou Giedi Prime, kde sídlí Harkonnenové. Netřeba připomínat, že naprostá většina děje se odehrává na pouštní planetě Arrakis. Nabízí se však otázka, co se vlastně stalo se Zemí?

Filmová Duna (Dune) režiséra Denise Villeneuvea a knižní adaptace Franka Herberta jsou dvě odlišné zpracování stejného epického příběhu. I když snímek zůstává věrný mnohým klíčovým prvkům knihy, existuje několik rozdílů v tom, jak jsou příběh, postavy a svět převedeny na plátno. Tento článek zkoumá některé z nejvýznamnějších rozdílů mezi filmovou a knižní verzí Duny.

Už po premiéře první Duny (Dune) v roce 2021 se hovořilo o tom, že by se měl příběh Paula Atreida uzavřít až v pokračování. To bylo tou dobou ve hvězdách a čekalo se na případný kasovní úspěch. Ten jakžtakž přišel, dvojka (Dune: Part Two) dostala zelenou a nyní až s nečekanou dravostí dobývá světová kina. Třetí a zřejmě poslední díl by tedy měl být samozřejmostí, ačkoli režisér Denis Villeneuve stále láká spíše opatrně.

První Duna (Dune) těžila ze své pseudokultovní pozice blockbusteru, na který sice do kina nevyrazily bezprecedentní davy, nicméně si snímek získal skvělou pověst. Na „opravdový“ kultovní film jde pořád o moc velký projekt. Přesto bylo jasné, že pokračování nevzniká výhradně v důsledku tržeb, ale i prestiže, kterou kanadský režisér Denis Villeneuve snímku na motivy dlouho prokleté literární série propůjčil. Druhý díl má nyní nakročeno k tomu stát se obrovským hitem podle všech myslitelných měřítek. Nezbývá se tedy než ptát: Co Villeneuve se získaným renomé udělá?

Druhá Duna (Dune: Part Two) konečně vtrhla do světových kin a všichni doufali v megahit, který po dlouhých týdnech sucha potěší všechny kinaře. A ti se dobrých zpráv opravdu dočkali. Druhý díl adaptace Franka Herberta skoro zdvojnásobil otvírací čísla jedničky a má nakročeno k tomu, aby ji i v celkových tržbách velmi rychle předběhl.

Kvůli tomu, jak se poslední dobou mluví jenom o nové Duně (Dune: Part Two), bychom málem zapomněli na… starou Dunu. Ne tedy první díl od Denise Villeneuva z roku 2021, nýbrž jedinou starší filmovou adaptaci románu Franka Herberta. Tu má na svědomí poněkud netypicky David Lynch a podivné dílo z roku 1984 dodnes svérázně vystupuje ze zbytku jeho filmografie.

Na žádný snímek nebyl v poslední měsících a možná i letech upřen zrak s takovými očekáváními jako na druhou Dunu (Dune: Part Two). Adaptace velebené sci-fi ságy od Franka Herberta si získala přízeň čtenářů knihy i tradičních diváků už výtečným prvním dílem, druhé části ovšem předchází naprosto extatické zahraniční recenze a příslib komerčního spasitele, jenž po dlouhých týdnech sucha naplní kina a utrží stamiliony. Sequel Duny (Dune) je zkrátka takřka předurčen k tomu, aby se stal kinoudálostí a největším diváckým hitem Denise Villeneuvea. Jenže tak jednoduché to snímek u diváků mít asi nebude.

Zhruba před týdnem jsme mohli číst první zahraniční tweety reagující na londýnskou premiéru druhé Duny (Dune: Part Two). Přestože krátké komentáře na sociálních sítích nelze brát jako bernou minci, nejvyšší očekávání tyto reakce nijak nesnížily. Duna: část druhá zůstala i dle naší databázové umělé inteligence nejočekávanějším snímkem letošního roku a ani čerstvě vydané zámořské recenze tyto superlativy nijak neumenšují.

Už 29. února dorazí do českých kin jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku, druhý díl sci-fi ságy Duna (Dune: Part Two). Již první díl dokázal nadchnout nejen filmové fanoušky, ale také čtenáře předloh od Franka Herberta. Druhá část pak z upoutávek slibuje ještě mnohem velkolepější, napínavější a více pohlcující podívanou, kterou člověk prostě musí vidět v kině. A nyní máte příležitost vidět Dunu na speciální Kinobox projekci!

Chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky dnes slaví 95. narozeniny. Přestože za svůj život nenatočil ani deset filmů, patří mezi nejikoničtější a nejkultovnější filmaře. Ve skutečnosti se dá říct, že naše představa o „kultovním filmaři“ vznikla právě na základě jeho práce a života. Jeho Krtka (El Topo) z roku 1970 mnozí považují za první půlnoční film. Tedy takový, který neuspěje v klasické distribuci, zato však žije bohatým životem v klubových a komunitních kinech. Na rozdíl od mnohých půlnočních režisérů typu Tommyho Wiseaua a Neila Breena však Jodorowsky není patlal, jehož filmy by byly „tak špatné, až jsou dobré“, jedná se o mistra surrealismu.

Už (nebo spíš v tomhle případě konečně) na konci února vtrhne do kin napjatě očekávaná druhá Duna (Dune: Part Two), která po výtečných trailerech slibuje opravdu mimořádnou sci-fi událost a podívanou, která zkrátka potřebuje velké plátno. Marketingové kolečko okolo blockbusteru Denise Villeneuva navíc jede naplno a film už viděl i jeden z nejoblíbenějších režisérů současnosti, co si navíc díky Oppenheimerovi možná za pár týdnů dojde pro prvního Oscara, Christopher Nolan. A ten rozhodně nešetřil chválou.