Drive My Car

75%

Doraibu mai kâ

2021

2h 59mFilmJaponsko

Komentáře a recenze 19

Dle počtu bodů
Pete69
Pete69
29 978 bodů
6
Zajímavý snímek, příběh má hloubku, je to dobře odehrané a natočeno bez patosu a vážně. Mám ale problém s délkou snímku, která je hodně dlouhá a dívat se tři hodiny na film, který nemění tempo a je mírně depresivní byla na mě přeci jen silná káva. Dobré - 60%.
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
10
Nominace v kategorii ´´ nejlepší zahraniční film ´´ by měli víceméně chodit těm filmům, u kterých nesejde na zemi vzniku, ale jejich téma přesáhne jejich samotnou zem a snadno rezonují i u zahraničních diváků. Čestným příkladem budiž Parazit, který navíc vstoupil do historie, kdy nejen získal Oscara za nejlepší zahraniční film, ale jako první nehollywoodský film v historii si též došel pro Oscara v hlavní kategorii za nejlepší film. To se stalo v roce 2020, nyní v roce 2022 je černým koněm snímek Drive My Car japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho. Tříhodinové japonské drama natočené na motivy povídky Haruki Murakamiho vzniklo dle samotného Hamagučiho ze tří důvodů. Fascinující ústřední postavy, téma herectví spojené s náročností této profese a především lákavá možnost rozšíření povídky. Stěžejní je poté fakt, že je Drive My Car dost možná jedním z nejsilnějších spirituálních filmů v uplynulé době. Drive My Car není film pro každého, především pro lidi, které odrazuje délka třihodinového filmu, kde se ´´ nic neděje ´´ a navíc v japonštině! Jenže bych osobně Drive My Car doporučil přesně těm lidem, kteří v pravidelných intervalech přemýšlí o důvodu své existence a v pravidelných intervalech je napadá, že by se bez nich svět v pohodě obešel. Přesně těm lidem, kteří jen tak proplouvají životem a dost možná ani už neuvažují nad tím, že by mohlo být lépe. Přesně těm lidem, který jen nějaký vnitřní pud sebezáchovy říká, že sebevražda není cesta. Přesně pro tyhle lidi Drive My Car může být. Ne přesně tím, že by jim měl nějak zvýšit sebevědomí a vrátit jim naprostou radost do života, spíše než o boji proti duševní krizi je totiž Drive My Car filmem o snaze žít s nějakou duševní krizí. Ústřední konfrontace dvou hlavních hrdinů, kdy každý z nich má své trauma, každý z nich se s ním snaží žít nějak po svém a každému se to (ne)daří jeho způsobem. Ztráta milované osoby, trauma z dětství, neschopnost kroku dopředu a emocionální nevyrovnanost. Z 50-stránkové povídky Hamaguči se spoluscenáristou Takamosou Oé vznikl tříhodinový film, který se skládá z dialogů, nějakých těch malebných záběrů a zkoumání toho, co má v příběhu jaký význam. Ať už předvádění divadelní hry Strýček Váňa, neobvykle načrtnuté vztahy či epilog, který si divák nejspíš úmyslně může přeložit po svém. Hamaguči ovšem v průběhu dokáže dostát své pověsti schopného vypravěče, kdy je možná někdy to tempo pomalé až příliš. V průběhu se navíc ten film odlišuje v tom, že se někdy může zdát až příliš chladný, aby se následně ukázalo, že dost možná není chladný vůbec. Drive My Car je tak v tomto ohledu takový nevypočitatelný gejzír emocí, kdy si tříhodinovou délku dokáže obhájit i nečekaným vývojem událostí a především ukázkou toho, že ty tři hodiny ve finále celé skutečně mají své opodstatnění. Drive My Car se vlastně v průběhu může jevit i jako dílo, na které je nutno aplikovat nějakou tu filozofii. A tou si tak nějak vytvořit svůj osobní pohled na to, jak se ústřední postavy chovají, jak moc realistické/lidské to je, jak by v jejich případě jednal on a zda to celé je velmi nepřirozené či vlastně nikoliv. A především, jak moc mají některé věci význam. Když od počátku máte pocit, že je s ústředním hrdinou něco špatně, on v průběhu vaší dedukci utvrzuje a v průběhu se jeví jako větší hromádka neštěstí, díky dobrému a uvěřitelnému vyprávění vás to chladné nenechá. Hamagučiho na první pohled chladný přístup se v průběhu vlastně jeví jako prvoplánová hra s emocemi, kterou je v průběhu vlastně čím dál tím snazší prokouknout. I přes to, že mi osobně Drive My Car sedlo v nějakém osobním rozpoložení, nikdy jsem se nezbavil dojmu, že jde vlastně o působivou charakterní studii, která by technicky mohla někomu promluvit do duše, přesto mi to ovšem nestačilo k tomu, abych se zamyslel nad tím, že by měl letos podruhé Oscara získat film mimo Hollywood. Kdyby se ovšem stal zázrak a Japonsko se tentokrát vydalo ve stopách Jižní Koreje, reálně prskat by si nejspíš nedovolil nikdo. Drive My Car je dílo hodné objevu, zároveň dílo, které někomu může skutečně promluvit do duše. Spíše než podržet a povzbudit ovšem Drive My Car spíše ukáže, že člověk na tom není na světě sám. Drive My Car se dá různě rozebírat, dají se v něm hledat různé významy a někomu nejspíš do duše promluví až příliš. Pověst ovšem tenhle film rozhodně předchází z dobrých důvodů......
hrumsrt
hrumsrt
9 335 bodů
7
Není tajemstvím, že asijská kinematografie zažívá v posledních letech obrovský boom, avšak nikoli kvalitativní, jelikož tam se už kdejaká silná díla točila skoro odjakživa, ovšem až teprve nyní jakoby naplno pronikla do mainstreamu a každoročně ji čím dál víc lidí reflektuje. Drive my car dostalo neuvěřitelný ohlas, který vrcholil oscarovou nominací na nejlepší film roku, což jen umocnilo obrovský (i tuzemský) zájem o tohle japonské drama.. Příběh sleduje postavu Júsuke Kafukua, mladého progresivního režiséra, který žije pro tři věci - rodinu, divadlo a řízení. Ale život je k němu nemilosrdný a za krátkou dobu ho připraví, jak o manželku, tak kvůli zrakové poruše i o zálibu v ovládání automobilu.. Kdyby jen věděl, že řidička Misaki, která mu je přidělena při jeho novém divadelně-režijním angažmá v Hirošimě, kam Júsuke utekl před minulostí, mu kromě dopravy po městě, pomůže najít i nový životní rozměr.. Drajv maj kár je o spojení dvou osob, které osud nešetřil, Misaki totiž zase tragicky ztratila svoji matku, ale právě vzájemně promění svůj profesní vztah v útěšné porozumění a substituci nenávratně ztracených nejbližších.. A aby toho nebylo málo, každý z Júsukeho nových hereckých kolegů, jak se ukáže, taktéž řeší vlastní mikropříběhy, které na ně seslal sám život a je jen na něm, aby dokázal nahlédnout do svých ansámblových svěřenců a utvořil z nich nejen lepší herce, ale i lidské bytosti... I když je fér se filmu obávat pro jeho masivní stopáž, tak i přesto jak nic nevšedního se v něm neodehrává, je perfektně vtahující. Jde o nesmírně intimní náhled do lidských životů a nalezení jejich lepších já jen skrze ně samotné... Krásný film, který leč by opravdu zvládl i v skromnější délce odvyprávět podobné, právě v téhle podobě má někdy až nepříjemně uklidňující pocit známého. Drive My Car nešokuje, ale nabídne nadfilmový zážitek, který dokáže skrze různé emoce intenzivně pohnout s divákem samotným.. Milý pohled do zákulisí, ale nejen divadelního, nýbrž toho, které nosí každý sám v sobě. 75%
JosefTomas
JosefTomas
9 035 bodů
7.5
Oscarovka s oscarovou stopáží, oscarovým feelingem a v podstatě vším, čím se dá zavděčit Akademii. Co ale řadový divák? Docení dlouhé záběry, květnaté monology kombinující repliky Čechovova Strýčka Váni a naprosto přepálenou délku? Já se obávám, že ne, protože na to až moc symbolika převálcuje příběh, myšlenky upozadí děj a délka limituje spád. Ono je to přitom krásně poetické, v momentech velmi silné a někdy i naprosto impozantní, ale to diváctví je upozaděno možná až příliš. Ten Oscar tomu zaslouženě sluší, jen ho zároveň odsuzuje k tomu být jen další "nepochopitelné" a "těžko uchopitelné" umění. A s touhle definicí si to musí přebrat každý sám, co mu vyhovuje.
mojmir.sedlacek
6 033 bodů
10
Rjúsuke Hamaguči stvořil na první pohled nenápadné, ale do detailu promyšlené, vyzrálé a pohlcující veledílo, jehož vyváženost dává každému divákovi prostor, aby se zaměřil na to, co je pro něj podstatné. Více zde.
blackkocour
blackkocour
3 745 bodů
4
mám rád slow cinema, ale tohle bylo pomalejší než moje pochopení subatomárních částic.. nevím, japonci mají na víc [viz. třeba 3-irons].. každopádně, měli byste vidět můj výraz, jak jsem vůbec nepobíral, na co jsem to koukal
Hroty Algernona
Hroty Algernona
3 341 bodů
8
Meditativní, melancholické drama, které mapuje divadelního herce a režiséra, který po náhle smrti své ženy nedokáže nadále hrát. Po dvou letech se snaží uprchnout před neuzavřeným vztahem a pocitem viny, což jej svede s novým divadelním ansámblem a hlavně šoférkou, která má také bolestivou minulost. Skrze film sledujeme postupné odhalování všech motivů a postav a jejich budování kladných i záporných vztahů. Celé to funguje hlavně díky preciznímu scénáři, režii a příběhu, který vás odměňuje za trpělivé sledování a spojování si vodítek a díky tomu dostanete hromadu uspokojivých odhalení a rozuzlení. Krásný příběh o dvou zlomených lidech, jeden nikdy neměl dceru a ta druhá otce a krásně to vyspěje v nevyřčený vztah, který jim pomůže překonat neuzavřenou minulost se svými nejbližšími. Nádherná věc, která mě ke konci dostávala čím dál víc, plná skvostných monologů. Jen tak délka občas působí lehce nadbytečně. Opravdu silných 8/10!
Bordoshut
1 647 bodů
8
7,5/10 – Asi o mně po tomto hodnocení řeknete, že nejsem dostatečně umělecká duše, nýbrž jen prašivý konzument bum-prásk obsahu, ale 3 hodiny popojíždění z místa na místo, koukání na nezajímavé ulice a jakéhosi depresivně motivačního tlachání o životě byly skutečně úmorné. Nejenže mě to v průběhu sledování přestalo bavit, ještě jsem se vydatně nudil a ke konci už i bez obalu zíval. Abych tomu nekřivdil, ze začátku byl příběh velice zajímavý. Trošku osobního života, asi nejvtipnější možná reakce na nevěru (muž vejde do domu, na minutku omrkne, jaké porno se mu to odehrává na gauči a pak se zase otočí a tiše za sebou zavře dveře) a pak velmi komorně ukázaná smrt. Tohle trvá cca 30 minut, následně se to začíná hroutit. Začíná totiž dlouhý proces truchlení, ke kterému určitě patří i málomluvnost a pomalejší plynutí času. Tyto atributy se nicméně velmi těžko převádějí na stříbrné plátno. Je daleko snazší je napsat, nežli je natočit. Tenhle úkol splnil japonský režisér Hamaguči na výbornou. Bodejť by ne, opřel své dílo o bravurní herce a herečky, jež předvedli bezchybné řemeslo. Nicméně chybí tomu nějaká jiskra. Život hlavní postavy, pana Kafuku, se totiž nikam viditelně neposouvá (ani k lepšímu, ani k horšímu) a jen stagnuje na tomtéž místě. Dílo je tak naprosto připraveno o prvek gradace. Víte co? Řeknu to ve zkratce: je to nuda a nic se tam děje! Drive My Kár si nejlépe užije ten, který má zrovna depku. Pro ostatní, pozitivněji naladěné, se bude jednat o 3 hodiny ničeho, okořeněné o výborné herectví a realistické zpracování. Poznámka pod čarou: „A ne, Japonci tentokrát nejsou divní, opravdu.“
SirAduard
SirAduard
1 425 bodů
9
Škoda že stopáž není o něco kratší, protože jinak je to velice povedené drama ze života, které poutavě vypráví o životních ztrátách a vyrovnání se s vlastními chybami. [90%]
Marcos22
Marcos22
994 bodů
4
Drajv maj kár vypráví o lidském parazitovi neboli mihuli, která se bojí čelit realitě, přisaje se na svého hostitele, omezuje jej, nedá se setřást a žije jeho život. Pakliže se hostitel snaží ze spárů vymanit, parazit uhne, stiskne víc a dále psychicky narušuje integritu jedince. Takovou paralelu dostává divák ve velmi silném, emocionálně nabitém a osobitém půlhodinovém prologu. Po tomto prologu začne režisér Hamaguči ve zbývající 140 minutové stopáži opakovat, dle hry Samuela Becketta Čekání na Godota, již řečené, a to ve velmi pomalém a nudném tempu, v němž prokládá nácvik divadelní hry Strýček Váňa od Čechova drobným prohlubováním linek ústředních postav. Jedním z hlavních poselství snímku je důležitost zachování upřímnosti ve vztahu, bez níž nemá šanci žádný vydržet. Přes poutavý a originální úvod spadl snímek do šedého průměru a nikomu jej tak vyjma úvodní půlhodinové pasáže nemohu doporučit. S obdobnou látkou si dokázal Tom Ford v Nočních zvířatech vyhrát daleko sofistikovaněji a ne tak monotónně. Prozatím největší filmové zklamání roku. Dvě hvězdy. 😕 (10.03.2022)

Novinky na Kinoboxu

Penélope Cruz slaví 50. Krása jí byla vždy darem i prokletím, nikdy se nenechala zaškatultovat
Téma28. 4. 2024
Penélope Cruz slaví 50. Krása jí byla vždy darem i prokletím, nikdy se nenechala zaškatultovat
Netflix to se Zaklínačem definitivně vzdává. Po seriálu ruší i chystané spin-offy a dává značku k ledu
Seriály28. 4. 2024
Netflix to se Zaklínačem definitivně vzdává. Po seriálu ruší i chystané spin-offy a dává značku k ledu
Tváří v tvář se vrátí s Travoltou i Cagem. Smrt ikonického záporáka pro Hollywood není problém
Filmy28. 4. 2024
Tváří v tvář se vrátí s Travoltou i Cagem. Smrt ikonického záporáka pro Hollywood není problém