Milada

Snímek o Miladě Horákové tu bezpochyby rozhodně chyběl a tak sláva za odvážný tým, který se do toho s vervou sobě vlastní pustil. Vzal si na bedra velmi těžké břímě a vydal se cestou vskutku nelehkou. Snímek je tady a tak co s ním. Námět je postaven dobře. Začíná se činnostmi za války a tak se neznalý divák dozví, že Milada udělala pro republiku v podstatě to samé, co letci RAF, kteří za komunismu skončili úplně stejně jako ona. Dozví se, že se po válce angažovala ve vládě, kde zašedlá atmosféra připomíná mimo jiné např. snímek ´Ucho´. Stačí setsakramentsky málo aby vznikl problém. A že se problém skutečně objevil již víme. Pak už se film zajímá hlavně vězněním, výslechy a soudem. Ano, námětově je příběh vystavěn dobře, ale bohužel scenáristicky je sepsaný ledabyle. Chybí tomu prostě ta správná filmová nit. Celkově to totiž vypadá jako sestřih seriálu. Snaha o plynulost sice je, ale k zaujetí diváka nějakou pevnou dějovou linkou a dramatem je tu bohapustě pramálo. Na takový film je i ostudou značně malý rozpočet. Ona doba se ve snímku prostě uvěřit nedá. ÚPP ve světových blockbusterových snímcích dělá divy a v českém filmu nic? Na film určený do kin je i ostudou použití dobových filmových záběrů, stejně jako to udělali tvůrci u TV snímku ´Monstrum´. Sice se dá pochopit snaha ušetřit, ale film měl být odkazem doby a současného mladého diváka šokovat a ne vytvořit nic neříkající polodokumentární cosi. Alespoň tu komunisté nejsou zvýrazněni jako schizofrenní jedinci, jak je poslední dobou zvykem, opět viz. ´Monstrum´. Scény s výslechy jsou chabé a soud jako takový opět naprosto nic neříkající. Nic neděsí, nic nešokuje, nic nevyvolává odpor k danému režimu a soudnímu systému 50. let. Ne, tohle se opět nepovedlo. Měl vzniknout film vzdávající Miladě Horákové poctu a ne jen jednoduchá ledabylá převyprávěnka o jejím osudu.