Milada (2017)

Snímek o Miladě Horákové tu bezpochyby rozhodně chyběl a tak sláva za odvážný tým, který se do toho s vervou sobě vlastní pustil. Vzal si na bedra velmi těžké břímě a vydal se cestou vskutku nelehkou. Snímek je tady a tak co s ním. Námět je postaven dobře. Začíná se činnostmi za války a tak se neznalý divák dozví, že Milada udělala pro republiku v podstatě to samé, co letci RAF, kteří za komunismu skončili úplně stejně jako ona. Dozví se, že se po válce angažovala ve vládě, kde zašedlá atmosféra připomíná mimo jiné např. snímek ´Ucho´. Stačí setsakramentsky málo aby vznikl problém. A že se problém skutečně objevil již víme. Pak už se film zajímá hlavně vězněním, výslechy a soudem. Ano, námětově je příběh vystavěn dobře, ale bohužel scenáristicky je sepsaný ledabyle. Chybí tomu prostě ta správná filmová nit. Celkově to totiž vypadá jako sestřih seriálu. Snaha o plynulost sice je, ale k zaujetí diváka nějakou pevnou dějovou linkou a dramatem je tu bohapustě pramálo. Na takový film je i ostudou značně malý rozpočet. Ona doba se ve snímku prostě uvěřit nedá. ÚPP ve světových blockbusterových snímcích dělá divy a v českém filmu nic? Na film určený do kin je i ostudou použití dobových filmových záběrů, stejně jako to udělali tvůrci u TV snímku ´Monstrum´. Sice se dá pochopit snaha ušetřit, ale film měl být odkazem doby a současného mladého diváka šokovat a ne vytvořit nic neříkající polodokumentární cosi. Alespoň tu komunisté nejsou zvýrazněni jako schizofrenní jedinci, jak je poslední dobou zvykem, opět viz. ´Monstrum´. Scény s výslechy jsou chabé a soud jako takový opět naprosto nic neříkající. Nic neděsí, nic nešokuje, nic nevyvolává odpor k danému režimu a soudnímu systému 50. let. Ne, tohle se opět nepovedlo. Měl vzniknout film vzdávající Miladě Horákové poctu a ne jen jednoduchá ledabylá převyprávěnka o jejím osudu.

Dokonalá hudba Aleše Březiny a výtečná Jitka Smutná v malé, ale silné roli. Film se v první půli trochu vleče, ale pořád jako celek je zpracován o něco lépe než Lída Baarová.

Snímek o ženě, která dala dobrovolně a zcela ze své vůle přednost politické kariéře a mučednické smrti před vlastní rodinou a dcerou. A to je také asi to jediné, co jsem nevěděl. Pokud byl plán ukázat komunistické metody zaoceánskému publiku, potom se záměr asi vydařil, ale český divák a občan tohle vše ví a zná. Nedávno jsem hned několikrát slyšel názor, že nejsou žádné strany a žádní vítězové nebo poražení, jsou jen a pouze přeživší. Naše historie a historie lidstva jako takového to jen potvrzuje a mně nezbývá, než se s tímto názorem ztotožnit. Takže je mi líto, ale z mého pohledu se ta žena zasebevraždila zcela zbytečně a nic dobrého ani velkého z toho nevzešlo. Tím i tento film postrádá jakýkoli smysl.

Upřímně, bála jsem se, aby to nebyl průšvih a díkybohu není! Důstojné ztvárnění hrdinky (troufnu si říci největší hrdinky) této země a velké ženy, která svými činy a myšlenkami předběhla svou dobu o několik desetiletí. V dnešní době velmi aktuální příběh, který nám připomíná hrozbu bohužel až příliš často opakující se historie. Film určitě má své mouchy, s jistotou střih, ale ty odpady fakt nechápu!.... každý nechť si udělá názor sám, já rozhodně komenty před shlédnutím filmu ze zásady a z určité znalosti čsfd nečtu....

Námět byl už delší dobu hoden zpracování, ale asi se ještě mělo počkat pár let, protože dnešní doba opět vidí svět černobíle pro změni z druhé strany, a to nedělá opravdovosti dobře. Je však dobře, že se téma aspoň připomíná.

Tento film se mne hluboko dotkl, nerada čtu recenze a nějaká hodnocení do filmových kritiků, ale ráda si na film udělám názor sama. Dle mého názoru byl tento film dobře natočen i téma dobře zpracováno. Celé kino v závěru vytahovalo kapesníky. Dobrá práce

Litovala jsem Miladinu rodinu soucítila jsem s něma.
Film mě donutil bezprostředně nenávidět tehdejší nově nastolený totalitní režim.
Film mě držel celou celičkou dobu napětí a začala jsem si vážit dnešní svobody.

Obdivuji Miladinu statečnost, odhodlanost a záviděla jsem podporu jejího manžela v těžkých situacích.