Bohemian Rhapsody (2018)

Bohemian Rhapsody je oslavou hudby,Queen a hlavně Mercuryho. Právě písně od Queen jsou středobodem celého snímku. Nejlepšími scénami pro mne byly právě ty kde bylo ukázané jak ty nejznámější hity vznikaly. No a pak závěrečné vystoupení na Live AID. Po technické stránce filmu zde není co vytknout,ale stylem vyprávěním mi film moc nesedl. Chápu,že do dvou hodin museli nacpat hromadu zásadních momentů kapely,ale mě to ve výsledku přišlo hodně nekonzistentní. Další věcí,která mi na snímku trochu vadí je to překrucování faktu. Jsem velký fanoušek Queen,ale zde bylo tolik nepřesností,že moc nechápu na co to vlastně May a Taylor dohlíželi. Rozepisovat se o tom nebudu,každý kdo tuhle kapelu dobře zná ví o čem píšu. Je zde spousta drobností,které fanoušky potěší,ale to,že se překrucuje historie pro potřeby filmu už asi nikomu nevadí. Velký potlesk si zaslouží Malek jehož ztvárnění Mercuryho bere dech. To jak se dokázal vtělit do této legendy je naprosto přesné a ve vzduchu je cítit Oscar. Přesto bych velmi rád viděl Cohenovu verzi,která měla být bez obal a zbytečného přikrášlování. S blížícím se finále a Fredieho nemocí získává film na intenzitě. V tuto chvíli se ve mne začalo probouzet množství emocí na které jsem čekal celý film. Finále bylo tak dojemné a silné,že se vlastně ani nedivím tomu potlesku v kině (tohle jsem ještě nikdy nezažil). I přes všechny výtky,které k filmu mám jsem nad míru spokojený.

Bohemian Rhapsody je téměř dokonalý biografický film, který obsahuje obrovské množství detailů, které napoprvé podle mě člověk vůbec nepostřehne. To ale neznamená, že by se striktně držel reality. Není to dokument, ale hraný film. Pokud hovořím o detailech. Všimli jste si třeba úvodního stylizovaného záběru na plakát Marlene Dietrich a odcházejícího Mercuryho? Nejlepší na filmu je ale to, že i kdyby vás ten film štval, což nepředpokládám, přijde finále koncertu ve Wembley, a to je prostě taková špička, že se může směle postavit vedle hudebního finále Formanova Amadea. Na projekci, kde jsem byl, lidé tleskali do rytmu a po skončení koncertu spontánně roztleskali sál. Přiznám se, že to jsem v kině hodně dlouho nezažil.

Nikdy jsem nebyla fanouškem skupiny Queen, nicméně tento film mne skutečně "dostal"! Rami Malek byl v roli Freddieho Mercuryho tak výborný, že jsme si pak při odchodu z kina s přítelem říkali, že by mohl pokračovat a zpívat jeho nejznámější hity na koncertech, protože snad byl dokonce i lepší než sám Mercury!!! Co na tom, že některé skutečnosti byly v reálu jiné, např. že má Freddie Mercury AIDS vyšlo najevo až dva roky po koncertu Live Aid z roku 1985. To nehraje roli. Film je prostě strhující a závěrečný koncert nenechá v klidu snad nikoho. Rozhodně to není tuctová záležitost! A abych řekla pravdu, jsem ráda, že film nekončil někde na nemocničním lůžku s hadičkama, trčícími Mercurymu z nosu a kde všude. Osobně si myslím, že jde o nejlepší hudební film, který jsem kdy viděla. A pochybuji, že by u nás něco tak precizního a za srdce beroucího, přitom bez nostalgie, bez sentimentu, natočili. Mercury byl prostě legenda a charismatický zpěvák. Jsem moc ráda, že jsem na tom filmu byla!

3/4 stopáže husí kůže, poslední čtvrtina slzy
Zjevení, bomba, nádhera a aspirant na můj "nej" film. Z očekávané hudební pecky je plnotučný film se vším všudy. Nadčasovým skladbám je filmový obraz Bohemian Rhapsody vyrovnaným partnerem, příběh Freddieho Mercuryho je poutavý, smutný a skvěle ztvárněný dokonale věrně vypadajícími hlavními protagonisty. U Ramiho Maleka jsem měla trochu rezervu na úplném začátku filmu, ale postupně mě zcela vtáhnul do děje a přesvědčil o své autentičnosti, až mi s Freddiem zcela splynul. Jeho pohyby, ten grif se stojanem mikrofonu...Je to oslava Freddieho jak má být, skvělý hudební zážitek, ale ne jen čistě hudební, ne popisně životopisný, je to velkolepé kompaktní dílo s vtipem i dobře a vkusně dávkovaným vhledem do pohnutého života hudebního génia. Krásná filmová práce

Jakoby reklamní film na objednávku, vše tak trochu uklizené, zdánlivě nekonfliktní. Každou scénu mohli členové Queen prý vetovat. Tomu odpovídá zážitek z nezákulisí Queen a zároveň sled úžasných písniček. Kdysi jsem četl živopis Fredieho a musím přiznat, že to byla dobrodružnější jízda. Škoda, že ho nehrál Sacha Baron Cohen, ten ale u Queen neprošel. Vzpomínkové, dojemné a dobře ošéfované, aby vyniklo to pozitivní a přiznalo se nezbytné.

Tento komentář psal někdo, kdo považuje Freddieho za největšího zpěváka všech dob. Tak sorry za superlativy. Film, který se točil hodně na jistotu, nechtěl někde zbytečně experimentovat a riskovat a raději se drží pevně při zemi. Jestli to je špatně nebo dobře těžko říct, ale v rámci toho, že na film dohlížel mj. i Brian May, tak je to zřejmě i vůle kapely a to je nutno respektovat. Pokud se přeneseme přes některé nesrovnalosti v ději, tak dostaneme dokonalou filmařinu, která si jednoznačně chce jít pro sošky a vůbec se tím netají už od první minuty stopáže. Dokonalý casting, kterému vévodí neskutečný Rami Malek (ale i zbytek kalepy je k nepoznání od originálu), skvěle nazvušené slavnými písněmi od skupiny a závěrečný zkrácený LiveAid koncert je absolutně bez chyby a vše končí na vrchu, v tom nejlepším. Přesně tak, jak by si to určitě přál i sám Freddie. Každý rockový fanoušek si tohle neskutečně užije (i přes 134m dlouhou stopáž to uteče strašně rychle, protože se film ani na sekundu nezastaví) a měl by na to vyrazit do kina na co největší možné plátno s co možná nejlepším zvukem. Aspoň na Dolby Atmos, když už ne IMAX. Ale pro zbytek lidí jen obyčejný povedený životopis, který si do paměti nevryjí. No nic, The show must go on..

Nejsem fanoušek Queenů, ale jako každý další smrtelník znám jejich největší hity. Příběh ke slávě a i ohledně zrození jednotlivých hitů byl pro mě vcelku zajímavý a nenudil. Leč přišlo mi, že cesta k úspěchu jedné z neznámějších kapel byla až moc snadná, ale nepídil jsem se, co byla fikce a co realita. Nechci si kazit dojem z velmi povedené podívané. Uvidíme, zda tento film bude první vlaštovka pro další hollywoodskou vlnu hudebních filmů jako bude od Fletchera snímek o Eltonu Johnovi a od Jacksona snímek o Beatles.

Skvělý námět...výživný , dramatický život skvělého zpěváka ...to vše nabízelo látku ke skvělému filmu...co zůstalo ??? - určitě skvělá kamera , skvělá hudba , skvělý Rami Malek...a to je tak vše .... dějová linka unylá , ohoblovaná o jakýkoliv kontroverznější bod , od začátku na mrtvém bodě . Situace jednoduše vystavěné...pokud se vůbec dá o nějaké stavbě mluvit . Škoda že zůstalo jen u hudby......

Hudební filmy většinou moc nemusím, protože se často bojím, že se mě pokusí přespříliš okouzlit onou hudební složkou, ale na zbytek kvalit filmu se už tak nějak vyprdnou. Nutno dodat, že nejsem žádný velký znalec Queenů. Byť se mi vždycky ty písničky líbily, nikdy jsem neměl vyložené nutkání je jen tak poslouchat. Bryan Singer (a i jeho dvorní kameraman, který se ujal otěží režie několika sekvencí) však dokázal divákovi naservírovat podmanivou a vtahující podívanou, kterou ocení jak fanatičtí znalci, tak i naprostí neznabohové. Není to přehnaně sentimentální, udržuje si to dobrou rovnováhu mezi prezentací životopisného dramatu a hudebního manifestu, plus herci jsou výborně vybraní. Mercury (respektive jeho představitel) má naprosto okouzlující charisma, a to dokonce natolik, že při jakékoliv scéně na jevišti jsem si, i jako plně uvědomělý heterosexuál, říkal, že ten jeho performance je sakra sexy. Byl očividně podobně pitoreskním týpkem jako Morrison, ovšem velký plus za to, že měl evidentně rád kočky. Závěrečná scéna z koncertu Live Aid je navíc jedna z nejvíc epic scén, co jsem za posledních pár let viděl, až mě to téměř přinutilo tomu vrazit pětku. Pak jsem se ale přeci jenom vrátil do objektivnějších nálad, protože film se nevyhnul několika nudnějším sekvencím s určitou dávkou klišé (to hodnocení na čsfd je krapet ulítlý), ovšem vzhledem k mému vztahu k tomuto typu filmů musím říct, že Bohemian Rhapsody určitě patří k těm nejpovedenějším, co jsem viděl.

Tyjo, takovej "hajp" kolem toho a ono jde o částečně otrocky převypravěný, ploše působící historky, navíc často z historického hlediska vyfabulovaný, aby jedno oko diváka nezůstalo suché. Přišlo mi to takové umělé. Pochopitelně, největší tah snímek dostává díky hudbě, střihu, hereckým výkonům. Když ale srovnám finální koncert Live Aid, tak filmová přehrávaná verze je fakt dost slabá. Stačí si na YouTube najít originál a člověk pocítí tu masovost, Mercuryho schopnost pohrávat si s návštěvníkama tak, že jsou dalším hudebním nástrojem kapely. Malek ok, předkus zbytečně výraznej. Množství černých mužských knírů á la Tom of Finland mě časem dost otravovalo.

Intenzivní poctivá filmařina, která je plná energie a silných emocí, ale zároveň se nesnaží z diváka za každou cenu vyždímat pseudoslzičky. Bohemian Rhapsody na to jde oproti žánrové konkurenci trochu jinak a úctyhodným způsobem převádí velkolepou životní jízdu skutečného hudebního génia na stříbrná plátna a to v dechberoucím technickém provedení, které vás každým koncertem dostane do ještě větší euforie. Závěrečný koncert Live Aid je už úplná extáze. Tohle je prostě trefa do černého a jeden z nejlepších hudebních a životopisných snímků, které jsem viděl. Pro maximální zážitek je v tomto případě IMAX či Dolby Atmos naprostá nutnost! Další projekce jistá :-) 8/10

Ano skvělá hudba skupiny Queen ale to je vše,vůbec tam není to jaký byl opravdu F.Mercury . Asi se nesmělo natočit na tvrdo život Mercuryho on nebyl přece beránek jak to vyznívá .Je to škoda pravda je jinde. Škoda že zůstalo jen u hudby.

Až na to, že mi to trochu přišlo přitažené za vlasy, se mi film docela zamlouval. Herecké výkony na 1. Příběh v tomto případě asi hodnotit nemohu.

Na film jsem šel s neskutečným nadšením a očekáváním. Odcházel jsem rozpolcený. Hudba ve filmu je - jak jinak - skvělá, ostatně, proto Queen miluji. Herecké výkony ''členů kapely'' byly parádní, ohromně jsem se bavil (Byť Johnny Deacon mi přišel uvěřitelný až v druhé půlce filmu, s malým afrem). Na spoustu detailů tvůrci pamatovali, na spoustu nikoliv. Zejména koncertní projev členů býval ve skutečnosti výraznější, kucí mají své ''signature moves'', je s podivem, že se toho do filmu nepromítlo víc, ale i tak, něco z toho tam bylo, spokojenost. Co ale drhlo, to byly ty DOJEMNÉ scény. Ani jedna z nich pro mě nefungovala. Husí kůži jsem měl při hudební produkci během filmu několikrát. Ale co začalo písní Under Pressure, když je FM v Mnichově a gradovalo před/v/po nemocnici písní Who Wants to Live Forever, to ve mně jen utvrdilo pocit, který jsem měl už delší dobu. Laciné berličky a patos. O tom, že se skupina údajně dala dohromady před Live Aid kvůli Live Aid, a prý ''nehráli roky'', netřeba dále diskutovat. Je to hrozná blbost a článků o tom již vyšlo dost. Tvůrci potřebovali pomoct, dobrá, ale tahle atmosféra rašícího happy endu bohužel ničí závěrečný koncert. Hudebně, opět jak jinak, pecka. Ale - kapela dojatě žasne, že Freddie zpívá! Genderově perfektně vyvážené publikum se blaženě a přesně vyrovnáno vlní do rytmu. Lidi jsou z toho, jak to všechno dopadlo dojatí, objímají se a pláčou... Bůh ví proč jsem si během toho všeho vzpomněl na devadesátkové hrůzy filmů Šampioni a spol. Za mě tedy záblesky dokonalosti, zamazané laciným balastem. Celkově spíš spokojenost s pocity hořkosti.

Naprostá exploze hudební geniality. Zárukou kvality musel být už soundtrack, protože Queen byli, jsou a budou špičkou navždy. Přiblížilo to masám nejen jejich hudbu, ale i příběh, což udělá film mnohem zajímavější pro všechny, které to prostě moc nezajímá. A že tam byly nějaké nesrovnalosti? No a co. Kdo chce znát celou pravdu, najde si dokument, najde si knihu a jde ten příběh zkrátka prozkoumat do hloubky..