Spring Breakers

53%

Komentáře a recenze 25

Dle počtu bodů
Larrysbride
Larrysbride
2 072 bodů
0
Nemá cenu si hrát na to, že jde snad o nějakou alegorii na samotu, zoufalství či snad stav současné společnosti. Tohle je prostě neskutečná blbost a s největší pravděpodobností výplod pokroucené fantasie scénáristy s úchylkou na zadečky středoškolských spratků.
karlik4801
1 942 bodů
6.5
Pro lidi, kteří hltají filmy typu Project X, je Spring Breakers hotový ráj. Dále pro fetky. Pro mě to byla podívaná na něco nového. Ale mě ty přeházené scény a opakování dialogů třikrát do minuty vadilo. Nenudil jsem se, spíš mi pár věcí lezlo mírně na nervy. Selena Gomez není nejhorší herečka, jak jsem si vždycky myslel a sympaťák James Franco, u jeh role jsem se bavil. Viděno v kině.
spacino
spacino
452 bodů
3.5
Při koukání na tento film jsem si připadal, jako bych byl opilej a přitom jsem neměl ani doušek alkoholu. Moc dobře sestříhaný to neni, přeskakujou z jedné scény do druhé. Dialogy se velmi často během půlminuty opakuýjí. Herečky takovýhle film nezachrání, ikdyž jim to v plavkách sluší. Kdyby to mělo místo 94 minut 60 minut, bylo by to určitě lepší.
gomacabeza
gomacabeza
451 bodů
4
Začátek filmu vypadá hodně slibně, jako nějaký nenucený manifest novodobých hippies, techno generace se zhruba stejnými ideály jako jejich květinový předchůdci. S podobnou vervou a zanícením naboření do drog, o poznání méně pak do jakýchkoliv vznešenějších myšlenek na světový mír nebo všeobjímající lásku. O tu tady nejde a po bližším ohledání se zprvu zdá, že jí protagonisté ani mentálně nejsou schopní. Jejich pojetí nekonečného floridského mejdanu a ražení hesla: „užít si za každou cenu“, bez ostychu vyhnané do extrému až za hranici zákona, je dostatečně výmluvné. Jenže po několika takových obrátkách takřka totožných záběrů a rozjuchaných scén se „spring breakers“ ohledí, divák vůči rádoby provokativním výjevům znecitliví, zevšední mu. Ta největší deviza filmů Harmony Korinea je fuč, umění šokovat a vytrhávat z apatie zažitých klišé jakoby zůstalo pohřbené v jeho raných věcech „Gummu“, „Kids“, či „Ken parku“ (poslední 2 tituly pouze scénář – režii obstaral Larry Clark). Tatam je nehraný, skutečný vztek a frustrace nad marností a bídou americké periferie a hrůzného panoptika toho nejnižšího společenského suterénu. Z toho všeho zbylo jen jakési víceméně smutné torzo polodokumentárního způsobu snímání, upomínkou na starou školu působí některé spojení kontrastů – jenže opět je to o několik tříd níž, co do vtipnosti. Příkladem budiž srovnání neskutečně absurdní a trapné scény z „Gumma“ (termín má označovat „terminální“ fázi syfilis) posilování jednoho z ústřední dvojice antihrdinů s příborníky zafačovanými izolepou na Madonnin šlágr „Like a prayer“ s nevyzpytatelnou, zdegenerovanou a společensky i lidsky odepsanou figurou matky v záloze neváhající mířit zbraní na ten svůj produkt, možná lehce bolestnou připomínku lepšího života.