BANGER. (2022)
9
Hodnocení 88
Insidious 2 (2013)
5
Insidious (2010)
7.5
V zajetí démonů 3: Na ďáblův příkaz (2021)
4
V zajetí démonů 2 (2016)
7.5
Komentáře 60
BANGER. (2022)
9
Velmi zjednodušeně: taková "drobná" exkurze do toho, co dneska děcka berou... Úplně všechno bráško! Pokud možno dohromady najednou. Nejsem si vůbec jistý, jak tohle může fungovat mezigeneračně nebo jestli se vyloženě jedná o film, který se nejlíp užije generace Z, já jako post boomer (X) jsem se ovšem bavil náramně! Nicméně s mojí mámou bych to vidět fakt nechtěl! Tam už si myslím, že by byl problém i s přenosností jazyka (když odmyslím to, k čemu se dostanu níže), kterým postavy mluví, kdy se jedná o mix "čengliše" (je dost frekventované narazit na repliky, které jsou pouze anglicky a dokonale to vystihuje, jak dnes mluví nejen mladí, ale vlastně kdokoliv, kdo chce jít s dobou). Vzhledem k dosti výrazné postavě Láďy, zazní také dost romských výrazů, ale troufám si tvrdit, že to na srozumitelnosti tolik neubere a i člověk, který se pohybuje v diametrálně odlišné sociální bublině, by to měl z kontextu poskládat. Ještě k tomu jazyku, chci zdůraznit, není to otravné ani trapné, což píšu z pozice člověka, který s tím problém spíše má. Co by ještě vadilo mámě (a věřím, že daleko podstatněji:)), by byla častá explicitnost scén, takové to zvracení, rozbíjení obličejů, obnažování, místy až pornografické záběry, jakoby ovšem podtrhovaly charakter doby, který je definovaný z ohromné části digitálními technologiemi a dennodenním pohybováním se ve virtuální džungli internetu. Jedná se totiž o výběr, který vlastně určuje nejoblíbenější videa s největším počtem lajků, především na sociálních sítích. Tímto prostředím je "Banger" často prostříháván a velmi dobře to umocňuje průnik do oné společenské skupiny.
Přiznám se, že bych asi těžko poznával "guerilla" styl natáčení na iPhony, po formální stránce mi to přišlo poměrně profi a jestli bylo záměrem vytvořit díky tomu autentičtější, syrovější, víc pouliční tvar, nejsem si jistý, nakolik toho bylo docíleno právě výběrem kamerování.
Co se týče hereckých výkonů, za mě vycházel Mišík hodně naprázdno a závěrečná scéna, ve které dlouze pozoruje výjev, který je divákovi odkrytý až na samotném konci, ho bohužel prozrazuje jako nepříliš talentovaného herce, celkově je jeho projev drasticky nevýrazný.
Jiný případ je Marsell Bendig v roli Láďy, tam je to daleko přesvědčivější, prodává ten komický ráz postavy naprosto samozřejmě a přirozeně. Další role už jsou vyloženě hodně okrajové a hodnotit takové herectví Jana Révaie opravdu nechci, protože se tam jen mihnul.
Sympatický je rozhodně výběr naprosto neznámých tváří (předpokládám, že neherců), je to výrazně občerstvující zážitek v dnešní době neustálého omílání a protěžování stále stejného okruhu umělců...
Líbí se mi dramatický oblouk vlastního vyprávění, jakkoliv nepříliš originálního a sám jsem si vzpomněl na své povzdechnutí při bilancování obsahu, který nabízí Netflix, HBO max apod., jestli už opravdu nejde točit o něčem jiném, než o drogách, sexu a rock´n´rollu, nicméně dobře napsaný scénář rozhoduje a příběh "nehotového" kluka, který musí projít nejen vztahovým peklem, aby mohl konečně udělat ten slavný "banger", mě rozhodně přesvědčil, že i 100x použitý narativ může výborně fungovat i po 101.
Krvavá nevěsta (2019)
8.5
Film pracuje s postupným odkrýváním informací, ovšem sekvence, ve kterých se tak děje, jsou inscenovány toporně a uměle, postavy odříkávají naučené repliky bez špetky důvěryhodnosti a autenticty. Alegorie na nedotknutelnost bohatých a mocných, je leckdy dovedena do přepjatého extrému, viz scény odkrývající infantilitu postav, když jsou konfrontovány s rolemi dospělých, jež jim očividně nepřísluší. Tehdy se naplno rozehrává černá, komediální rovina příběhu, nicméně satirická podstata jí spíše škodí a ubírá na působivosti. Odlehčení střídají krvavé momenty, ve kterých se často noříme do žánrových klišé, ale zároveň nabízí zajímavé, symbolické výklady, kdy např. penetrování hlavní hrdinky hřebíky lze vykládat jak psychologicky (freudiánsky), tak nábožensky (odkaz na ukřižování Ježíše Krista, popř. obecně utrpení jako životní princip a lidský úděl). Ke konci film trochu ztrácí tempo a hlavně nápady, jak děj vyprávět dál, aniž by nezabředl do předvídatelné, narativní struktury, ale naštěstí to netrvá příliš dlouho. V samotném závěru pak dojde na celkem zábavnou hru s diváckými očekáváními a úplné finále nabídne tak vynikající vtip, že jsem se otřásal smíchem ještě dlouho poté.
Oko ve zdi (2009)
1
Dialogy jsou opravdu děsivé, ale bohužel přinášejí jiný druh zážitku, než se zřejmě původně plánovalo. Zde platí to, co již bylo řečeno, zní to kostrbatě a neživotně jako byste sledovali „běžnou“seriálovou produkci našich západních sousedů. Postavám zkrátka neuvěříte, že by mohli někdy, někde skutečně existovat. Jsou to jen uměle vytvořené bytosti, které trpně odříkávají věci, jak jim velí dokonale zmršený scénář. Většinou, když otevřou pusu je to katastrofičtější zážitek, než lecjaký Emmerichův 2012. Pár příkladů za všechny. Příchod starce domů číslo jedna. Večeře u seniorského páru, manžel vyzvídá, co dělala žena celý den, zatímco jí polévku. Ta mu, nepříliš hrdě, ukazuje rukáv od svetru. „Ale vždyť to jsem již viděl včera“, namítá on. „Včera to byl pravý rukáv, tohle je levý!“, argumentuje ženuška. Chlapík začíná být nepříčetný a dostává se do amoku. „Vzal sis dneska prášky???“ Sál se prolamuje smíchy. Z nechtěně vtipného. Autor naznačuje něco v tom smyslu, že to není tradiční Hitchcock a k tomu, aby vznikla hrůza není nutně často zapotřebí ptáků či jiných vnějších prostředků. Přesto ono „napětí ve vztahu“ se jaksi nedostavuje nebo nás naprosto míjí.
Mikulášovy patálie (2009)
8
Konec konců jde přece o příběh pro děti, kde se s nadsázkou a kurážnějším odstupem, až rezignací k technickému zachycování exaktní reality, počítá. Co se týče nežádoucí učesanosti oproti knižní předloze, neshledávám film ani rozcuchaný, ani příliš laskavý a líbezný, aby vás to obtěžovalo a bylo to protivné. Jinými slovy, obavy ze svěrákovského „čistého“ humoru (tak čistého, že to v nás vzbuzuje otázku na přemýšlení) a poetiky jsou neopodstatněné. Nikdo tam navíc nezvrací, krvácí tak maximálně nepozorovaně co měsíc matička, i když její synek až do samého závěru žije v napětí z hrozby v jejím břichu. Žánrové rozparcelování vkusné, rodinné komedie je dané, proto mě tato fakta opravdu nezaráží. Nicméně o akční momenty není nouze, i když se formálně nevyjadřují tak explicitně syrově jako třeba v případě jiného „dětského“ filmu o Harry Potterovi. To ovšem neznamená, že míň zábavně nebo dokonce nudně. Předpokládám, možná pošetile, že i přes výrazovou jinakost a absenci opravdu hnusných a děsivých monster z pekla a všudypřítomné temné a depresivní atmosféry by Mikulášovy patálie měly být nejen pro dětského diváka přínosné, atraktivní a nikoliv ztrátou času
Fish Tank (2009)
1
Kdybych měl vystihnout film jedním slovem, měl bych často problém a nevystačil bych si kolikrát ani se dvěma, v tomto případě ho nemám, je to jednoduché, to slovo je „nezáživný.“ Celý FT mě od začátku do konce nedokázal získat, nadchnout ani zaujmout, v podstatě se dá říct, že jsem se celých 123 minut nehorázně nudil a nepřál jsem si nic jiného, než aby „to“ skončilo.
V prvním případě musím zmínit absenci čehokoliv, co by byť jen vzdáleně připomínalo děj. Jeho naprostý nedostatek pro mě znamenal ten největší kámen úrazu. Nejsem však člověk, který by nesmyslně bazíroval na akcí nadupané jízdě, stejně tak (možná daleko častěji) se dokážu nadchnout pro lyrický způsob vyprávění. V takovém případě ovšem musím být lapen atmosférou, obrazem, nápady. Nic z toho jsem zde nenašel. Fakt jsem se snažil.
