Železná lady (2011)

Margaret Thatcherová je rozhodně zajímavá osobnost, ale film jsem dokoukala jen s přemáháním. Ovšem Meryl je jako vždy skvělá

Fakt moc pěkný. Takový pěkně neamericky americký příběh. Film pěkně balancuje mezi osobním příběhem a politickou biografií, do které příliš nezabředává.

Film zobrazuje postavu Margaret Thatcher ve třech liniích: jako mladou ambiciózní ženu zkoušející své první krůčky v politice, jako ministerskou předsedkyni a jako důchodkyni bojující se stařeckou demencí. Pojítkem je přitom ta poslední etapa, kde se prolínají vzpomínky na prožité okamžiky s prostřihy dokumentárních záběrů z demonstrací nebo z války o Falklandy. Nebýt zobrazení jejího odstoupení a života v důchodu, šlo by o film podle klasické šablony typu Rocky, kde se outsider přes vůli všech dostane vlastní pílí a cílevědomostí až na vrchol. Aby se neřeklo, dostane se jí trochu pomoci od trenérů na image, kteří ji školí v tom, jak má používat tón hlasu a gesta - stejně jako má Rocky svého trenéra, který mu pomůže v technice a podpoří ho v krizi. Všichni jsou proti ní, vysmívají se jí, že je žena a navíc dcera hokynáře - zdá se, že nikdy nemá šanci se v politice prosadit. V situaci, kdy se kvůli nespokojeností se situací v zemi rozhodne kandidovat na předsedkyni strany, nevěří, že by mohla uspět. Poradci jí ses však řeknou, že věří v to, že se stane první ministerskou předsedkyní, a to ji dodá nový elán. Vyznívá to však nicméně dost uměle, zničeho nic se stane nejvýše postavenou ženou ve vládě. Jakmile se na tento post dostane, chová se "chlapsky", odmítá kompromisy a jde za svými idejemi bez ohledu na následky. Věří ve svoje schopnosti a je jí vcelku jedno, co si myslí ostatní členové vlády nebo občané země. Konflikty se musí eskalovat, snažit se o smír zavání slabošstvím. Přitom ale není bezcitná karieristka, rodinám padlých vojáků vlastnoručně kondoluje. Vypadá to však, jako kdyby si musela kompenzovat, že je žena a všem dokázat svoji dostatečnou tvrdost. I ve stáří, když už ztrácí přehled, nikdy nepřizná svůj omyl a vždy dokáže ze situace taktně vybruslit. I v domácnosti ji její manžel oslovuje jako svoji velitelku - i když je nutné přiznat, že se zde chová mnohem shovívavěji a svého manžela má opravdu ráda.

Většina filmů má svoji hlavní postavu, ale málokdy tak zastiňuje ostatní jako v Železné lady. Snad s výjimkou manžela a dcery jsou ostatní naprosto nevýrazní a v pozadí - Maryl Streep má celý film sama pro sebe, je určitě hlavním bodem filmu, ostatní postavy jsou jen komparz. Kromě ní je pozoruhodný ještě Jim Broadbent v roli jejího manžela a skrytého rebela, který si dovolí provádět různé vylomeniny. Jeho žena je sice nevidí úplně ráda, ale toleruje mu je. Jejich dcera je v přítomnosti matky poměrně nevýrazná a všichni ostatní se v domě jen mihnou.

Streep hraje naprosto přesvědčivě obě dost odlišné role - roli vrcholné političky i roli hrdé dámy, které postupně přestává fungovat hlava, nicméně nedává nic najevo a nedovolí nikomu, aby jen naznačoval, že už není úplně fit. Poslanci vždy diskutují a hádají se sborově, jako by to byly kopie, jediná Margaret naprosto vyčnívá a nakonec většinou všechny utře. Její osamělá pouť politickou kariéru nakonec skončí ve věku, kdy se svět pohne, ale ona zůstává tvrdošíjně věrná svým názorům a zásadám. Kolegové ji nakonec opustí - chvíli po tom, co ji opustí voliči, kteří už jí mají plné zuby.

Jak to uchopit? Pokud chcete jít na film o politice nebo vás zajímá osoba Železné lady, moc se o jejích názorech a střetech nedozvíte. Navíc prý film po faktické stránce moc neodpovídá skutečnosti. Zajímavý je tedy buď jako portrét velmi cílevědomé "self-made ženy" - což je už docela okoukané - nebo jako portrét velmi zajímavé a osobité ženy. Z tohoto pohledu je film naprosto čistý - nejsou tam jiné dějové linie, vše se točí kolem kariéry jedné velmi významné britské političky. Stačí to nebo to je málo?