
![]()
110 minut
|
|
Žánry: |
Drama, Komedie, Biografický, Retro |
---|---|
Motto: | Falešně, ale se štěstím. |
Obsah: |
Meryl Streep v roli závratně bohaté ženy, jejímž jediným snem je zpívat. Bohužel její hudební nadání a hlas jsou jednoznačně příšerné. Když se v roce 1944 více »« méně |
Režie: |
Stephen Frears |
Scénář: |
Nicholas Martin |
Herci: |
Meryl Streep Hugh Grant Simon Helberg Rebecca Ferguson Nina Arianda ... |
Premiéra: | 25. 8. 2016 |
---|---|
Distributor: | Bioscop |
Přístupnost: | MP-12 |
Božská Florence je prostě .... božská! Tedy Meryl je prostě božská. Její výkon je neskutečný a to jak herecký,tak pěvecký. Muselo být hrozně těžké takto "zpívat",když jste ve skutečnosti obstojnou zpěvačkou. Hugh Grant mne taktéž velmi bavil a Simon Helberg zde předvedl další variaci Howarda z Teorie velkého třesku. Příběhy podle skutečných událostí mám velmi rád a Božskou Florence si zařadím mezi ty lepší,které si v budoucnu opět rád pustím.
Vždycky když se nějaký film příliš vychvaluje a pak na něj nikdo nepřijde je varování a v tomto případě varování zcela oprávněné. Ne že by herci hráli špatně nebo, že by film měl nějaký špatný námět, jen je to prostě bakalářský příběh na půl hodiny a zdaleka nemá sílu na celovečerní film. Tohle je prostě velmi řídká povídačka s mnohokrát opakovaným základním vtipným nápadem, která ale jako komedie v podstatě nefunguje a jako drama je to prvních 40 minut úplně mimo. Nemám nic proti tomu, když se film dá říct jednou větou. Naopak. Ale bohužel v tomto případě ta jedna věta naprosto stačí.
Trochu zamrzí, že po úvodních pár minutách, co "božská" Meryl Streep skřehotá jak ten nejfalešněji znějící skřivan, už její zpěv omrzí a za pár minut už ani nepřijde vtipný. Zároveň je to dějové plytké a samotný příběh Florance není nijak impozantní, aby zvládl utáhnout skoro 2 hodiny filmu. Herci sice hrají dobře, kamera skvělá, dialogy dobré, ale k čemu, když se tam prakticky nic neděje. Bohužel film, i přes řemeslné kvality, nemá šanci nabídnout víc, než příběhový průměr.
Tak přesně to jsem chtěla napsat i já, totiž že Božská Florence byla prostě BOŽSKÁ! Opravdu úchvatný výkon Meryl Streep! Jsem fascinovaná, jak to tato všestranná herečka zvládla. Hugh Grant je rovněž výborný. A v závěru jsem měla až slzy v očích. Klavírista Cosme McMoon v podání Simona Helberga je též postava neopomenutelná.
"Lidé mohou říkat, že neumím zpívat. Nemůžou ale říct, že jsem nezpívala." Příběh skutečné kdysi žijící ženy Florence Foster Jenkinsové, která zasvětila svůj život podpoře hudby a zpěvu (bohužel včetně vlastního špatného zpěvu) je natočený jako komedie s tradičně bezchybnou Meryl Streep v hlavní roli (neumím si představit, jak těžké musí být zahrát to, že někdo byť se školeným hlasem, zcela specificky neumí zpívat) a Hughem Grantem v roli jejího trpělivého o něco mladšího manžela, který má sice podle dohody se svojí ženou milenku, ale přesto je manželce bezvýhradně oddaný a je jí věrným společníkem až do smrti. V komické vedlejší roli klavíristy se objevil Simon Helberg a zde překvapí nikoli jeho komediální talent, kvůli kterému zřejmě dorazili do kina všichni fanoušci Teorie velkého třesku, ale to, že (alespoň podle závěrečných titulků) na klavír opravdu Meryl Streep doprovází on sám. Skvělý film pro zamilované páry před romantickou večeří, neboť spojuje řádnou porci legrace s nezbytnou dávkou dramatu. Přesto na tom filmu ale něco nefungovalo - očekávala jsem v závěru, že mě to víc "sebere", leč opakované nekončící vysmívání se špatnému zpěvu hlavní postavy přicházelo bohužel ještě i ve chvílích, kdy už mělo ustoupit přece jen o něco silnějšímu prožitku.
Film určitě zajímavý. Herecké výkony hlavních hrdinů celý film v podstatě "udělají", ale v závěru jsem marně hledal pointu celého toho příběhu (který je podle skutečné události). Dá se nad filmem a tím příběhem i dál přemýšlet, ale musím se přiznat, že jediná další moje motivace spojená s tímto filmem je si zjistit něco dalšího o té pravé Florence a jak to doopravdy tehdy bylo. Když bych to měl zhodnotit jednou holou větou: "odpočinkovka na dlouhé podzimní večery"...
Hugh Grant poměrně vyváženě miluje svoji filmovou manželku Florence (Meryl Streep) i její peníze. Ta ženská má přes svůj dramaticky tragický hlas a poměrně pokročilejší věk určité neodolatelné kouzlo spočívající v zcela upřímné vášni pro zpěv a naprosté neschopnosti reflektovat, že její pěvecké nadání se pohybuje v záporných hodnotách. I publikum je schopno vnímat vášnivost zaujetí a celé vystoupení v Carnegie Hall kupodivu neskončí naprostým výsměchem, byť v jedné velmi kritické chvíli vystoupí na obranu Florence dáma, co je obdařená mimořádnou empatií, byť na to zrovna nevypadá. Jinak oba hlavní představitelé hrají dokonale přesně, a ladí spolu i přes ten věkový rozdíl.
Zpívala falešně, neměla dostatečný rozsah a neudržela rytmus,přesto se stala Florence Foster Jenkins nejznámější americkou sopranistkou, proslulou svými gramofonovými nahrávkami a vyprodaným koncertem v Carnegie Hall. Narodila se roku 1968 v zámožné rodině žijící v Pensylvánii.Nejvíc mně bavil Hugh Grant a Simon Helberg taky nebyl k zahození a k výkonu Meryl Streep není co dodat,ta nezklame nikdy.
Božská Meryl rozvlnila svůj hlas do operní falše a Florence na plátnech kin povstala jak Valkýra v úžasnou podívanou. Herecké trio v seskupení Streep, Grant a Helberg bylo opravdu výtečné, spoluladilo krom zmíněného zpěvu naplněného děsivým kvílením a já si vychutnával každý hlt tohoto citlivě vtipného dramatu za neustálého tikotu metronomu. Inspirací filmového opusu je skutečná událost, která naučila lid si pevně svírat ušní dutiny, aby náhodou díky Božské Florence nedošlo k jejich destrukci a necitlivému zahlušení. Naštěstí film mi žádnou destrukci nezpůsobil, ba naopak mě příjemně po duši pohladil.
Ja jako učastnicka někvolko pěveckých sútaží viem pochopit že láska k hudbe a ponímanie sebe samej može vest ku tekovejto situacii. Obdivujem ludí ktorý mali Florence tak radi že jí ´její život a životni optimismus nechavali na vyskej úrovni tak aby si mohla žit svoj krásný a štastný život aj kde to předtím asi tak úplně něbolo
U hodných lidí se tleská velkému srdci, ne talentu. Mají nárok na splnění svých snů, pokud je pomáhají plnit jiným. A tak tedy tleskám... Zajímavé spojení britsky empatického Hugha Granta a jímavě naivní Meryl Streepové funguje dokonale, naopak výkon Simona Helberga mne občas přinutil pozvednout obočí.