Vždy, když tento snímek vidím, si uvědomím, jaká to má moje generace štěstí, že si můžeme říct, co chceme. Na druhou stranu dnes postrádám to kouzlo, které bylo cítit v celém filmu, ani ho neumím popsat, ale bylo to fajn.
Z našich filmů je tenhle pro mně jednička. I kdyby pan Hřebejk už v životě nic nenatočil (a já doufám, že natočí),za "Pelíšky" mu budu nadosmrti vděčná. Je to moje dětství, moje vzpomínky, moje prožitky...Čiší z nich neuvěřitelná lidskost, sounáležitost a zároveň neuvěřitelnost té pošahané doby, po které dnes tolik lidí - nepochopitelně - touží :-(. Viděla jsem je 100x a uvidím je i po sto prvé, u tohoto filmu jsem využila všechny své emoce, které mám - od úsměvu až po usedavý pláč. Jenom mi u nás připadá jaksi nedoceněný, nechápu proč. Pane Hřebejku, děkuji, děkuji, děkuji!
Nejlepší český film. Pro mne absolutní jednička. Je spousta filmů nejen z čela žebříčku, které patří k mým oblíbeným. Kdežto Pelíšky se neochodí, na ty se dá koukat pořád dokola. Nepřeberné množství legendárních hlášek a scén, skvělé obsazení a také skvělé herecké výkony, především pánů Kodeta, Donutila, Duška, Polívky a dam Stašové, Vašáryové a Holubové. A když starej Kraus hraje českou hymnu, za zvuku přelétávajících letadel spřátelených armád, tak mne mrazí