Paraplíčka ze Cherbourgu

Děj filmu sleduje příběh mladého páru – prodavačky Geneviève (Catherine Deneuve) a automechanika Guye (Nino Castelnuovo). Oba jsou do sebe bezhlavě zamilovaní a sní o společné budoucnosti, i když jejich vztahu nepřeje Genevièvina matka. Jejich štěstí však náhle přeruší Guyovo povolání do armády a odchod do alžírské války. Geneviève těžce nese odloučení a brzy po jeho odjezdu zjistí, že čeká dítě. Pod tlakem matky a obav z nejisté budoucnosti nakonec Geneviève neochotně přijme nabídku k sňatku a vdává se za bohatého klenotníka Rolanda Cassarda, a to i přes své city k Guyovi. Když se Guy po vojenské službě vrací domů, je zdrcen zjištěním, že na něj Geneviève nepočkala. Nakonec však nachází útěchu v náruči Madeleine, která v minulosti pečovala o jeho nemocnou tetu, a začne provozovat svou vlastní čerpací stanici. Film vrcholí jednoho zimního večera, kdy se Geneviève a Guy po letech znovu shledávají.

V době uvedení vzbudila Paraplíčka ze Cherbourgu (1964) velký ohlas, což dokládá i hlavní cena z festivalu v Cannes. Kritici oceňovali především odvahu vyprávět příběh výhradně zpívaným dialogem, výraznou barevnou stylizaci i hudbu Michela Legranda. „Film se těšil velkému diváckému zájmu nejen ve Francii, ale i v zahraničí a získal mimo jiné celkem pět nominací na Oscara. Zlomovým se snímek stal i pro své tvůrce: režisér Jacques Demy si filmem upevnil své místo mezi nejvýraznějšími tvůrci francouzské nové vlny a Catherine Deneuve role Geneviève vystřelila mezi přední francouzské herecké hvězdy, kterou zůstává do dnešních dní.

Jacques Demy ve spolupráci s kameramanem Jeanem Rabierem a výtvarníkem Bernardem Eveinemvytvořil svět plný sytých pastelových barev, v němž jsou laděny nejen kulisy a interiéry, ale i kostýmy postav – každá barva přitom nese symbolický význam a odráží emocionální stav hrdinů. Film působí téměř jako malovaný obraz, v němž je každý detail promyšlený. Neméně zásadní roli hraje hudba Michela Legranda: orchestrální partitury plynou bez přestávky od začátku do konce a nahrazují veškeré dialogy. Legrandovy melodie dokážou být hravé i melancholické a hlavní téma „I Will Wait for You“ (Je ne pourrai jamais vivre sans toi) se stalo jedním z nejslavnějších motivů francouzské kinematografie.

Paraplíčka ze Cherbourgu dodnes fascinují svou kombinací romantiky, melancholie, hudby a vizuální stylizace a jsou považována za klasiku francouzského filmu, která inspirovala celé generace tvůrců. Na jejich poetiku výrazně odkazuje například Damien Chazelle ve svém oscarovém muzikálu La La Land (2016). Za jednu z inspirací při natáčení fantasy komedie Barbie (2023) je uvedla i Greta Gerwig.

Paraplíčka ze Cherbourgu bývají obvykle řazena jako druhý díl volné trilogie romantických filmů Jacquese Demyho, které propojuje styl, postavy i obsazení. Trilogii otevírá snímek Lola (1961) a završují ji Slečinky z Rochefortu (1967).