Články o King Kong

Do tuzemských kin tento týden přilétl adrenalinový remake dystopického kultu Běžící muž (The Running Man) z osmdesátých let, v němž nasupený protagonista v nelidské soutěži o absurdně vysokou finanční odměnu celý měsíc prchá před zabijáky, a to před zraky dychtivých diváků reality show. Můžeme si tedy s radostí připomenout jiné kultovní, klasické či brakové filmy, v nichž hrdinové bojují o život a prchají před lidmi v různých žánrových a tematických koridorech – od satirické akční zábavy až po psychologické thrillery či přiblížení domorodých rituálů.

Dobrodružný dětský žánr vycházející z dědictví vypravěčské tradice Julese Vernea dostal před 70 lety globální kinematografický impulz. V tehdejším Gottwaldově studiu dětských filmů Karel Zeman natočil naučnou Cestu do pravěku, kterou svou technickou zdatností a formální imaginací proměnil ve strhující ukázku filmového dobrodružství, jež překlene pravěká úbočí stejně jako divácké generace. Nejslavnější dílo režiséra, jehož animační techniky a jejich kompozice obdivují i největší hollywoodští tvůrci, se prodalo do dvaasedmdesáti zemí světa.

Do nikdy nekončící a vždy subjektivní debaty o nejlepších hororových filmech historie vstoupil věhlasný magazín Variety, který vybral hned stovku pilířů oblíbeného žánru, u něhož strach, bezmoc a někdy i čiré znechucení zastupují kýžené reakce publika. V první desítce komplexního žebříčku, jenž zohledňuje různorodé žánrové odrůdy vzhledem k jejich přetrvávajícímu efektu i obecnému vlivu na vývoj média, najdeme několik notoricky známých a také poměrně překvapivých titulů. Horor není jen o krvavé hrozbě zabijáků a hysterickém úprku obětí, což tato mnohovýznamová topka dokládá.

Dnes si připomínáme 25 let od premiéry provokativní Spalující touhy (Eyes Wide Shut) od Stanleyho Kubricka. Zatímco pověst snímku a jeho umělecký status v průběhu let stále více stoupá, během premiéry se s úspěchem nepotkal. A to jak u diváků, tak např. i u oscarové Akademie, kde byl Kubrick již poněkolikáté ignorován. Najde se ale mnoho dalších skvělých filmů, které jsou na tom podobně.

Do kin dorazil snímek Godzilla x Kong: Nové impérium (Godzilla X Kong: The New Empire), který nabízí velkolepé, i když také malinko šílené, blockbusterové hody. Další příspěvek do značky MonsterVerse pak v kinech slaví ještě větší úspěch, než se čekalo. V amerických kinech snímek utržil o prvním víkendu 80 milionu dolarů a skončil tak těsně za otvírákem veleúspěšné druhé Duny (Dune: Part Two). I obrovské tržby ze zbytku světa pak dávají tušit, že snímek utrží v kinech klidně i přes půl miliardy dolarů a stane se nejúspěšnějším filmem série.

V prvních pár minutách filmu Godzilla x Kong: Nové impérium (Godzilla x Kong: The New Empire) vidíme japonského megaještěra probudit se v Koloseu, kde spokojeně podřimoval od konce minulého dílu. Okamžitě se brutálně porube s kajdžu, zlikviduje půlku města a druhou půlku pokryje vrstvou křiklavé zelené krve, díky jejíž fantaskní barvě si snímek může zachovat nízkou věkovou přístupnost. Tomuhle se říká statement. Kdo po téhle scéně zůstane, si rozhodně nebude moct stěžovat na to, že film je přeplácaná blbost.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Většina komerčních letů má dnes obrazovky zabudované do opěradel a cestující si vybírají z kolekce filmových a seriálových děl, jimiž si mohou několik kilometrů nad zemí ukrátit čas. Nemluvě o tom, že každý pasažér má k dispozici také osobní multimediální zařízení. Dvanáct pasažérů letu Imperial Airway z Londýna do Paříže mělo roku 1925 trochu jiné podmínky. Jako vůbec první lidé mohli v letadle zhlédnout celovečerní film, jímž byla tehdy žhavá sci-fi novinka Ztracený svět (The Lost World) na motivy proslulého románu Arthura Conana Doylea. Musel to být vskutku netradiční a při zpětném pohledu i nebezpečný zážitek.

Na stříbrném plátně ji proslavila v podstatě jediná úloha, a to pořádně ukřičená a mnohými neoblíbená. Kate Capshaw se roku 1984 chopila hlavní ženské role kabaretní zpěvačky a tanečnice Willie Scott v blockbusteru Indiana Jones a chrám zkázy, což tehdy jednatřicetileté začínající herečce navždy změnilo život. Při natáčení potkala budoucího manžela Stevena Spielberga, s nímž žije dodnes. Vychovávají sedm dětí a Capshaw, která hrála také po boku Seana Conneryho či Michaela Douglase, dává přednost rodině, malování a charitativní činnosti.

Zemřel před 58 lety, Brita Alfreda Hitchcocka pozval do amerických filmových studií a na kontě má jeden rekord, který nebyl dodnes minimálně dorovnán. Řeč je o Davidu O. Selznickovi, producentovi, scenáristovi a příležitostném režisérovi zlaté éry Hollywoodu.