Pomsta Sithů je vepsaná v kulturní DNA. „Poslední Star Wars“ jsou po 20 letech významnější než dřív

„Když jsem řekl, že budu dělat prequely, všichni říkali: ‚To je skvělé, uvidíme Dartha Vadera, jak všechny zabíjí.‘ A já jsem odvětil: ‚To není ten příběh,‘“ vysvětlil Lucas roku 2005 pro Rolling Stone. Měl pravdu? Už před premiérou Pomsty Sithů, která završila trilogii o Anakinově sestupu k temné straně Síly, se hodně mluvilo o nejtemnější filmové epizodě Star Wars. Zatímco Skrytá hrozba byla roku 1999 hlavně pro děti a následné Klony útočí (2002) pro nerdy a hodně zaryté fanoušky, konečné směřování k Palpatinově diktatuře a souboji Anakina s Obi-Wanem mělo být dospělou sci-fi satirou.

A to často velmi názornou. Anakin s tváří Haydena Christensena sice nabýval monstrózních rysů zejména pro lásku k Padmé (Natalie Portman), jejich legendární romantické cvrlikání z dvojky ale Lucas skoro úplně eliminoval. Z dosud významné hrdinky, dědičky filmového odkazu princezny Leiy, se stala plačící těhotná žena a veškerá pozornost se upjala na nejočekávanější charakterní přerod v dějinách kinematografie. Z malého kluka, jenž před pár lety závodil na kluzáku za skřehotání Jar-Jara Binkse, se vyklubal chladnokrevný zabiják dětí. A také, ehm, George Bush?

„Pokud nejsi se mnou, pak jsi mým nepřítelem,“ procedí Anakin směrem k Obi-Wanovi (Ewan McGregor). Svému mentorovi a vedle mistra Yody dalšímu přeživšímu likvidačního Rozkazu 66 uštědří krutou ideologickou ránu. „Jen Sith vidí svět černobíle,“ zní odpověď komentující absolutní tvrzení budoucího Vadera, jenž skočil na špek fašistické propagandě Palpatina (Ian McDiarmid). Asociace hned před dvaceti lety mnohým neunikla, dnes už málokdo pochybuje, že Lucas svými prequely o „zdanění obchodních cest“ a kongresové republikové krizi dokonale vystihl soudobé politické klima i aktuální slábnutí demokracie.

„Jste buď s námi, nebo proti nám,“ pronesl v tehdejší realitě americký prezident George Bush poté, co události 11. září uvrhly USA do křižáckého tažení proti východnímu terorismu. Válka v Iráku se omlouvala nepodloženým tvrzením, že Saddám Husajn vyvinul zbraně hromadného ničení, a Amerika po diplomatických devadesátkách znovu zradila své postavení progresivního světového lídra. „Takto umírá demokracie, za bouřlivého potlesku,“ komentuje Padmé Palpatinovu oslavovanou převahu nad Senátem, která vedle tehdejšího viceprezidenta Dicka Cheneyho vhodně satirizuje i republikánské celní tažení Donalda Trumpa.

Film před premiérou obdržel přísnější rating PG-13 doporučující rodičům, aby do kina doprovázeli děti před pubertou. To bylo vzhledem k rozjařeným předchůdcům překvapivé, ale Lucas s tím neměl sebemenší problém. „PG-13 mi vlastně nevadí. Tenhle díl je o něco drsnější a myslím, že děti – hlavně malé děti – by měly být upozorněny, že tohle nejsou typické Star Wars. Je to mnohem temnější. Je v tom mnohem víc děsivých věcí. Místy je to brutální a měly by o tom vědět.“ Jeho slova pro Vanity Fair posvětila preferovaný důraz na Anakinův přerod a snad také na politické významy, o nichž lidé stále moc nepřemýšleli.

Lucas i proto spálil většinu přímých můstků k původní trilogii, které původně do scénáře zapracoval. Napsal kupříkladu scénu s mladým Hanem Solem a slavný otcovský motiv chtěl rozvíjet prostřednictvím Palpatina, jenž měl Anakinovi vyjevit, že ho stvořil z midichlorianů. Očividnou referencí ale zůstal titul Pomsta Sithů, odkazující k původnímu názvu šesté epizody Návrat Jediho. Ta se měla nejprve nazývat Pomsta Jediho (Revenge of the Jedi) a existuje dokonce limitované množství propagačního materiálu s tímto titulem. Lucas nicméně pár týdnů před premiérou v roce 1983 usoudil, že Jediové by nikdy netoužili po pomstě, a svolil k alternaci.

V Anakinovi naopak kypí hněv a s Obi-Wanem zkříží světelné meče na vulkanické planetě Mustafar, kde se odehraje možná nejznámější a nejcitovanější filmový duel století. Štáb měl štěstí, že v Itálii zrovna explodovala sopka Etna, což poskytlo neocenitelné záběry na tryskající lávu. Ty v podstatě symbolizují pekelnou destinaci faustovského paktu protagonisty, z něhož se klube největší záporák kinematografie. A v tom vězí emoční a především kulturní síla, kterou nesráží ani zprvu špatně přijatý výkon Christensena či rozpačitá režie, zejména v oblasti vedení herců a načasování mnohých replik a střihů.

„Nejsem žádný skvělý scenárista,“ omlouval Lucas dlouhodobě monitorované slabiny. „Snažím se vyprávět příběh pomocí filmu, nesnažím se napsat skvělý scénář. Scénář používám jako osnovu.“ Pro Pomstu Sithů, okázalé spojení seriálových sci-fi časopisů a westernových TV pořadů, vztahového melodramatu, akční šermířské epiky a otevřené kritiky neoliberalismu, to platí víc než pro kterýkoli jiný Star Wars film.

Vizuálně je místy ohromující a obsahuje spoustu záběrů, které jsou vepsané do kulturní DNA ve formě memů i estetických kompozic. Lucas vždy uměl mizanscénu osázet tucty podnětů, které projekci na velkých plátnech zpestřují. Pomsta Sithů je v tomto směru jeho zřejmě nejbarvitějším filmem. V kinech svého času po nepřesvědčivé dvojce (a vyloženě problematické jedničce) uspěla nejen díky hřmotnému marketingu a reálné hrozbě toho, že další SW snímek už možná neuvidíme. To je přitom svým způsobem zatím pravda. Lucas do sebe zacvakl dva díly rozsáhlé ságy Skywalkerů, které se následně zbavil a nechal Disneyho, aby z jejích základů vytahoval další a další pilíře.

A to se lidem nakonec zprotivilo mnohem víc než zprvu nepochopené prequely, jimž se před dvaceti lety dostalo bezesporu nadčasové tečky. Pomsta Sithů dělá kulturní vlny i roku 2025, kdy Star Wars nabírají staronový argumentační směr díky fantasticky přijatému seriálu Andor. Lidé se v dubnu mohli připravit na pěšáckou rebelii proti Impériu tím, že si v kinech zopakovali filmového předchůdce z roku 2005, zobrazujícího totalitářské vlivy na jediném, zato však kruciálním jedinci. Pomsta Sithů totiž u příležitosti dvacátého výročí znovu vstoupila do světových kin a za jediný víkend si z nich odnesla 42 milionů dolarů.

Snímek, pořízený Lucasfilmem za zhruba 113 milionů dolarů, tak jen v kinech celkově překonal 900 milionů dolarů. To Disneyho sequely s posunutou inflační mírou ještě vylepšily. Pokud ale za dvě nebo tři dekády budou chtít znovu uvádět Sílu se probouzí, Posledního z Jediů nebo Vzestup Skywalkera, kolik lidí se reálně ukáže? A zazní na konci bouřlivý potlesk, nebo jen vstřícné, nostalgické pokývnutí?

Podívejte se na žebříček nejlepších sci-fi filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: SlashFilm, Vanity Fair, Collider