Mia Farrow slaví 80. Zazářila v ikonickém hororu, usvědčila Woodyho Allena a měla blízko k Havlovi

Farrow se narodila roku 1945 do rodiny australského režiséra a irské herečky. S otcem navštěvovala jeho filmové sety, ale rodinu nadobro rozvrátila letecká tragédie, která roku 1958 připravila o život nejstaršího bratra Michaela. Tatínek propadl alkoholu a předčasně zemřel, přičemž Mia se uchýlila k herectví především s vidinou finanční injekce pro strádající rodinu. „Začala jsem chodit na konkurzy, protože jsem cítila, že musím přispět svou částí,“ potvrdila v rozhovoru pro Esquire.

V té době měla za sebou nepříjemnou zkušenost se závažnou nemocí, která ovlivnila její empatické a sociální cítění. „Když mi bylo devět, dostala jsem obrnu. Byla jsem vytržena z bezpečí rodiny a převezena do nemocničního oddělení pro nakažlivé nemoci v Los Angeles. Byla to epidemie obrny. Viděla jsem nemoc, nejistotu, bolest, dokonce smrt. A když jsem se vrátila zpět do svého života, už jsem se nikdy necítila stejně. Dalo mi to pocit, že musím najít smysluplný život, a to velmi ovlivnilo rodinu, kterou jsem si vybudovala. Adoptovala jsem deset dětí, většinu se speciálními potřebami, včetně syna, který je paraplegik kvůli obrně. To je můj způsob, jak se s tím vypořádat – znovu a znovu.“

Pracovní štěstí zkoušela na divadelní prknech, roku 1964 se výrazněji prosadila v televizní soap opeře Peyton Place. Krátce poté začala randit s legendárním zpěvákem a hercem Frankem Sinatrou a rázně odmítá, že by jí o tři dekády starší partner pouze nahrazoval otce. „Když jsem si vzala Franka Sinatru, můj otec nedávno zemřel a Frank právě oslavil padesátku. Lidé říkali: ‚Hledáš otce.‘ Těžko to můžu potvrdit nebo vyvrátit. Ale co vám řeknu, je, že to byl ten nejvíc cool, nejhezčí, nejvíc sexy chlap. Nemyslím si, že by mu mohla odolat jakákoliv žena v jakémkoliv věku. Byl naprosto okouzlující. Úplně rozkošný. Takže si můžete říkat, že to bylo o otci, jak chcete – ale on nebyl v ničem jako můj otec.“

Partnera, jehož zpětně označuje za životní lásku, si vážila pro jeho osobnost. „Frank Sinatra měl velmi silnou morální strukturu. V určitých ohledech byl vlastně docela konzervativní, velmi v duchu italského otce. Byla v něm část, která by řekla: ‚Zlom mu nohy,‘ ale zároveň část, která by to nikdy neudělala. A také část, která byla vynikajícím otcem a skvělým přítelem – nelhal by, dělal správné věci pro ostatní a nečekal za to žádnou odměnu.“ Názor nezměnila ani poté, co jí manžel donesl rozvodové papíry přímo na natáčení Rosemary má děťátko.

Za psychologický satanistický horor Romana Polanskiho, který loni na Paramount+ obdržel prequel Byt 7A, dostala nominaci na Zlatý glóbus. Svou třetí z celkových osmi, z nichž ale proměnila pouze tu úvodní a více symbolickou, za novou hvězdu roku 1965. Magazín Guardian film roku 2010 zvolil druhým nejlepším hororem historie, v loňském hlasování Variety o stovku nejzdařilejších žánrových děl obsadil pátou pozici. Farrow tomu vydatně přispěla svým emocionálním výkonem v úloze těhotné ženy, do jejíhož lůna zřejmě vůbec nezasel sémě její stále odtažitější manžel v podání Johna Cassavetese.

Farrow si role pečlivě vybírala a pro Esquire vysvětlila, že vyžaduje kreativní atmosféru a charakterní výzvy. „Pokud je role úplně mimo vaši povahu a zdánlivě vám nic neříká, je to vlastně i tak součást vás. Musíte ji v sobě jen najít.“ Ještě roku 1968 hrála vedle Elizabeth Taylor a Roberta Mitchuma v thrilleru Tajný obřad a další nominaci na Zlatý glóbus získala o dva roky později, zásluhou dramatu John a Mary s Dustinem Hoffmanem. Upřednostňovala britské produkce jako Slepá hrůza či Soukromý detektiv, zároveň se stala vůbec první americkou herečkou přijatou do prestižní Royal Shakespeare Company. Přesto si odskočila do americké adaptace Velkého Gatsbyho s Robertem Redfordem, z níž byl solidní divácký hit.

Sedmdesátá léta v soukromí strávila s hudebním skladatelem a dirigentem André Previnem, s nímž měla tři vlastní děti a další tři adoptované dcery asijského původu. Měla neukojitelnou potřebu pomáhat druhým v tísni, což s obdivným vyjádřením směrem k její svědomitosti vyzdvihl třeba americký spisovatel a její krátkodobý milenec Paul Roth. Farrow je podle něj jedním z těch lidí, kteří nedokážou stát stranou, když vidí utrpení.“Sama herečka prohlásila, že by radši měla něčí respekt než peníze a odsoudila racionální výmluvy, jimiž se většina lidí ohání v otázkách solidarity. „Pokud se někdo utopí v jezeře, máte morální povinnost ho vytáhnout? Téměř každý by řekl ano. Ale co když je to jezero míli daleko? Nebo na jiném kontinentu? Myslím, že bezmocnost není volba. Vždycky můžeme něco udělat.“

Své děti ale vychovávala důrazně a nepřála si, aby jen tak proplouvaly životem. S ohledem na striktní rodinné zázemí přitom dle svých slov nejvíc lituje dne, kdy potkala režiséra, scenáristu a herce Woodyho Allena. S oscarovým autorem Annie Hallové se seznámila krátce po rozvodu s Previnem. Tehdy měla jako herečka na kontě také Vraždu na Nilu a překvapivě i katastrofické béčko Avalanche, které si ale mohla omluvit tím, že v 70. letech učinil podobnou volbu takřka každý hvězdný herec. Roku 1980 se s o deset let starším Allenem vzali a v průběhu jejich svazku, kdy se její potomstvo rozrostlo na čtrnáct kusů včetně posledního biologického syna Ronana, spolu natočili celkem třináct filmů – namátkou úvodní Sex noci svatojánské, Danny Rose z Broadwaye, Purpurová růže z Káhiry a Alice, které ji vyjma prvního titulu vynesly další nominace na Zlatý glóbus. Kromě toho se stihla účastnit ještě jednoho propadáku, kultovního komiksového béčka Superdívka.

Naposledy ji Allen režíroval v romantické dramedii Manželé a manželky z roku 1992, kde ztvárnil manžela Farrow, jenž se zaplete do aférky s mladičkou studentkou. Ve filmu následovala bouře, která rázem zahřměla také ve všemi médii přetřásané realitě. Mia totiž v manželově manhattanském apartmá našla erotické fotografie adoptované dcery a tehdy vysokoškolské studentky Soon-Yi Previn, přičemž další a teprve sedmiletá adoptovaná dcera Dylan mamince prozradila, že Allen ji osahával a líbal na půdě jejich domu v Connecticutu. „Dylan mi řekla, že jí Allen strčil prst do vaginy a líbal ji po celém těle na půdě,“ svěřila se později pro Vanity Fair.

Součástí důkazních materiálů byl také videozáznam, kde Dylan popisuje údajné zneužití Allenem. Kazeta byla anonymně doručená na stanici FOX 5 a objevila se až v diskutované dokumentární sérii HBO Allen vs. Farrow z roku 2021. Mnoho lidí tudíž usuzovalo, že Farrow, necitlivě nahrávající své dítě hovořící o velmi choulostivých záležitostech, videa sama „zrežírovala.“ Roku 1992 nicméně vyhrála soudní spor o svěření dětí do péče a po vynesení rozsudku poskytla exkluzivní rozhovor pro Good Day New York, kde vyjádřila bezbřehou lítost. „Uprostřed noci se probudím a cítím vinu, že jsem ho přivedla do naší rodiny, kde jsme mu všichni – děti i já – důvěřovali.“

Allen všechna obvinění důrazně odmítá, ale příliš si nepomohl tím, když se roku 1997 oženil se Soon-Yi Previn, tehdy sedmadvacetiletou (o pětatřicet let mladší) dcerou Farrow, čímž definitivně zpřetrhal její vazby s adoptivní matkou. Slavného tvůrce tyto kauzy pracovně poznamenaly až v minulých letech, nadále ale aktivně natáčí s předními světovými herci, což Farrow nemá nikomu za zlé. „Úplně rozumím tomu, když se s ním kdokoli rozhodne pracovat. Nejsem v pozici jim říkat, že by neměli,“ prohlásila v zářijovém rozhovoru s CBS Sunday News.

Herečka se už znovu nevdala, měla nicméně blízko k nejrůznějším mocným mužům se spřízněným světonázorem. A to včetně prvního prezidenta České republiky Václava Havla, jenž ji prý inspiroval k větší občanské angažovanosti. „Nemluvila jsem česky a on sotva anglicky, ale dal mi všechny své knihy,“ vzpomínala. „Dal mi pocit, že mám převzít odpovědnost nejen za svou rodinu, ale i jako občan.“

Jejich přátelství s ní rezonovalo dlouhodobě a ještě posílilo humanitární i politickou aktivitu. Od procesu s Allenem se před kamerami objevovala stále méně, přijímala především televizní nabídky a vracela se na divadelní prkna. Na mainstreamové scéně jsme ji po opravdu dlouhé době mohli spatřit ve vyšinuté úloze sousedky jako z obrazu American Gothic v mysteriózní sérii Ryana Murphyho Vidím vás z roku 2022.

O to aktivnější byla v soukromí. V roce 2000 začala pracovat pro UNICEF, když ji organizace požádala, aby pomohla s kampaní na vymýcení dětské obrny v Nigérii. Držela hladovku na protest proti súdánskému prezidentovi al-Bašírovi, když v roce 2009 vyhnal 40 % humanitárních pracovníků. Po dvanácti dnech ji ukončila kvůli zdravotním komplikacím. Společně se synem Ronanem, z něhož se vyklubal špičkový investigativní novinář, roku 2007 napsala kritický článek do The Wall Street Journal, kde přirovnali Stevena Spielberga k nacistické propagandistce Leni Riefenstahl, a to kvůli jeho roli jako poradce pro olympijské hry v Pekingu. Článek vyvolal masivní mediální odezvu, zvýšil povědomí o čínské roli v Dárfúru a Spielberg nakonec rezignoval.

Ronan o dekádu později vedl novinářské vyšetřování v kauze Harveyho Weinsteina, které osvětlilo dlouhou historii sexuálního obtěžování hereček a producentského mogula nakonec poslalo za mříže. Nic z toho by evidentně nevzniklo (potažmo se mohlo opozdit) bez přispění Miy Farrow, jejíž bezesporu plodná a pamětihodná herecká kariéra vždy stála tváří v tvář turbulentnímu, pro mnohé inspirativnímu soukromí.

Podívejte se také na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Esquire, Vanity Fair, FOX 5, CBS Sunday News