Kvalita za to nemůže. U Disneyho svalují vinu za propadáky na sexistické publikum

Zůstaneme-li u filmů, Disney měl loni málo důvodů k radosti. Rok sice načala pokračující krasojízda druhého Avatara (který byl ovšem tak drahý a vznikal tak dlouho, že se na něj vztahují trochu odlišná měřidla), ale jinak se to s kasovními propadáky jen vezlo. Ant-Man 3 měl skvělý start, ale špatné recenze zájem srazily a po prvním týdnu zjevně nezůstal skoro nikdo, kdo by chtěl další marvelovku mermomocí vidět v kině. Malá mořská víla si vedla lépe, ale stála majlant a psalo se o ní spíš kvůli barvě kůže herečky Halle Bailey. Nezdařil se ani čtvrtý comeback Indiana Jonese, který v letní konkurenci Barbenheimera nemohl zalepit rozpočet kolem 300 milionů dolarů, na rodinný Strašidelný dům v létě nepřišel skoro nikdo a ženská týmovka The Marvels utržila nejméně peněz ze všech filmů MCU datovaných od Iron Mana.

Nevyšla ani sázka na animák Přání ve vděčném termínu Dne díkuvzdání. V tomto ohledu šlo o druhý propadák v řadě, neboť předloňská listopadová disneyovka Divnosvět v kinech doslova vybouchla poté, co většinu obecenstva naštvala gay protagonistou a motivy, jež rodiče malým dětem v kinosálu asi vysvětlovat nechtějí.

Na Disneyho jsou pochopitelně naštvaní i lidé zvnitřku. Nejenže mnoho z nich přišlo v rámci utahování opasků pod staronovým ředitelem Bobem Igerem o práci, ale někteří doplatili i na své vyhraněné životní postoje. Herečka Gina Carano byla jednou z hlavních tváří seriálu Mandalorian po dvě sezóny, do té třetí však nenastoupila kvůli příspěvkům na sociálních sítích, v nichž mimo jiné podporovala republikány a používala dost extrémní přirovnání cancel culture k Hitlerovu nacistickému režimu.

Zrovna Mandalorian je možná nejpopulárnější Star Wars show po akvizici Lucasfilmu společností Disney. Její filmová trilogie s Daisy Ridley dost fanoušků a fanynek popudila a těmto skeptikům se ježí hrůzou vlasy nad zprávami, že hrdinka Rey se má vrátit v dalším filmu režírovaném pákistánskou feministickou filmařkou bez zkušeností s celovečerní fiktivní tvorbou.

Disney stále produkuje hodně sledovaný a mnohými oblíbený obsah, jenže současně platí za nenáviděnou továrnu na selhání. Web World of Reel informoval o čerstvé reportáži Matta Belloniho z magazínu Puck News, jenž hovořil s nejmenovaným Disneyho producentem. Anonym se společnosti zastal a poskytl náhled, který může debatu ještě zintenzivnit. „Každý tvrdí, že za to mohou filmy. To se řekne každému snadno. Filmy s větším apelem podněcují k politikaření. Naše publikum – nebo jeho politizovaný segment – začíná jím zaznamenané sdělení vztahovat na záležitost kvality. Neřeknou, že opovrhují emancipací a posílením ženských hrdinek v Marvels nebo v poslední Star Wars trilogii. Ty filmy zavrhnou prostě proto, že jsou ‚špatné‘. Takže heslo ‚dělejte lepší filmy‘ znamená ‚vyrábějte filmy, které splní naše regresivní genderové stereotypy nebo postaví do centra dění muže,‘“ tvrdí v rozhovoru.

Vyjádření se opět otírá o poslední marvelovku s Brie Larson, již režírovala dosud nejmladší režisérka MCU Nia DaCosta. Nákladný snímek vedený čistě ženskými postavami v kinech utržil jen 206 milionů dolarů, což nestačí ani na papírový rozpočet, který se prý vyšplhal nejméně na 220 milionů. Jenže Marvels, podobně jako většina dalších marvelovských propadáků, měly obecně dost průměrné recenze a jejich reklama sestávala z mizerně vypadajících trailerů. Jde tedy spíš o vyhoření materiálu, jenž na jaře křísili pouze svérázní a univerzálně chválení Strážci Galaxie 3. Není divu, že Marvel letos do boje vysílá pouze jasnou hitovku Deadpool & Wolverine.

Anonymní člověk rovněž opomíjí dost vrtkavou definici „regresivních stereotypů“. Těžko v dnešní liberální západní atmosféře někomu kázat, co si má o čem myslet, a Disney možná také nezvládá agresivitu vlastní progresivity. Publikum přece filmy s ženskými hrdinkami nepodceňuje minimálně od sedmdesátých let, přičemž jasně nejúspěšnějším loňským snímkem byla Barbie, na niž se v davech chodilo v růžovém, s pomádou ve vlasech a s Barbie Girl od Aqua na rtech. A stačilo jí k tomu vedle herecké starpower (již si Disney také může dovolit) jen citlivě a vtipně zakomponované sdělení.

Bob Iger za tristní výsledek Marvels na podzim nepřímo vinil režisérku s tím, že během natáčení v době pandemie nebyly na scéně běžné kontrolní kapacity. V témže rozhovoru přitom zkritizoval také celkovou uměleckou strategii. „Zábava na prvním místě, potom až sdělení,“ řekl možná nejmocnější muž Hollywoodu. Minimálně nově ohlášené projekty ze světa Star Wars nasvědčují, že by si to Disney mohl vzít k srdci. A že k udobření sahá také po dalších pokračováních osvědčených značek včetně Toy Story a Ledového království, to se dá momentálně bohužel pochopit. Publikum se zábavním průmyslem přece nemusí válčit, a co dnes platí jako berná mince celé „woke“ debaty, to může být v další dekádě pasé.

zdroje: World of Reel, CNBC, Kinobox