Piraně vás nesežerou, větrací šachtou se neproplazíte. 10 filmových mýtů

Věc, kterou jste viděli ve stovkách kriminálek a akčních filmů. Kovový visací zámek jistě můžete rozbít opakovanými údery sekerou nebo kladivem. Ale jinak jde o velmi pevný kovový předmět, který malá kulka rozhodně nerozbije. Muselo by jít o velkorážní nebo tříštivou munici nebo o opakovaný zásah z automatické zbraně. Jedním výstřelem z pistole však zámek nejspíš neustřelíte, ani kdybyste měli výjimečně dobrou mušku a velké štěstí.

Smrtonosná past, Mission: Impossible a desítky dalších akčních filmů, thrillerů či hororů. Nelze tvrdit, že v žádném možném sci-fi světě v budoucnosti nebo v nějaké zvláštní budově nejsou obří větrací šachty, kam by se vešlo tělo dospělého člověka. Ale i když Bruce Willis nebo Tom Cruise byli v daných filmech štíhlí, větrací šachty bývají obvykle mnohem menší a neunesly by takovou zátěž. Vhodné tak pro krysy a kočky. Všechny větrací šachty ve filmech se musejí vyrábět speciálně pro natáčení.

Je to celý hororový subžánr, vrcholící pochopitelně parodicky přehnanou Piraňou 3D. Ale jde i o častou hrozbu třeba v mafiánských filmech. Nikdy v dějinách však nebyl zaznamenaný útok piraní na člověka, notabene aby jej zabily, a už vůbec ne sežraly zaživa během pár chvil. Většina zpráv ohledně piraní je přehnaných. Pokud náhodou spadnete do řeky, kde jsou piraně, plavte v klidu směrem od nich a dávejte si pozor spíš na krokodýly.

Různorodé akční a válečné filmy s drsnými hrdiny, Rambem počínaje, tuhle frajeřinku ukazují. Jenomže pojistku granátu neodejmete tak snadno a jen velmi těžko předními zuby, které nemají moc silný stisk, navíc se poměrně snadno poškodí nebo uvolní z dásní. Při počítání síly, kterou potřebujete na odtrhnutí pojistky rukama, zjistíte, že byste si v případě použití zubů mohli snadno vykloubit čelist. Pokud nejste Jaws z bondovek, nemáte šanci. Zadními zuby by tato akce možná byla, ale pořád není bez rizika, podobně jako u otvírání lahví piva.

Spousty akčních, krimi, gangsterek a specificky hitmanský subžánr na tom stojí. Tlumiče ve filmech způsobují, že zbraně jen kuňkají, pípají a škytají jak dáma do kapesníčku. Ve skutečnosti i výstřel s tlumičem jde poměrně dobře slyšet, zvlášť pokud v okolí není výrazný zdroj hluku. Rány s tlumičem se podobají lehkému bouchnutí dveřmi nebo záseku sekery do dřeva či ráznému rozlousknutí ořechu – záleží na typu zbraně a tlumiče. Nejde o ohlušující ránu, ale rozhodně se nejedná o neslyšnou práci.

Stovky lékařských seriálů a filmů, melodramat nebo dramatických finále akčních filmů. Postava zemře, na monitoru běží rovná čára, ale rána z defibrilátoru přivede mrtvého zpět k životu, doslova mu znovu rozběhne srdce. Defibrilátor se však používá, když srdce (pouze a ještě) pumpuje, ne když se zastaví. Mnoho lidí pak může zdravotnický personál obviňovat, že se nesnaží, ale profesionálové vědí, kdy má defibrilátor smysl, a kdy už ne. Defibrilátor pouze vrací srdce do správného rytmu, ale to musí jinak samo fungovat. Pokud se „vypne“, znamená to, že vám rychle odumírá mozek.

Jeden z nejoblibenějších psychologických mýtů. Stojí na něm různé vědecko-fantastické filmy jako Lucy nebo Všemocný. Samotná idea se však opakuje běžně v dialozích libovolného žánru. Jaké by to asi bylo, kdyby náš mozek pracoval na 100 %? Bylo by to k ničemu, zavařil by se a umřeli bychom. Nebo bychom vůbec nevěděli, co se děje a co děláme. Byli bychom přehlcení a nefunční. Mozek pracuje stále, ale zintenzivňuje práci různých části a přepíná mezi nimi. Mozek je prakticky pořád využitý na 100 %, ale jen v tom smyslu, že všechny jeho části stále pracují, jenom ne se stoprocentní intenzitou. Pokud by se intenzita práce všech částí zvýšila na 100 %, došlo by ke kolapsu.

Proprieta především ze starších šestákových románů, béčkových a exploatačních filmů a také z parodií nebo thrillerů s psychopaty. Padouch přikládá nevinné oběti hadřík namočený ve chloroformu na nos. Přepadený pak ihned upadá do mdlob a probouzí se až po čase svázaný v jeho doupěti neřesti. Ve skutečnosti trvá uspání chloroformem asi pět minut a vydrží také jen pár minut. Anesteziologové v nemocnicích pracují s mnohem větší dávkou. A kdyby byl chloroform opravdu tak účinný, snadno by uspal i útočníka, kterému by stačilo vdechnout jen stopy látky, jež se stále vypařuje do vzduchu.

Objevuje se to převážně v komediích, občas i v některých starších dokumentech, obecně je to zajímavý ozvláštňující vizuální prvek. Psi ve skutečnosti vidí barvy, pouze trochu jinak než lidé. V zásadě to jsou odstíny šedé, hnědé, žluté a modré. Nevidí červenou, oranžovou a zelenou. Na opravdu realistický film psím pohledem ještě čekáme.

Mnoho současných akčních filmů to už nedělá a spoléhá se na komunikaci pomocí vysílaček v helmách. Nicméně třeba slavný Bod zlomu ukazuje, jak si spolu dva muži povídají při volném pádu. Ve skutečnosti je hluk vzduchu, který prorážejí těla v takové rychlosti, neuvěřitelně silný. Znamená to, že během pádu, dokud se nerozevřou padáky, jste prakticky hluší. A mnozí parašutisté si i bedlivě chrání sluch. Ve vzduchu se můžete dorozumívat kromě rádia i jednoduchými posunky, ale ne mluvením.

Pokud vás napadají další typické filmové mýty nebo jste v našich popisech objevili nějakou nesrovnalost, dejte nám vědět.