Ve věku 95 let zemřela Gina Lollobrigida. Nejkrásnější ženu na světě marně sváděl hollywoodský milionář a její falešný sňatek musel anulovat papež

V požehnaném věku 95 let zemřela slavná italská herečka Gina Lollobrigida. S informací přišla italská agentura ANSA, přesná příčina smrti však není známá. V posledních letech Lollobrigida bojovala se zdravím, nakonec její srdce dotlouklo v jedné z římských nemocnic, kde byla už delší dobu hospitalizovaná.

Herecká ikona 50. a 60. let s přezdívkou Lollo si díky své věhlasné kráse vysloužila přízvisko Mona Lisa 20. století a její kariéra rozkročená mezi evropskou a hollywoodskou kinematografií rozhodně stojí za připomenutí.

Původním jménem Luigina Lollobrigida se narodila 4. července 1927 v městečku Subiaco nedaleko Říma jako druhá ze čtyř dcer. Už od mládí směřovala ke kariéře v modelingu, v 18 letech si připsala první roli v divadelní hře Santarellina a o dva roky později skončila třetí v soutěži krásy Miss Italia. Její sláva postupně rostla a za průlomovou roli lze považovat účast ve válečném dramatu Pozor, banditi! z roku 1951.

V průběhu 50. let se stala sexsymbolem starého kontinentu, a to především díky výraznému dekoltu ve francouzském historickém snímku Fanfán Tulipán (1952). Téhož roku se na plátně po boku Gérarda Philipa objevila ještě v podobné frašce Krásky noci. Kasovní úspěchy si připsala i s italskými produkcemi, konkrétně dvojicí romantických komedií Chléb, láska a fantazie a Chléb, láska a žárlivost, serióznější polohu si vyzkoušela v adaptaci slavné knihy Alberta Moravii Římanka. Ne náhodou dominovala melodramatu s názvem Nejkrásnější žena na světě (1955).

V dobách své největší slávy byla Lollobrigida vdaná za slovinského lékaře Milka Škofiče, s nímž měla jednoho syna. I proto jí však dveře do Hollywoodu po celá 50. léta zůstaly zavřené. Do zámoří ji totiž lákal filmový magnát Howard Hughes, ne však pouze kvůli filmovým rolím. Hughes totiž zařídil letenku do USA pouze pro ni, nikoli i pro jejího manžela, jak se původně domluvili. Už na letišti na herečku čekali právníci s nachystanými rozvodovými papíry, svérázný americký milionář ji navíc zahrnul luxusem a nabídkou k sňatku. Navzdory nepřístojnosti takového chování si prý Lollobrigida užívala Hughesovu pozornost, přesto se však svést nenechala, takže producent Pekelných andělů či Zjizvené tváře její kariéře za oceánem na dlouhé roky zamezil.

K Hughesově nevraživosti však s Lollobrigidou mohly natáčet americké štáby v Evropě. Tak se italská kráska ocitla v dobrodružné komedii Johna Hustona Poraž ďábla (1953), cirkusovém dramatu Trapéza (1956) s Burtem Lancasterem a Tonym Curtisem, klasické adaptaci Zvoníka u Matky Boží (1956) s Anthonym Quinnem či v biblickém dramatu Kinga Vidora Šalamoun a královna ze Sáby (1959), kde během natáčení zesnulého Tyroneho Powera nahradil Yul Brynner.

Roku 1960 se Lollobrigida odstěhovala do Kanady, což jí otevřelo cestu k zámořským rolím. Prvním hollywoodským snímkem se stala válečná romance Hrstka statečných s Frankem Sinatrou, následně několikrát spolupracovala s Rockem Hudsonem, například na komediích Italské prázdniny (1961) či Podivné manželství (1965). „Hned mi bylo jasné, že Rock Hudson je gay, protože se do mě nezamiloval,“ řekla prý v jednom rozhovoru. Tou dobou také vrcholila její nevraživost vůči Sophii Loren, rovněž italské krásce etablující se v Hollywoodu.

Koncem 60. let začalo hereckých nabídek znatelně ubývat, a tak se v následujících dekádách objevila před kamerou jen velmi vzácně. Přitom až na konci svého nejúspěšnějšího období se dočkala uznání ze strany zámořských novinářů udílejících Zlaté glóby. Roku 1969 získala nominaci za roli v komedii Dobrý den, paní Campbellová! a v polovině 80. let neproměnila ani druhou nominaci za úlohu v americké soap opeře Síla rodu.

Hraní postupně vyměnila za jiné profese a slavila úspěchy v oblastech fotografování, novinařiny, malování či sochařství. V polovině 70. let dokonce natočila dokument z rozhovoru s kubánským vůdcem Fidelem Castrem. Lollobrigida se v roce 1995 objevila i na karlovarském festivalu a poslední roli v nepříliš úspěšném snímku XXL si připsala v roce 1997. Tehdy se už věnovala především charitě a občanskému aktivismu.

O tři roky později prohlásila: „Na škole jsem studovala malířství a sochařství, herečkou jsem se stala jen omylem. Měla jsem mnoho milenců a románků, jsem velmi rozmazlená. Po celý život mě obdivovalo až příliš mnoho lidí.“ Neukotvenost v lásce se projevila začátkem milénia, kdy Lollo potkala o 34 let mladšího Španěla Javiera Rigau y Rafolse. Plánovaná svatba se údajně kvůli mediálnímu tlaku nakonec neuskutečnila, ale prospěchářský muž přesto zinscenoval svatbu s využitím dvojnice Lollobrigidy. Slavné herečce se po soudních tahanicích podařilo nechat sňatek anulovat až v roce 2019 samotným papežem Františkem. V roce 2013 prodala svou sbírku šperků a výtěžek ve výši pěti milionů dolarů věnovala na výzkum kmenových buněk.

Většina snímků Giny Lollobrigidy dnes sice nepatří do zlatého fondu kinematografie, díky jejich žánrovému zařazení mezi romantiku a komedie však bavily miliony diváků a divaček po celém světě. Během 50. a 60. let italská rodačka patřila mezi nejúspěšnější evropské herečky a vysloužila si nejedno přirovnání k Marilyn Monroe a dalším dobovým ikonám.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.