Tereza Voříšková jako matka Zdeňka Svěráka ve filmu Po strništi bos

Jaké bylo natáčení snímku Po strništi bos pod režisérskou taktovkou Jana Svěráka?
Krásné. Honza pracuje zase jinak než ostatní režiséři, je inteligentní, až překvapivě racionální. Já se hodně dlouho připravuji a pak pracuji intuitivně. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe zvykli, pak to ale byla nádherná
kombinace. Je zvláštní, že takto racionálně založený tvůrce vytváří tak citlivé a intuitivní filmy. A vybírá si intuitivní herce.

Hrála jste maminku, bylo to pro vás těžké, nebo jste neměla problém se do takové role vžít?
Neměla. Mám velikou rodinu, milujeme se, nenávidíme se a staráme se o sebe navzájem, takže jsem na to zvyklá. Trochu problém byl přesvědčit Aloise Grece, aby mi důvěřoval. Je to absolutně výjimečné dítě. Je chytrý,
moc se nemazlí, má svůj vnitřní svět. Trvalo to několik měsíců, stálo to výlety a zmrzky, když ale poprvé přišel a sám od sebe mě obejmul, málem jsem se rozskočila štěstím. To bylo pro mě nejdůležitější, najít si s Lojzíkem
společný svět, myslím, že se nám to podařilo a že je to ve filmu vidět.

Ondřej Vetchý je ve skutečnosti přesně dvakrát starší než vy a také ve filmu byl určitý věkový rozdíl manželů znát.
Ondra je vynikající herec, můžete s ním hrát cokoliv. On se toho bál, dokonce to kvůli tomu nechtěl chvíli vzít, vždycky mi hrál tatínky. Myslím, že jsme to zvládli, nepocítila jsem jediný problém. Láska nemá bariéry, rozhodně
ne, co se týče věku. Umím si představit téměř cokoliv.

Film Po strništi bos předchází dějově Obecné škole, kde hrála maminku Libuše Šafránková. Před natáčením jste zmiňovala, že se vás na to hodně lidé ptali. Očekáváte srovnání?
Nemyslím na to takhle. Snažila jsem se udělat pro ten film a pro roli co nejvíc, snažila jsem se o křehkost maminky mezi řádky, aby byla jemná, ne jen přísná, aby měla ve filmu svůj vlastní příběh. Postupovala jsem jako
při každé roli. Libuška byla v Obecné škole úžasná. Nijak jsem se s ní nepokoušela srovnávat. Zahrála jsem to tak, jak jsem si myslela, že to bude nejlepší. Je to jiný film.

Děj se odehrává za války. Dýchla na vás při natáčení ta atmosféra? Dokážete si představit, jaké to tehdy muselo být? Přesto se mezi vážnými věcmi objevují i vtipy.
Scénář byl od začátku nádherný. Zdeněk Svěrák má všechno do detailu vymyšlené, texty se nedají měnit, protože každá postava mluví svým specifickým jazykem a dohromady to tvoří nádherný celek. Jakmile do toho zaplujete, hraje se to úplně samo, text vás vede… to je úplná nádhera. Honza Svěrák je zase mistr v pointování věcí. Umí ukázat život komplexně. V tom největším smutku vždycky najde něco veselého. Umí zahřát.