Princezna Kosmolesba je nejujetějším filmem roku. LGBTQ+ sci-fi pobaví i heteráky

Hlavní hrdinkou vesmírné queer sci-fi je Saira, nesmělá princezna lesbických královen z planety Klitopolis, která si konečně najde holku na letošní lesbobál. Jenže nebojácná a drsná lovkyně odměn Kiki jí dá po pár týdnech kopačky a ze Sairy se opět stává smutná a nesebevědomá hromádka neštěstí. Tedy aspoň do chvíle, než Kiki unesou bílí hetero emzáci, kteří chtějí, aby jim Saira přinesla největší lesbickou zbraň. Saira se proto vydává ze své poklidné planety na intergalaktickou cestu do nehostinné heterosexuální části vesmíru a za pomoci vesmírné lodi se zastaralou hetero AI z 21. století svou milou zachránit.

Jestli už jste si během synopse říkali něco ve smyslu, že rozhodně nechcete vidět žádnou animovanou „woke“ agitku, tak tento snímek rozhodně není nic pro vás. Pokud vám ale příběh přijde ujetě zábavný a tušíte, že by se mohlo jednat o správně praštěnou podívanou, jste na dobré adrese. Princezna Kosmolesba je queer až na kost, lesbickou zápletkou počínaje a pestrobarevnou vizuální stránkou konče. Film si bere na paškál queer tematiku ze všech úhlů pohledu, dělá si legraci z mnoha klišé a zastaralých názorů, stejně jako umí brát s nadhledem aktuální trendy a dělat si legraci ze všech, nehledě na jejich sexuální orientaci.

Kosmolesba je tak neskutečně hyperaktivní a naspeedovanou zábavou plnou sexuálních narážek, metafor, bizarních hlášek a reflexí na nekonečné internetové či názorové boje mezi LGBTQ+ komunitou a zastánci tradičnějších rodin. Režisérky Emma Hough Hobbs a Leela Varghese zde vrší jeden šílený nápad za druhým a nedávají divákovi ani na chvíli vydechnout. To má samozřejmě za následek, že ne všechny scénky a dialogové výměny padnou na úrodnou půdu a dočkáme se i několika křečovitých momentů. Svěžích a bizarních situací je tu ovšem takové množství, že autorkám sem tam nějaký přešlap rádi odpustíte.

Snímek totiž zároveň srší obrovským nadhledem a neskutečně pohodovým feelingem, kdy autorky rozhodně nechtějí nikoho urážet a dělat si z něj pouze prvoplánovou legraci. I když je Kosmolesba hlavně dárečkem pro celou queer komunitu, dokážou si ji díky přiznané přepálenosti a neustálému vršení absurdit užít i ostatní. Za vším tím bizárem se navíc skrývá zejména příběh o hledání a přijetí sebe sama, což zde i v poněkud rozháraném tvůrčím stylu solidně funguje. Autorky navíc do tohoto netradičního mixu přidávají i pár vtipných písniček.

Hyperaktivní styl a neustálé vršení šíleností má možná trochu za následek, že animák funguje spíše jako mix scének než film a místy má divák pocit, jako by se díval na několik poslepovaných epizod kresleného seriálu. Ostatně k moderním komediálním nářezům typu Rick a Morty, Hotel Hazbin či Final Space má film svým stylem poměrně blízko a fandové těchto titulů by měli být potěšeni. Jedná se zkrátka o správně trhlý a přepálený animovaný úlet, který se nese na vlně letošního Spermageddonu či Bucht a klobás. Pokud máte podobné „blbiny“ rádi, rozhodně nešlápnete s Kosmolesbou vedle.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů podle databáze Kinoboxu.