Andor je stále výjimečným Star Wars seriálem. Po divákovi chce ale více trpělivosti

První série se snad ani od jednoduchého Mandaloriana, nepovedené Akolytky, zmateného Obi-Wana Kenobiho či nevýrazného Bobby Fetta nemohla více lišit. Místo laciného fan servisu a míření na první signální přišel tvůrce Tony Gilroy s nekompromisní dospělou vizí, v níž jsme konečně poznali pravou sílu i postupy fašistického Impéria, zoufalství běžných obyvatel i řadu komplexních a skvěle napsaných charakterů, kteří bojují proti padouchům trošku jinak, než jsme zvyklí. Místo bojů se světelnými meči nás čekala spíše špionážní hra a pletichaření v pozadí, což fanouškům toužícím po drsnějších a vyspělejších Star Wars velmi sedlo. Publikum, jemuž sedlo pomalejší tempo a nezvyklá atmosféra první sezóny, bude jistě spokojeno i tentokrát, i když se na obzoru objevil nějaký ten háček.

Tony Gilroy i přes nízkou sledovanost pokračuje ve svém původním plánu a druhá řada tedy dovršuje proměnu Cassiana Andora ve velkou postavu Rebelů, dovršuje řadu zápletek a zároveň připravuje půdu pro svého příběhového následovníka, fanoušky oblíbený snímek Rogue One: Star Wars Story. I tentokrát je příběh rozdělen v podstatě do čtyř částí, kdy jednotlivé trojice epizod dávají dohromady ucelenější příběh a fungují i v podstatě jako minisérie. Tentokrát se navíc jednotlivé třídílné části odehrávají s ročními rozestupu, aby děj pokryl čtyři roky událostí před Rogue One.

Sledujeme tedy již odhodlaného hlavního hrdinu Cassiana, jenž pro nevypočitatelného Luthena vykonává různé odbojové aktivity, zatímco jeho zaměstnavatel se při boji proti Impériu nesmí štítit ničeho a při co nejtajnějším pletichaření často podraží i své spojence. Ve svém politickém boji proti Impériu samozřejmě pokračuje také senátorka Mon Mothma, která musí při sílící podpoře rebelských aktivit přinášet i ty největší oběti. Vrací se ovšem i další staří známí včetně Cassianovy lásky Brix, imperiálního úředníčka Syrila a Dedry Meero, která dostává od Impéria velmi zásadní úkol.

Druhá řada Andora si tak zanechává své hlavní propriety – po stránce tempa a režie se tu nikam příliš nespěchá, Gilroy si dostatečně hraje s ústředními postavami, jejich postupujícím zoufalstvím i odhodláním a zároveň zde pracuje s dosti dospělými tématy a servíruje v rámci nastaveného světa vlastně dosti civilní atmosféru. Je radost vidět, že se někdy v až příliš infantilním a na děti nastaveném světě Star Wars řeší i temná témata v podobě obětování blízkých, jisté ztráty lidskosti či genocida. A to vše v hodně pečlivé a skvěle budované scenáristické podobě, která dokáže ve správných chvílích na diváka dopadnout jako kámen.

Akcí se tu stejně jako v první sérii výrazně šetří. Když na přestřelky s stormtroopery dojde, mají na diváka, postavy i události seriálu drtivý dopad. Nejvíce se tu ovšem věci řeší pomocí skvěle budovaných dialogů, pletich, podrazů a prostupujícího napětí z hrozícího odhalení. Právě v těchto okamžicích se Gilroyovi daří vybudovat správně napínavý a gradovaný špionážní thriller, který dokáže ukázat hrůzy probíhající války, a to zejména v lidském měřítku. Ústřední hrdinové si zde projdou peklem, jsou postaveni před těžká životní dilemata a okusí následky toho, jaké to je obětovat vlastní štěstí pro potřeby většiny a vlastního přesvědčení. A je jedno, na jaké straně barikády se jednotlivé figury nachází.

Právě v důrazu na postavy, jejich vnitřní boj a trápení je seriál opět nejsilnější, čemuž pomáhá znovu výtečné obsazení. Diego Luna dostal díky péči Tonyho Gilroye konečně pořádné charisma, okouzlující Adria Arjona je jeho ideální osudovou ženou, Genevieve O'Reilly si připsala několik silných dialogových momentů a celému seriálu opět kraluje fenomenální Stellan Skarsgård. Jako král všech pletichářů Luthen si pro sebe krade každou sekundu a jemu věnovaná desátá epizoda se bude počítat mezi emocionálně nejsilnější zážitky ročníku 2025. Jen škoda, že hojně propagovaný Ben Mendelsohn coby navrátivší Orson Krennic má menší vedlejší roli a nemůže být pořádně zlý a démonický.

Na druhou stranu, pokud se o první řadě říkalo, že divákovi nedává nic zadarmo a místu dokáže být i značně nedivácká, o nové sérii to platí dvojnásob. Už tak pomalé tempo je zde zejména v první polovině řady ještě pomalejší, tentokrát však už do takové míry, že zvolený styl ubírá na působivosti a napětí jistých scén. Zejména první třídílná část je v tomto ohledu menším zklamáním, v němž je Cassian vyslán na poměrně nezáživnou vedlejší misi a vše skončí přesně tak, jak si divák už na začátku tipne. Druhá kapitola už je minimálně z příběhové hlediska zajímavější a buduje důležité základy do budoucích částí, i přesto se tu najde několik až příliš natahovaných a dramaturgicky ne ideálně řešených pasážích.

Od šesté epizody je to ovšem ten pravý Andor, kvůli němuž si ho diváci před lety zamilovali. Dokáže být temný, zdrcující a zároveň do detailu prokresluje svět Hvězdných válek i fungování Impéria. Gilroy dokáže bravurně budovat napětí až k ničivé a emociálně vysilující gradaci a v několik sekvencích člověk skoro až zapomene dýchat. Třetí a čtvrtá kapitola (i když s mírně antiklimatickým finále) proto patří k tomu nejlepšímu, co nám seriálové Star Wars za celé ty roky nabídly.

Pomalé tempo už zde v podstatě neexistuje, bohužel se ovšem paradoxně objeví jiný tvůrčí problém způsobený zmiňovanými ročními rozestupy – a to jistá uspěchanost a nedořešenost. Některé charaktery udělají během roční mezery důležité vývojové skoky, jež nejsou dostatečně vysvětleny, nebo se nevěnuje patřičný prostor jejich proměnám či důsledkům jejich rozhodnutí, což na síle jistých figur přeci jen trochu ubírá. Stejně jako utahanější úvod to má pak za následek, že druhá série ve své celistvosti a sevřenosti za první sérií přeci jen zaostává.

První sezóna tedy byla v jistém směru propracovanější a dotaženější, i přesto ale druhá série Andora rozhodně není zklamání. Ve světě Star Wars, který byl ve většině projektů zahnán do slepé uličky, se jedná o totálně sebevědomé a osobité dílo s bravurním řemeslnou stránkou (kamera, výprava i do detailu vypiplané kulisy jsou zde na filmové úrovni), které vás i přes rozpačitý a až příliš pomalý úvod bez problémů dovede k propracovanému a správně emotivnímu cíli. Kéž by podobně vypiplaných žánrovek vznikalo v předaleké galaxii více.

Podívejte se na žebříček nejlepších sci-fi seriálů dostupných na Disney+. A nezapomeňte u nás Andora také ohodnotit.