Infinity Pool
60%
Brandon Cronenberg svému otci Davidovi jistě dělá radost. Na jeho letošní novince je totiž stejně jako na dvou předchozích filmech jasně patrná poetika Cronenberga seniora. Obsahuje tedy prvky body hororu, tělesných transformací a deformací spojených s dystopickým prostředím a technologickými výdobytky z ranku science fiction. Jako krvavý horor s lehkým přesahem tedy Infinity Pool poslouží, nutno však uznat, že z (nepříliš férového) srovnání s vlastním otcem zatím stále vychází hůř.
Dvouhodinový snímek se odehrává ve fiktivním tropickém ráji, kde tráví dovolenou stagnující spisovatel James (Alexander Skarsgård) a jeho bohatá manželka Em (Cleopatra Coleman). Fádní dny plné švédských stolů a rutinních výletů rozčeří seznámení s tajemnou Gabi (Mia Goth) a jejím manželem Albanem (Jalil Lespert), kteří polechtají Jamesovo křehké ego, když pochválí jeho knihu. Páry se společně vydají na výlet, jenž však skončí tragicky. Vyděšený James se ocitá v místním vězení v očekávání trestu smrti.
Po necelé půlhodině se dozvíme, o co vlastně v tomhle příběhu jde. Úřady tohoto tropického ostrova (natočeného v Chorvatsku) totiž umožňují bohatým cizincům, že za nemalý obnos nechají vytvořit jejich klon se všemi vzpomínkami i myšlenkami. Tohoto dvojníka lze následně poslat na smrt a zachránit se.
Atraktivní námět vybízí k řadě otázek, na které by film mohl hledat odpovědi. Jak člověka ovlivní, když je svědkem „své vlastní“ smrti? V čem je rozdíl mezi zabitím klonu a zabitím sebe sama? Skutečně se jedná o adekvátní potrestání, když je možné vykoupit se z něj? Snímek se však bohužel ubírá jinými směry a bizarní momenty řádění zpovykaných zbohatlíků obohacuje o černý humor.
Jak je u moderních hororů zvykem, nechybí tepavá hudba, halucinační efekty deformující obraz a také několik fyzicky nepříjemných momentů s poměrně nechutnými detailními záběry. O nic extrémního či neskousnutelného pro mainstreamové publikum se však nejedná. Cronenberg se zjevně zajímá o překračování hranic, opojnou zhýralost a neschopnost vzdát se jednou nabyté moci, k nabízejícím se závěrům však bohužel nepřidává mnoho nového.
Nepřekvapivě se snímek může spolehnout na charismatický výkon Goth a i Skarsgård jako navenek chlapácký, uvnitř však nejistý a manipulovatelný slaboch zaslouží ocenění. Přestože lze oproti Cronenbergovu předchozímu snímku Possessor (2020) i staršímu Antiviralu (2012) sledovat tvůrčí vývoj a schopnost ukočírovat rostoucí měřítko, stále se jedná jen o lehce nadprůměrné dílo, nevybočující ze standardů současných ambicióznějších žánrových filmů.
60%
Perverzní, krvavé a všelijak znepokojivé výjevy v novince Cronenberga juniora rozhodně nechybí, stále se však nelze zbavit dojmu, že k dlouhodobé fascinaci Davida Cronenberga sexem, násilím a tělesností jeho syn mnoho navíc nepřidává.
