75%
Naštěstí pro Cronenberga to ale zase tolik nevadí, neboť i přes psychologickou mělčinu lze snímek v pohodě akceptovat jako vizuálně osobitý a soudržně odvyprávěný zářez do žánrového bezčasí, kde se střetává násilí a témata z osmdesátých let s futuristickým námětem, jehož aktuálnost dost možná jen poroste - a navíc musím konstatovat, že ani jeho otec ve svých nejslavnějších subžánrových dílech po psychologické stránce dvakrát nepřesvědčoval.
