Schwarzenegger ve svém prvním akčním seriálu FUBAR srší nadšením, ani to však nestačí

Luke Brunner (jako by Arnoldovi mohlo pasovat jméno Luke) je tajný agent CIA před důchodem, který už se těší, že pověsí řemeslo na hřebík a získá zpět lásku své exmanželky Tally (Fabiana Udenio) i dcery Emmy (Monica Barbaro). Jeho kolegové ho přesto na poslední chvíli vytáhnou na zaručeně poslední misi, která prý opravdu hoří a vyžaduje specificky jeho pozornost.

Luke zjišťuje, že CIA bez jeho vědomí naverbovala i Emmu, jež tedy není nadějnou houslistkou a samaritánkou zajišťující africkým dětem čistou vodu, ale ambiciózní agentkou, která kouří, pije a mluví sprostě. Co čert nechtěl, zrovna je na tajné misi u překupníka jaderného odpadu Bora (Gabriel Luna). Luke mu v dětství zabil otce a přes marnou snahu ho následně zaopatřit v něm vypěstoval nenávist, zášť i touhu po pomstě. Před ním otec musí svou dceru zachránit.

To je však jen děj první epizody. V jejím průběhu si Luke s Emmou navzájem odhalí svou tajnou totožnost, a hůř, pravdu se dozví i Boro. Ten doposud nevěděl, proč se o něj Luke v dětství staral. Nyní se před ním otevírá snadná možnost pomsty – splátkou bude život Lukeovy dcery. Rodič a potomek však nemůžou jen tak prchnout, musí s pomocí svého týmu zabránit Borovi prodat jadernou zbraň, která se mu dostala do rukou.

Jádrem série se stává vztah otce a dcery, kteří se musí naučit vzájemnému respektu. A pak také hrůza mladé ženy, když vidí, že přes snahu o opak do puntíku opakuje chyby svého otce – je vzdálená svému snoubenci, nespolehlivá a odtažitá; vše vkládá do své kariéry, o níž si ani nemá s kým promluvit.

Kdybychom vyjmenovali vše, co se ve FUBAR děje, zjistíme, že je toho docela dost. Tvůrce seriálu Nick Santora jede na kvantitu a celkový děj je ještě mnohem složitější než základní zápletka. Série je osázená mnoha vedlejšími postavičkami, které prožívají své komediální mikropříběhy (především v CIA týmu), málokterý je ale zvlášť nosný. Každý z nich by fungoval jako podhoubí pro zábavný akčňák, tvůrci však jako by si neuvědomovali, že tyhle banální žánrové konflikty mají být záminkou k dechberoucí akci nebo alespoň k ostrým a vtipným dialogům. Opravdu komplexních akčních scén je však v seriálu málo, stěží jedna na epizodu, a po památnější replice bychom pátrali marně.

Problémy sedmihodinové minisérie rozdělené do osmi epizod rozhodně nepramení z účasti Arnieho. Zlí jazykové tvrdí, že neumí hrát, což není tak úplně pravda. Ano, Schwarzenegger má silný přízvuk a specifickou gestikulaci, které neumí na povel změnit; hraje tedy vždy na základě vlastního manýrismu. Nicméně to platí pro velké množství herců a hereček. Rozdíl spočívá v tom, že Arnoldova neutralita je dál od univerzálního projevu, není tedy neviditelná a nutí nás o ní přemýšlet.

Jenže měnit pro roli od základu své vystupování není vůbec nutné. Kdyby chtěla produkce standardně vystupujícího protagonistu, mohla přece obsadit jiného herce. A nakonec není dobré, zvlášť v multikulturní zemi jako Spojené státy, předstírat, že každý je stejný. Arnold má nezaměnitelné charisma a udrží naši pozornost, na tom se nic nemění ani dnes. I to je herectví, i to je talent. Pravda, už jen v sebereferenční smyčce hraje přehnanou verzi sebe sama, to však nakonec do žánrovky tohoto typu patří. Pokud by FUBAR něco málem zachránilo, tak právě Arnold, z nějž v každém okamžiku srší energie a radost z toho, že je zase jednou před kamerou a středem pozornosti.

Ani on však nemůže utáhnout nastavovaný brak, a tento pojem je tentokrát míněný v nejhorším slova smyslu. Jako už tolikrát v případě série Netflixu platí, že by námět vydal na pěkný, rychle odsýpající akční film, ale strávit s těmito postavami a jejich rodinnými problémy tolik času je nepřístojný požadavek. Nejde jen o to, že se seriál strašně vleče, ale čím déle v tomto světě zevlujeme, tím víc jsme nucení přemýšlet o ději. Tento typ zábavy přitom spoléhá na to, že dílo opustíme, než nás napadne v něm zabřednout a začít odhalovat jeho nedostatky.

„Fucked Up Beyond All Recognition“, zkráceně FUBAR, přeloženo jako „posrané bez možnosti záchrany“, je fráze užívaná v bojových jednotkách ve chvíli, kdy se mise zcela rozpadne a nezbývá nic jiného než vzít nohy na ramena. Ale také to tak trochu popisuje stav akčního žánru na Netflixu.

Každý z nových velkolepých akčňáků se vždy pár dnů po premiéře chlubí rekordními „páry očí“, jež je zhlédly. Jenomže pokud Netflix, služba s volně přístupným katalogem, hojně promuje svůj aktuální projekt, cpe ho lidem na titulní stránce a v upozorněních, je skoro samozřejmé, že si uživatelé dají říct a na odkaz přeci jen kliknou. Kolik z daného titulu ale opravdu vidí? A kolik docení? Filmy jako The Gray Man a Vyproštění jsou v popkulturním povědomí zapsané výhradně tím, že čtrnáct dnů po premiéře po nich ani pes neštěkne. Už je skoro vtip, jak rychle mizí. FUBAR se mezi ně může hrdě přidat.