Recenze: Alpha Code - český film od dvorního režiséra Stevena Seagala s Vašutem, bondgirl a mimozemšťany

Možná už jste zaznamenali, že se dlouhá léta mluví o připravovaném českém filmu Za oponou noci, v němž hrají hlavní role Brendan Fraser (Mumie), Marcia Cross (Zoufalé manželky) a... Bolek Polívka! S projektem se pojí značně komplikovaný vývoj, který měl původně na starost z pozice režiséra Dalibor Stach, ale poté si film převzal producent a scenárista filmu Milan Friedrich a rozhodl se udělat vlastní verzi, která nese název Tajemství Karmy (neplést si s Tajemství a smysl života). A vyšel i vpravdě neuvěřitelný trailer, který byl kvalitou triků někde mezi Nexusem a seriálem Andromeda, ale ten už bohužel nahradila kratší, na efekty podstatně skromnější verze.

Těžko říct, jaká podívaná nás u Tajemství Karmy čeká, menší obrázek si ale můžeme udělat díky novince Alpha Code, která je také dítětem zmíněného Friedricha. A i v něm se z pozice scenáristy a producenta snaží nabídnout divákům duchovní zážitek (vycházející prý z jeho vlastních zkušeností).

Takže k ději. Hlavním hrdinou je Martin Fell (Bren Foster), jemuž dva roky zpátky za nejasných okolností zmizela žena a on se na stejné místo vrací s dcerou Teri (Sabina Rojková), aby obnovili ztracené pouto. A ta zmizí taky. Martin se probudí se ztrátou paměti v nemocnici plné agentů, které vede Bowie (Randy Couture z Expendables). Hrdina si rychle si spočítá, že útěk je nejlepší řešení. Po cestě potká tajemnou Johanu (Denise Richards z Jeden svět nestačí), ta ho zavede k bývalému agentovi OSN Lancovi (Marek Vašut), začne se mluvit o tom, že nic není jak se zdá, existuje tu vyšší moc i energie, do toho občas projde záběrem Vojtěch Dyk a celé to přestane dávat smysl.

Alpha Code je jeden z těch filmů, které očividně vznikly s ušlechtilou myšlenkou a jejichž autor chce, aby divák na konci došel osvícení a dojímal se nad posláním příběhu. Což by dejme tomu mohlo fungovat, kdyby ovšem dialogy nešustily papírem, děj nepřipomínal ta nejslabší sci-fi béčka devadesátých let (i průměrná epizoda Krajních mezí měla více fantazie) a rozpočet nebyl z kategorie "máme na pár lokací, jednu trikovou scénu a jeden zpomalený záběr". Zkrátka a dobře kdyby všechno nebylo tak laciné.

Takže je otázkou, co nám tu zbývá. A vlastně by toho nemuselo být málo. Režie se totiž ujal Keoni Waxman, který v posledních letech platí za dvorního režiséra Stevena Seagala. Abyste mě chápali správně, dobrý béčkař to není ani omylem. Pořád má ale zkušenosti, které by mohly projektu jako Alpha Code jen prospět. Minimálně v rámci akce, kde sem tam Waxman dokázal ve svých minulých filmech přijít s přijatelnou scénou (tady má navíc před kamerou Fostera s Couturem, jimž akční role nejsou cizí). Bohužel ani tady se nedaří dojem z filmu vylepšit. Akce je až vzácně mizerná a ospalá. V době Johna Wicka je samozřejmě lehké kritizovat, ale zdejší pokusy postrádají i tak elementární věc, jako je správné ozvučení. Angažování Waxmana tak vychází naprázdno (a Fostera ostatně také - ten se pořádně ani nezapojí).

Výchozí zápletka jak ze staré epizody Akt X sama o sobě není k zahození (pokud máte pro podobné "klasiky" slabost), i tady se ale obtížně nahánějí plusové body. Celé je to totiž nejen hrozně zmateně vyprávěné, ale film se navíc bere příliš vážně, takže nenabízí žádný prostor pro nějaké odpustky.

Nejlépe z celého tohohle pokusu o "český Hollywood" nakonec vychází herci, kteří se upřímně snaží. Takový Marek Vašut je dokonce velmi dobrý a dokazuje, že stále ještě nepatří do starého železa. Ale i kdyby v podobném filmu podával výkon hodný oscarové sošky, bude to jedno. Zbytek nestojí za zmínku, protože navzdory ambicím působí ve všech ohledech amatérsky a zároveň není ani tak špatný, aby stál za pozornost. Faktor zábavy nula.

Hodnocení: 20%