Nejtajuplnější režisér letos uvede mistrovské dílo. Nejdůležitější film kariéry střihá ze tří tisíc hodin materiálu
Umučení Krista | Newmarket Films
Malick je enigmatickou figurou zámořské filmové scény od 70. let, kdy po oceňovaných dílech Zapadákov a Nebeské dny jednadvacet let nerežíroval žádný celovečerní projekt. Ve známém spirituálním rozpoložení se vrátil s Tenkou červenou linií a přední herecké hvězdy se hrnuly také do jeho nadcházejících, artově a existenciálně pojatých filmů Nový svět, Strom života, K zázraku, Rytíř pohárů a Od písně k písni. Jeho dosud posledním snímkem je hloubavé válečné drama Skrytý život, jehož zbožný protagonista odmítá narukovat do vojenských služeb Hitlerovy Říše.
Přestože herec Christopher Plummer (Nový svět) si u kulatého stolu s oscarovými uchazeči roku 2012 správně všímal, že Malick ve vší své genialitě zkrátka potřebuje k ruce zkušeného scenáristu, v rozvolněnosti a nepoddajnosti jeho filmů tkví pro spoustu diváků zásadní osvobozující kouzlo. Pověst jednoho z nejtajuplnějších aktivních režisérů si jednaosmdesátiletý tvůrce hodlá podržet i v případě The Way of the Wind, o kterém prosáklo na povrch velmi málo informací. Film, v němž si vedle Rylance a Röhriga zahráli ještě Ben Kingsley, Joseph Fiennes či Douglas Booth, má vyprávět příběh Ježíšova života prostřednictvím podobenství, a to snad i včetně jeho sestupu do pekla podle katolické dogmatiky.
Malick chtěl daný námět zfilmovat už v 90. letech pod Disneym, kde mu ale neposkytli právo finálního sestřihu. Dočkal se tedy až koncem minulé dekády a od té doby se věnuje své nejoblíbenější kreativní činnosti. „Mým oblíbeným momentem na této práci je střih. Už tu není ten tlak na place ani nejistota ohledně počasí během natáčení. Jsem velmi šťastný, že jsem na konci této dlouhé cesty,” svěřil se během projekce Skrytého života ve Vatikánu.
Pro The Way of the Wind přitom údajně pořídil tři tisíce hodin záběrů, což dle Douglase Bootha odpovídá jeho nevyčerpatelné energii a také filmařskému procesu, kdy nelení spontánně zachycovat předem neinscenované momenty na scéně i mimo ni, například poletující ptáky. Herec pro Movieweb zdůraznil, že o tajném projektu nemůže vyzrazovat žádné detaily. Přiblížil však Malickův pracovní systém. „Ale co mohu říct, je, že pracuje velmi specifickým způsobem, který se úplně liší od všeho, co jsem kdy dělal. Víte, pracuje hodně s přirozeným světlem, s pohybem kamery, s volností ve scénáři. Snaží se vytvářet skutečné, organické momenty. Rád tomu říká ‚torpéda.‘ Snaží se vás v určité scéně ‚torpédovat‘ a vytvořit něco velmi organického, skutečného a překvapivého.“
Že je film pro Malicka nesmírně důležitý, potvrdil jeho letitý designér Jack Fisk. Během 14 let jsme hledali lokace po celém světě. Byli jsme v Maroku, Izraeli, Itálii… Je to pro něj ten nejdůležitější film.“ Takový podnik zaujal i oscarového Rylance, o němž se nedávno psalo jako o možném představiteli Albuse Brumbála v chystané seriálové adaptaci Harryho Pottera. „Jsem velmi rád, že mohu hrát pro Terrence Malicka, ale jsem zároveň hodně zvědavý,“ nechal se Spielbergův oblíbenec slyšet pro The Guardian ještě před natáčením. „Slyšel jsem totiž, že s vámi neustále mluví. A protože pocházím z divadla, nejsem zvyklý na to, aby na mě režisér během hraní křičel nebo mi říkal, co mám dělat. Ale jeho filmy mě vždy fascinovaly."
Rylance tehdy naznačoval, že by mohl ztvárnit až čtyři různé verze Satana, z nichž jedna by mohla být ženou. Sám ale žádné podrobnosti neznal a výsledek skrznaskrz mystického projektu okusíme na vlastní oči až v kinech. Tam by Malick měl opět uhranout poetickým vizuálem a zmást pravým významem svého bádání, které už půl století v kinematografii náleží k těm nejzáhadnějším.