William Friedkin
Režisér, Herec
Na vrcholu slávy byl v 37 letech, kdy převzal Oscara za nejlepší režii díky Francouzské spojce. Procedurální, rychle sestříhaná a morálně ambivalentní detektivka s Genem Hackmanem a Royem Scheiderem získala zlatých sošek celkem pět a vydělala majlant. Brýlatý režisér byl rázem spolu s Francisem Fordem Coppolou a Peterem Bogdanovichem největším talentem své doby.
Z nadaného umělce se v megastar showbyznysu proměnil roku 1973, kdy v kinech debutoval problematicky vznikající, jenže geniální a nadčasový Vymítač ďábla. Z nepřístupného hororu, který čelil kontroverzi třeba obsazením teprve třináctileté Lindy Blair, se vyklubal ohromující hit s tržbami 428 milionů dolarů (dnes skoro tři miliardy). Akademie tentokrát udělila deset oscarových nominací, a byť Friedkin ten rok prohrál s Georgem Royem Hillem a jeho Podraem, jeho postavení se zdálo neotřesitelné a mohl si dělat, co si jen zamanul.
Jako správný vizionář a cinefil se rozhodl předělat svůj oblíbený thriller Mzda strachu z roku 1953. Jeho režiséra Henriho-Georgese Clouzota potkal v Cannes a dostal od něj požehnání. Příběh o smrtelně nebezpečném transportu výbušného materiálu přesunul z Mexika do jihoamerické džungle, natáčel po vzoru Wernera Herzoga přímo ve vlhkém a nevyzpytatelném exteriéru a hromadně vyhazoval a vyměňoval členy štábu.
Velikášské dílo, osobností tvůrce a podmínkami produkce srovnatelné se souběžně vznikající Coppolovou Apokalypsou, vlastní spektakulárnost stejnou mírou trpí i z ní těží. Rozhodně jde o pozoruhodný snímek, jemuž však zlámaly vaz slabá propagace a hlavně neporazitelná konkurence. Předražená Mzda strachu s rozpočtem 22 milionů dolarů se střetla s prvními Star Wars a s celosvětovými tržbami ve výši 9 milionů dolarů vybouchla. A přestože Friedkin i dál točil zajímavé projekty, šlo o konec jeho zlatého období, které předznamenalo i završení nového Hollywoodu.
Friedkin, jehož první dvouleté manželství s herečkou Jeanne Moreau trpělo jeho zvyšující se konfliktností a pracovními těžkostmi, nezapomínal provokovat. Roku 1980 natočil kriminální thriller Na lovu, v němž Al Pacino pátrá po vrahovi gayů v sadomasochistických klubech New Yorku. Tehdy už si ho místo Akademie všimlo jen čerstvě založené antiocenění Zlatá malina, jemuž však nelze přikládat váhu – tentýž rok ostatně nominaci slízl i Stanley Kubrick za Osvícení. Na lovu je dnes pozapomenutý kult, pověstnější je spíš režisérův postoj k hvězdnému Pacinovi. Když se ho na něj ptali v rozhovoru pro The Wrap, Friedkin mu moc náklonnosti nepřiznal. „Je mi absolutně u zadku, co si Al Pacino myslí. Berete to jako odpověď na vaši otázku?“ pronesl bez obalu.
Takový ostatně Friedkin byl jako mladý režisérský objev a nezměnil se ani na stará kolena. V osmdesátých letech, kdy si kinematografie definitivně oblíbila žánrová díla, přestal tvořit kanonické filmy. Komedie Transakce století se mu vůbec nepovedla, ale v temnějších oblastech se pořád cítil jako doma. Vždy ostatně uměl rozebírat odvrácené stránky lidské psychiky a okolního světa. Jeho detektivky Žít a zemřít v L.A. (1985) a Vrah vedle nás (1987) zasluhují pozornost i dnes. Už jen kvůli tomu, jak jejich režisér uměl vyjadřovat svou osobnost a pohled na svět.
V 90. letech, které zahájil vstupem do již čtvrtého manželského svazku (tentokrát s producentkou Sherry Lansing), pokračoval v tvorbě menších thrillerů a televizních filmů. Roku 1997 natočil dobře přijatý remake 12 rozhněvaných mužů. Po přelomu tisíciletí se pokoušel o áčkový comeback s akčními kriminálkami Krvavá volba a Štvanec, ty však potěšily spíš užší okruh publika. V Broukovi roku 2006 rozjel komorní psychologické dusno, což dovedl k dokonalosti o pět let později v novodobé kultovce Zabiják Joe. Stylová adaptace divadelní hry obsahuje jeden z nejlepších výkonů Matthewa McConaugheyho a Friedkin dokázal, že umí držet krok s dobou.
V sérii rozhovorů s dánským režisérem Nicolasem Windingem Refnem (Drive), které se na YouTube staly rovněž částečným kultem, pro změnu prokazoval nepolevující sarkasmus a důvtip. Refna, jenž se rád samolibě označuje za vizionáře, velikán ze staré školy konfrontoval, a výsledek je zábavný i podnětný. V posledních letech se Friedkin angažoval také v dokumentární tvorbě, natočil například portrét vatikánského exorcisty Gabriela Amortha, jehož v letošním hororu Papežův vymítač ztvárnil Russell Crowe.
William Friedkin zemřel ve věku 87 let jen měsíc před premiérou svého posledního snímku The Caine Mutiny Court-Martial, který v září uvede benátský festival. Ve válečném justičním dramatu podle divadelní hry Hermana Wouka si zahráli třeba Kiefer Sutherland, Jason Clarke nebo nedávno zesnulý Lance Reddick. Friedkin, jenž za nejdůležitější snímek historie považoval Občana Kanea a obdivoval Woodyho Allena, po sobě zanechal syny Cedrica a Jacka.
